Jaderná válka nikdy nebyla blíž. Námořník Archipov jí u Kuby zabránil v poslední chvíli

Americkému námořnímu svazu složenému z 11 torpédoborců a letadlové lodi USS Randolph (CV-15) se podařilo zachytit jednu ze sovětských ponorek. Američané ji pronásledovali a začali na ni shazovat cvičné hlubinné nálože. Její kapitán Savickij, který neměl rádiové spojení s Moskvou, se domníval, že vypukly válečné operace. Měl v úmyslu použít proti útočníkům jaderné torpédo, k jeho odpálení bylo zapotřebí jednomyslného souhlasu tří nejvyšších důstojníků na palubě. Politický zástupce kapitána Maslenikov s postupem souhlasil. Naštěstí třetí důstojník, náčelník štábu 69. brigády ponorek Vasilij Alexandrovič Archipov, zachoval v této situaci chladnou hlavu a proti odpálení torpéda se postavil. Podařilo se mu přesvědčit kapitána k vynoření a vyčkání na instrukce z Moskvy. Jeho rozvaha tak téměř jistě zabránila jaderné válce. Jak se však svět dostal tak blízko ke katastrofě?

Na Kubě se k moci dostal Fidel Castro

Koncem 50. let 20. století byla už studená válka v plném proudu. Sovětský komunistický tábor byl ve stálých nesnázích, ale pracoval přesvědčivě s perspektivou budoucích dobrých časů a „imperialisty“ měl za hlavního nepřítele. Tábor Západu byl v pohodové fázi svého ekonomického vývoje, jeho ekonomika viditelně vzkvétala, o to více byla předmětem závisti i nenávisti méně úspěšných regionů světa. Na Kubě vypukla partyzánská válka, která přerostla v celonárodní povstání, v jehož čele stál Fidel Castro. 2. ledna 1959 revolucionáři obsadili Havanu a boje skončily jejich vítězstvím. Nenáviděný diktátor Batista, který byl podporován USA, opustil zemi.

Michail Gorbačov řídil rozpad sovětského impéria. Tajný křesťan byl na Západě milován a doma nenáviděn

Kuba se přiklonila k Sovětskému svazu

Castrova vláda hledala spojence, které nalezla nejen v některých latinskoamerických státech, ale především v Sovětském svazu. Naopak vztahy s USA se stále zhoršovaly. Do konce roku 1960 byly znárodněny všechny americké podniky na Kubě a 3. ledna 1961 americká vláda přerušila s Kubou diplomatické styky. Castro se začal ohlížet po spojencích – krátce se rozhodoval mezi Moskvou a Pekingem, rozhodl se však pro Moskvu a vnutil se do její ochrany, samozřejmě nikoli bez aktivního zájmu Sovětského svazu. Pod vlivem Moskvy zvolil Fidel Castro znárodňování kubánských podniků, což utvrdilo odhodlání Američanů zničit Castrův režim. To bylo definitivně potvrzeno 19. října 1960, kdy Spojené státy z Havany odvolaly svého velvyslance a úplně zablokovaly veškerý vývoz amerického zboží na Kubu. Všemi těmito opatřeními však Spojené státy jen prohlubovaly vztahy Moskva – Havana, a potvrzovaly tak postavení Kuby jako předsunuté hlídky SSSR na západní polokouli.

Operace Anadyr

Brzy sovětské vedení v čele s Nikitou Chruščovem pochopilo, že Kuba je strategickým partnerem, na jehož území může rozmístit své zbraně, včetně jaderných. Byly by tak vlastně na „dvorku“ před USA (vzdálenost Kuby od Floridy je pouhých 500 kilometrů). Chruščov na plánu ihned začal pracovat ve spolupráci s ministrem obrany maršálem Malinovským. S tím v tajnosti probral vojenské záležitosti, s ministrem zahraničí Gromykem mezinárodní aspekt. Vznikla tak Operace Anadyr (podle jména sibiřské řeky). Chruščov si ještě po letech vybavil její obsah: „…dospěli jsme k závěru, že můžeme na Kubu poslat dvaačtyřicet řízených střel, z nichž každá bude opatřena jadernou hlavicí o síle jedné megatuny. Většina střel mohla doletět do vzdálenosti 2000 kilometrů, ale čtyři nebo pět raket mělo dolet 4000 kilometrů. Prostudovali jsme mapy a určili stanoviště odpalovacích ramp. Pak jsme vybrali cíle tak, aby výbuchy způsobily maximální škody. Zjistili jsme, že naše zbraně jsou s to vyvolat v Americe strach. Rozhodli jsme se, že k ochraně střel vyšleme několik tisíc mužů. Připravili jsme rovněž nejnovější protivzdušné zbraně – rakety země –vzduch (SAM) – rakety na obranu pobřeží a tankové jednotky k obraně proti invazi. Celkem to bylo několik desítek tisíc vojáků.“

Kennedy nejprve váhal, potom tvrdě zakročil

To však samozřejmě USA neuniklo. Tehdejší prezident J. F. Kennedy nejprve kličkoval mezi rozvahou a odhodláním zasáhnout, až v polovině října špionážní letoun U-2 a satelit Samos přinesly nezvratné důkazy o budování odpalovacích ramp na Kubě a jejich zásobení raketami. Kennedy byl o těchto snímcích oficiálně informován 16. října, a i když se je v úzkém kruhu spolupracovníků pokusil zpochybnit (na snímcích je spíš než odpalovací rampy nějaké fotbalové hřiště), bylo i jemu jasné, že je na tahu.

Vytvořil atomovou bombu a bál se o budoucnost lidstva. Amerického vědce podezírali ze špionáže pro Rusy

Námořní blokáda a blížící se sovětské lodě

Kennedy rozhodl o zahájení námořní blokády. Ta začala 22. října 1962 v pravé poledne. Tentýž den v 19:00 vystoupil prezident Kennedy v televizi a v rozhlase. Ve svém projevu vysvětloval svým občanům následující akci. Ta začala 24. října v 10:00. O den dříve se Rada Organizace amerických států usnesla na ukončení dodávky zbraní na Kubu. Zároveň počaly kubánské jednotky obléhat Guantánamo. Před polednem 23. října dorazila do Washingtonu odpověď na chystanou blokádu. Moskva se v ní postavila naprosto proti akci Spojených států a označila ji za ohrožení světového míru, vměšování se do cizích záležitostí apod. Sovětské lodě s vojenským materiálem se blížily k americkým lodím.

Chruščov Kennedyho podcenil

Po celou dobu probíhala korespondence mezi nejvyššími představiteli USA a Sovětského svazu. Chruščov se domníval, že Kennedy je slabým politikem, a tak stupňoval svůj tlak. 27 října 1962 přiznal, že na Kubě rozmisťuje zbraně. V ten samý den také sovětské raketové vojsko sestřelilo nad Kubou americké špionážní letadlo U-2. V reakci na to Kennedy oznámil Chruščovovi, že mírová jednání tím končí, a dal Sovětskému svazu ultimátum, aby do 48 hodin z Kuby stáhl své zbraně. Chruščov odpověděl již druhý den, 28. října dopoledne. Jeho odpověď byla naprostým šokem pro Kubu a úlevou pro zbytek světa: Chruščov souhlasil se stažením zbraní z Kuby, ale vymínil si, že budou staženy rakety z Itálie a Turecka. Kennedy vyšel vstříc Sovětům a slíbil, že rakety z Turecka a Itálie odstraní. Hned další den byly nařízeny demontážní práce ze sovětské strany. Tímto souhlasem se hrozící horká válka stala opět studenou válkou a hrozba jaderné katastrofy byla odložena na neurčito.

Zdroj: wikipedie, ustrcr.cz

KAM DÁL: Jacqueline Kennedy. Přepsala dějiny