Když je genialita na obtíž: Kteří velikáni se uchýlili k sebevraždě?
Proč mělo tolik slavných lidí psychické problémy? Proč se jich tolik uchylovalo k alkoholu či k drogám? Na podobné otázky narazíte často a těžko na ně hledat jednoznačnou odpověď. Alespoň přiblížit se k ní však můžeme, když se na některé z těchto velikánů zaměříme. Dnes konkrétně na ty, kteří dobrovolně odešli ze světa.
Ernest Hemingway
Autor Starce a moře, románů Sbohem, armádo či Fiesta a nositel Nobelovy ceny za literaturu byl závislý na alkoholu. Vzhledem k tomu, že spisovatel trpěl depresemi, a vzhledem k tomu, že byl Hemingway zkušený lovec, se dnes pokládá možnost, že by se Hemingway zastřelil omylem, když čistil hlaveň své pušky, za mylnou. Přesto tato možnost není dosud vyloučená. Hemingway po sobě nezanechal žádný dopis na rozloučenou.
David Foster Wallace
David Foster Wallace je jedním z nejvýznamnějších amerických prozaiků druhé půle dvacátého století. Přestože je v České republice téměř neznámý (ažletos vyšla v českém překladu Martina Pokorného první Fosterova prozaická kniha, sbírka povídek Krátké rozhovory s odpornými muži), hlásí se k němu takové literární veličiny jako Zadie Smithová, Jonathan Franzen či Dave Eggers. Wallace trpěl téměř dvacet let depresemi. Několikrát se pokusil vysadit antidepresiva, ale nikdy se tento pokus neosvědčil. Dlouhodobé endogenní deprese dovedly Wallace až k sebevraždě. 12. října roku 2008 se spisovatel oběsil ve své garáži. Zanechal po sobě dopis na rozloučenou, u nějž byl rukopis Wallacovy poslední knihy, The Pale King, jež byla po publikování nominována na Pulitzerovu cenu.
Virginie Woolfová
I Virginie Woolfová trpěla hlubokými depresemi. Přímým podnětem její sebevraždy však byla politická situace. Woolfová se během druhé světové války zúčastnila protifašistického odboje. Jelikož se obávala toho, co by ji čekalo, kdyby Velká Británie válku prohrála, utopila se 28. března roku 1941 v řece. Mezi nejvýznamnější díla Virginie Woolfové patří například Paní Dallowayová, K majáku, Vlny či Orlando.
Sylvia Plathová
Sylvia Plathová byla americká básnířka, spisovatelka a dodnes je považována za jednu z čelních představitelek feminismu. Plathová se během života pokoušela o sebevraždu několikrát. K poslednímu – a úspěšnému – pokusu ji dohnalo krachující manželství s básníkem Tedem Hughesem. Z manželství Plathové zůstaly dvě děti. Posmrtně byla básnířka oceněna Pulitzerovou cenou za poezii za básnickou sbírku Ariel (tu do češtiny mnoho let převáděl Jan Zábrana a k dnešku vyšla již několikrát). Syn Sylvie Plathové Nicholas rovněž ukončil život sebevraždou. Na rozdíl od své matky, jež svůj život ukončila ve 30 letech, se však dožil sedmačtyřiceti.
Jukio Mišima
Jeden z nejzajímavějších modernistických spisovatelů zemřel ve věku pětačtyřicet let. Mezi nejvýznamnější díla Jukia Mišimy patří dozajista román Zlatý pavilon, jenž vyšel rovněž česky v překladu Kláry Macúchové. Mišima celoživotně usiloval o to, aby se moc v Japonsku navrátila císaři. Po pokusu o převrat v roce 1970 spáchal Mišima rituální vraždu seppuku. Britský spisovatel s japonskými kořeny Kazuo Ishiguro tvrdí, že se jej na Mišimu v mládí literární fanoušci na Mišimu vyptávali neustále. Je patrné, že autorova sebevražda je jedním z aspektů, pro něž je Mišima tolik vyhledávaný.
