Hobiti asi existovali: Rasa malých lidí tu žila dávno před Kelty, naši předci je měli za Bohy

Podle pověstí měla žít rasa malých lidí poblíž místa s názvem Cronk ny Arrey Laa na hoře Dalby Mountain na jihozápadě ostrova Man. Dodnes se vypráví, že zde stačí položit ucho na zem a uslyšíte zvuky bytostí, které jsou jakoby uvězněné mezi nebem a zemí. Na Manu jsou přirovnávány ke zlým duchům, nesmrtelným a nehmotným.

Nicméně podobní trpaslíci, hobiti, permoníci, nebo jakkoli je nazveme, mají své místo v pohádkách a bájích doslova po celém světě. Z tohoto pohledu bychom si tedy mohli říct, že ostrov Man prostě jen nabízí další pohled. Tak snadné to ale není.

Přešli přes Beringovu úžinu

Indiánské tradice totiž odkazují na existenci malých lidí a popisují je kupodivu do nejmenších detailů. Možná si říkáte, jak jsme se z ostrova Man dostali k indiánům. Je to ale snadné – předci dnešních obyvatel amerických prérií přišli za doby ledové na nový kontinent i z dnešní Velké Británie.

Například obyvatelé oblasti u řeky Temže mluvili o rase „malých lidí“, kteří s nimi následně měli putovat na nový kontinent, když se rozhodli přejít zamrzlou Beringovu úžinu během doby ledové. Hovoříme zde o době zhruba před 15 tisíci lety. Zabydleli se s nimi v oblasti kmene Mohegan. Legenda dále říká, že malí lidé vyhynuli, když se kmen Pequot rozhodl opustit teritorium u řeky Hudson a přestěhoval se do oblasti Long Island Sound v Connecticutu. 

Byli jen produktem halucinací?

Podle některých vyprávění existovala populace malých lidí v dnešních USA ještě předtím, než dorazili první indiáni. Třeba Irokézové a mnoho dalších kmenů mluví o tom, že „trpaslíci“ žili zejména u řek a lesů, dokázali být neviditelní, a tak si od svých sousedů brali cokoli, co uznali za vhodné. Prý měli schopnosti podobné čarodějům.

Často se poukazovalo na to, že fenomén malých lidí mohly způsobit halucinace, což bylo v indiánském světě oblíbenou kratochvílí, ale také součástí propracovaných rituálů. Zpočátku se to zdálo jako logické vysvětlení. Jenže doslova tisíce příběhů pochází z nejrůznějších koutů planety. A je téměř jisté, že halucinogeny běžně používané při náboženských či šamanských seancích nemohou být jediným zdrojem setkání s těmito tajemnými tvory.

Dávno před naším sluncem

Trpaslík Alvis (norsky známý jako Allvís) byl jedním z obávaných stvoření v severské mytologii, stejně jako ostatní trpaslíci v jejich podzemní říši Svartálfheim (či Nidavellir). Do těchto míst nikdy neproniklo slunce ani jiné světlo. S podobnou hrůzou se mluvilo o vládcích lesa – gnómech – kteří byli také označováni jako malí lidé s nadpřirozenými schopnostmi. Buď jak buď, takových zmínek opravdu existuje celá řada.

Ovšem jeden popis se zcela vymyká. Jde o vyprávění o zayamuincobech z Mezoameriky. Byli známí jako rasa drobných lidí s magickými schopnostmi, kteří stavěli silnice a další monumenty. Říká se, že existovali na naší planetě ještě před stvořením slunce. Staří Mayové kdysi měli četné sochy zobrazující tato stvoření, z nichž většina byla vysoká pouze šedesát, maximálně však devadesát centimetrů. O jejich existenci se mezi Mezoameričany dobře vědělo, říkalo se jim „ti s očima jako včely“.

Musí to být všechno výmysl?

V polynéské mytologii jsou malí lidé jedním z hlavních témat. V popisech Maorů mají například bledou pleť se světlými nebo zrzavými vlasy a nikdy nestárnou. Jedí pouze syrové, tepelně neupravené jídlo, milují tanec a hudbu, ale nemají rádi zpěv po setmění. Zajímavé je, že procházejí mezi naším světem a duchovním světem prostřednictvím magické fontány.

Také indiáni Yukpa, kteří obývají pohoří Sierra de Perijá v horách mezi Kolumbií a Venezuelou, mají příběhy o tajemné rase přátelských malých lidí, kterým říkají Pipintu. Jejich jedinou potravou je vdechování kouře z ohňů, což se zdá být velmi neobvyklé, ale nejsou schopni jíst potravu ústy, protože nemají střeva ani řitní otvory.

Odborníci zkoumající malé lidi napříč planetou je také často označují jako víly a dobrotivé duchy, kteří se mohli objevit v lidské podobě. Když je nikdo nerušil, byli laskaví a soucitní, ale jakmile se naštvali, byli zlomyslní, škodolibí a často velmi zlí. Těžko říct, jestli je někde mezi všemi těmi povídačkami alespoň kousek pravdy. Na druhou stranu, proč ne?

Zdroje: redakce, ancientpages.com, gillsisleofmanwalks.blog

KAM DÁL: Lidé se vraždili od pradávna. Objevené mumie ukazují, jak jsme na tom byli.