Jiřina Bohdalová zazářila: Klec Jiřího Stracha je dalším televizním zážitkem

Režiséra Jiřího Stracha si většina z nás automaticky spojuje s filmem Anděl Páně, jehož druhý díl atakoval svého času v České republice návštěvnostní rekordy. Na snímku Anděl Páně 2 spolupracoval s Jiřím Strachem Marek Epstein. Tento scenárista je rovněž činný jako spisovatel. Debutoval před třinácti lety novelou Ohybač křížů. V roce 2014 vydal sbírku povídek s názvem Ocucanej konec a vloni konečně román. Knihu Dravec vydalo nakladatelství Labyrint a v napínavém příběhu o boji mezi rodiči o dceru lze nalézt paralelu s včerejší Klecí.

Od Cvrčka ke Kleci

Na Kleci, jež se původně měla jmenovat Cvrček, totiž s režisérem Jiřím Strachem opět pracoval Marek Epstein. Byť je tato tvůrčí dvojice velice sledovaná a otázky na třetí pokračování Anděla Páně musejí oba zodpovídat hojně, co do věhlasu stáli Jiří Strach s Markem Epsteinem až v druhé řadě. Do té první totiž patřila Jiřina Bohdalová. A herečka, které je v současnosti již osmaosmdesát let, v Kleci skutečně zářila. Objeví-li se jméno Jiřiny Bohdalové mezi hereckým obsazením některého filmu, většina diváků si asi představí především legraci a oddechovější ráz snímku. To však včera večer rozhodně neplatilo.

A Jiřina Bohdalová dokázala, že je skutečně komplexní herečka, které nejsou cizí ani role takříkajíc vážné. V roli osamělé vdovy Květy Gálové si přitom musela vystačit s málem. Přesto byla nejen uvěřitelná, ale televizního diváka dokázala zcela strhnout. Stejně jako Kryštof Hádek, který si vedle Jiřiny Bohdalové střihl zase po čase roli prvotřídního padoucha. O tom, že umí hrát záporáky, už Kryštof Hádek párkrát přesvědčil. A včera večer to dozajista potvrdil.

Kde se vzal?

Květa Gálová trpí samotou. Je vdova a jediná rozptýlení pro ni představují káva s pošťačkou či služba v domácnosti místního faráře. Kterého hraje Viktor Preiss a který se po čase, jak se Květa Gálová dozví, má přesunout kamsi do Hradce Králové. Její budoucí samota se tak náhle jeví jako ještě intenzivnější. Do toho se však na scéně objeví Kryštof Hádek, který se představí jako Květin vzdálený příbuzný a postupně si získává její přízeň. V několika flashbacích diváci zjišťují, co vede tohoto mladíka k tomu, aby se choval tak, jak se chová. Zde najdeme zmíněnou paralelu k románu Dravec Marka Epsteina. Zatímco tam byly podobné flashbacky tím nejlepším z celé knihy, v případě Klece to neplatí.

V tomto filmu jsou totiž nejpřesvědčivější části, kde je napětí, kde, jak se říká, o něco jde. Ve hře je přitom mnohé – poté, co Květa ve snaze zabránit mladému návštěvníkovi v tom, aby jí odcizil peníze, zabarikáduje sebe samotnou i jej u sebe doma. Pak začíná pravá hra na kočku a na myš, která díky skvělým výkonům obou protagonistů představuje skutečně mimořádný divácký zážitek.

Klec se zařadila mezi výborné počiny, které jsme na obrazovkách televize v tomto roce mohli zhlédnout. Má sice některé mouchy, v jistých částech příliš zjednodušuje, jindy zas působí trochu těžkopádně. Celkové vyznění je však přesvědčivé. Nejen díky dvěma mimořádným hereckým výkonům – ale zásluha Kryštofa Hádka a Jiřiny Bohdalové je nezpochybnitelná.