Karel IV. byl s otcem na ostří nože. Jan Lucemburský ho neskutečně štval, přesto mu vděčil za mnoho
Vztah Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. byl dost vypjatý. Dodnes není jisté, jaký přesně k tomu byl důvod. Nicméně je z čeho vybírat. Syn římského krále Jindřicha VII. byl vůbec povaha hádavá. Spory měl dokonce i se svou manželkou Eliškou Přemyslovnou a českou šlechtou. Karel IV. svému otci vyčítal nespočet věcí, ale zároveň mu vděčil za své mocné postavení.
Jan Lucemburský byl v mládí obklopený vybranou a vysoce kultivovanou etiketou pařížského dvora a byl vychovávaný v představách o vznešeném poslání panovníka. Byl jedináčkem a jeho babička i matka ho tedy zahrnovaly veškerou, někdy až přílišnou péčí. Od útlého věku měl vše, co si zamanul.
Neúcta české šlechty
Možná i proto ho poté, co se ocitl v českém prostředí, naprosto ohromovala neuvěřitelná neúcta (podle něj) českých pánů k jeho královskému majestátu.
Jan Lucemburský se stal panovníkem českých zemí v pouhých 14 letech a panoval dlouhých 35 let. V širokém povědomí byl známý jako "král cizinec". Nebyl tak označený jen proto, že k nám přicházel z jiné země, ale jednalo se spíše o hanlivé označení někoho, kdo k nám přinášel cizí mravy.
Česká šlechta od něj očekávala, že se přizpůsobí zdejším "pravidlům". To se ale nestalo. Jan Lucemburský si s sebou z ciziny přivezl i zvyklosti, právo a také určitou představu o tom, jak tu chce panovat.
Manželství s Eliškou Přemyslovnou
Vzal si poslední dědičku přemyslovské tradice Elišku Přemyslovnu, která byla o čtyři roky starší. V té době jí bylo 18, ale podle některých zdrojů prý vypadala na 20. Věkový rozdíl mezi manželi tak musel být všem patrný již na první pohled.
I přes tento, zpočátku téměř až komický věkový rozdíl, se mezi nimi vytvořil určitý romantický vztah. Eliška ho podporovala a dokonce někdy i zastupovala. Později se ale manželé rozhádali, protože měli na vládu v českých zemích odlišný názor. Eliška se domáhala zachování českých zvyků, Jan Lucemburský byl zcela proti.
Nakonec se zmocnil i svého syna Václava, budoucího Karla IV., aby ho jeho matka nemohla ovlivňovat svými, podle Jana, zcela scestnými názory. Později ho poslal do Francie. U francouzského dvora zůstal Karel IV. do 14 let.
Na ostří nože
Vztah Jana Lucemburského a jeho syna byl velmi vyhrocený. Mohlo to být právě kvůli tomu, že ho jako malého otec poslal do ciziny a on neměl šanci poznat své sourozence. Důvodem mohlo být ale také to, že mu později odňal veškerý majetek.
Oba dva byli ovšem velcí pragmatici, což je znakem všech Lucemburků. Na vládě nad českými zeměmi se tedy přes veškeré své neshody dokázali dohodnout.
Karel IV. vděčí svému otci za titul římkého krále, který získal 11. července 1346. Dnes sice některé prameny říkají, že to bylo pouze zásluhou Karla IV., pravda je ale jinde. Bez zahraniční politiky Jana Lucemburského by se římským králem nikdy nestal.
Zdroj: Český rozhlas
KAM DÁL: Muž, který přežil dvě atomové bomby: Z Hirošimi se rozjel rovnou do Nagasaki
