Hon na Tirpitze: Jak šel symbol německéhlo loďstva ke dnu
Bitevní loď Tirpitz, symbol německé Kriegsmarine, sice nepředstavovala pro Brity či spojence zvýšené riziko, nicméně její existence byla pro ně nežádoucí. Britové se Tirpitz pokoušeli několikrát potopit, nicméně se jim to podařilo až ke sklonku války. Pro Němce to znamenalo nepochybně ztrátu námořní prestiže.
Německé bitevní lodě budily zaslouženou pozornost. Největší zřejmě Bismarck, Scharnhorst, jeho sesterská loď Gneisenau a přirozeně také Tirpitz. Stavba nové bitevní lodě byla zahájena na podzim 1936, spuštěna na podzim byla v roce 1939 a o dva roky později uvedena do služby. Délka německého ocelového monstra činila 251 metrů, šířka 36 metrů, standardní výtlak 42 900 tun, plný 52 600 tun. Tirpitz měl být symbolem moderní doby, proto jej němečtí konstruktéři osadili radarem, nejprve se jednalo o pátrací, posléze byly nahrazeny jinými modely, které měly větší dosah.
Silná výzbroj a rychlost
Nicméně co zaujalo na bitevní lodi především, bylo pancéřování. Jak uvádí web navalhistoria.com, jednalo se o "impozantní systém pancéřování", hlavní pás lodi byl složen z vysoce pevné oceli. Při konstrukci lodě se rovněž myslelo na silnou protiletadlovou obranu. Pohon zajišťovalo dvanáct vysokotlakých kotlů Wagner. Pohonné ústrojí bylo schopné vyrobit sílu 163 tisíc koňských sil, což propůjčovalo Tirpitzu maximální rychlost 31 uzlů.
Pokud hovoříme o výzbroji bitevní lodě, na ni kladli konstruktéři velký důraz. Tvořila ji 8 děl ráže 380 mm, 12 děl ráže 150 mm a 16 děl ráže 105 mm. Dále bychom na Tirpitzu našli od roku 1942 i 8 torpédometů ráže 533 mm a protiletadlové kanony ráže 20 mm.
Po námořních zkouškách byl Tirpitz umístěn v Kielu a prováděl intenzivní výcvik v Baltském moři. "Osamělá královna severu", jak bylo lodi přezdíváno, v lednu 1942 opustila domovské Německo a zamířila do Norska. Zde podnikal útoky na spojenecké konvoje, které dopravovaly zásoby jednotkám v Rusku. Tirpitz tak představoval reálnou hrozbu v Barentsově moři. Později byl z norského Trondheimu přemístěn dále na sever blíže konvojovým trasám, a zároveň dále od leteckých základen na Britských ostrovech.
Hrozba pro Brity
Jak uvádí server warfarehistorynetwork.com, britské Královské námořnictvo považovalo Tirpitz za hrozbu nejen pro své válečné lodě, ale také pro obchodní plavidla, která na britské ostrovy přivážela nejen munici, ale také potraviny. I když nakonec oproti původním očekáváním Tirpitz do bojů zasáhla minimálně, přesto její existence na moři Brity dráždila. Rozhodli se proto jej poslat navždy ke dnu, když předchozí pokusy selhaly, jako například Operace Title, kdy se mělo o Tirpitz "postarat" několik živých torpéd Chariot.
Britové proto později vymysleli plán, jak německou námořní pýchu zlikvidovat. Ostatně pro Winstona Churchilla bylo potopení Tirpitze věcí britské cti. V průběhu pobytu v Norsku sice Tirpitz musel čelit neustálým útokům bombardérů RAF a také miniponorek, nicméně vše dokázal přežít. Britové tedy vymysleli jinou strategii v rámci Operace Catechism, která by zahrnovala překvapivé útoky v jasnějším počasí, jež umožňovaly přesnější zacílení.
Operaci svědčilo počasí
V operaci figurovalo celkem 32 těžkých bombardérů Lancaster z 9. a 617 bombardovací perutě, které brzy ráno 12. listopadu 1944 vzlétlo z letiště Lossiemouth v severním Skotsku. Výhodou pro Brity byl jistě fakt, že německé stroje, které měly Tirpitz chránit, kvůli špatné komunikaci vůbec nevzlétly. "Osamělá královna severu" tak zůstala skutečně osamělá, což se ukázalo jako fatální. Celkem bombardéry svrhly na německou loď 29 pum, Tirpitz zasáhly prokazatelně pětitunové letecké pumy Tallboy. V trupu lodi došlo k velké explozi, k převrácení plavidla došlo tak rychle, že se členové posádky z nižších palub nebyli schopni dostat ven.
Údaje o počtu obětí se značně liší, respektují kolísají. Některé zdroje uvádějí 950, 950, 971 či 1 204. Každopádně "severní hrozba" potopením Tirpitze ustala a zejména Churchill si mohl oddechnout. Vrak lodi zůstal na místě potopení až do konce války. Tehdy se rozhodla jedna německo-norská společnost vrak sešrotovat. Práce začaly v roce 1948 a skončily o devět let později.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Po útoku na Pearl Harbor terorizoval Havaj. Příběh zuřivého japonského pilota.
