Kontroverzní bohém v čele běsnícího davu. Za strhnutí Mariánského sloupu nepadl ani jeden trest
Po vyhlášení samostatného Československa 28. října 1918 se zvedla antihabsburská nálada. V ulicicích se přemalovávaly německé nápisy, strhávala se domovní znamení a 3. listopadu padl i významný Mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Ten už je ovšem zpět, ale zapomíná se, za jakých konkrétních okolností šel v rozbouřené době k zemi.
Jednalo se o symbol, který se do vlastenecké války a vzdoru proti habsburské monarchii dostal poněkud neprávem a nespravedlivě. Byl totiž od svého vzniku v roce 1652 vnímán jako symbol prohry na Bílé hoře. Dějiny jsou samozřejmě mnohem složitější a i význam Bílé hory pro Čechy doznává z úst historiků různých významů. Pád Mariánského sloupu 3. listopadu má spíše charakter český a švejkovský než zaníceně národní.
Odvrácený útok Švédů
Byť se mezi lidmi Mariánský sloup vykládal jako symbol vítězství habsburské monarchie na Bílé hoře, pravdou je, že šlo hlavně o upomínku úspěšné obrany Prahy před Švédy. S obdobím temna, které se stejně spíše spojuje s tendenčním výkladem dějin Aloise Jiráska, si to tak Češi spojovali mylně. Zorganizovaná likvidace sloupu stojí hlavně za pražským bohémem Frantou Sauerem.
Tento blízký přítel spisovatele Jaroslava Haška, který celou akci připravil, se zaštiťoval údajnou podporou vedení České strany národně sociální a Československé sociálně demokratické strany dělnické. Těmito argumenty přemluvil skupinu přibližně stovky Žižkováků a správce žižkovského obecního dvora Hodan mu byl nápomocen a k dispozici. Hodan zařídil hasiče a ti byli 3. listopadu připraveni do akce.
Z Bílé Hory na Staroměstské náměstí
Vše bylo připraveno ve spojení se shromážděním, které se konalo 3. listopadu k výročí bitvy na Bílé hoře. Průvod se měl z Bílé Hory vracet tak, aby byl svědkem stržení Mariánského sloupu. Nejprve byla při zpěvu písní stržena socha anděla. V tu chvíli přijeli na místo tři členové Národního výboru, kteří chtěli zničení sloupu zabránit. Mezi nimi byl novinář a vlastenec Cyril Dušek a historik Václav V. Štěch.
Podle organizátora Sauera se jim dav vysmál a i když pochopili, že je jejich pokus o záchranu sloupu marný, požádali dav, aby jim svěřil alespoň obraz Panny Marie Rynecké. To také učinili. Z dílčích informací se zdá, že se jednalo spíše o manifest a podivný happening.
Když sloup padl k zemi a rozlámal se na několik kusů, bylo v plánu vzít sochy a hodit je do řeky z Karlova mostu. Tomu už zabránili vojáci. K organizaci činu se na policii přihlásil zmíněný Sauer a státní zastupitelství začalo šetřit. Vzhledem k tomu, že šlo o návaznost na oslavy nové republiky, nebyla proti němu použita klasifikace zlomyslného poškození cizího majetku. Čin byl definován jako přečin a v únoru 1919 byl celý případ promlčen.
Kontroverzní událost
Stržení Mariánského sloupu pochopitelně nejcitlivěji popíchlo katolíky, kteří tento akt vnímali jako nehorázné gesto barbarství. Do nové republiky se tak narodil první vážný problém, protože negativní ohlasy rezonovaly převážně mezi sudetskými Němci, ale také na Slovensku a na jiných místech v Evropě.
Český tisk naopak přijal stržení sloupu s pochopením, ale jen marně bychom na stránkách denního tisku našli nějakou významnou kulturní či politickou osobnost, která by se veřejně přihlásila k tomu, že schvaluje stržení této katolické stavby na Staroměstském náměstí.
Paradoxně nejostřejší slova volil T. G. Masaryk, který se o této události dozvěděl ve chvíli, kdy ještě trávil čas v Anglii. Tehdy totiž prohlásil: „Když Pražané tu sochu odstranili, jsem rád, protože ta socha byla politickou potupou pro nás.”
Zdroj: Česká televize, Český rozhlas
KAM DÁL: Špína a hnus Černého Mostu. Nejhorší pražskou zastávku metra a autobusu čekají zásadní změny
