Kostnický koncil řešil kromě Jana Husa i další problémy. Českého kazatele ale oficiálně k smrti neodsoudil
Přesně před šesti sty šesti lety, tedy 5. listopadu roku 1414, byl zahájen Kostnický koncil, který - jak víme - se stal osudným Janu Husovi. Setkání církevních hodnostářů ale tehdy nebylo svoláno pouze kvůli “prohřeškům” českého kazatele. Co o koncilu nevíme? Je toho jistě hodně.
Předně je třeba si připomenout, co to vlastně koncil je. Jde o setkání, lépe řečeno sněm biskupů, kteří se scházejí, aby si ujasnili postoje k problémům a urovnali případné nesrovnalosti v církevní praxi. Nejde tedy o záležitost krátkého či několikadenního jednání, například právě zmiňovaný koncil, uskutečněný právě v německé Kostnici na žádost římského krále Zikmunda, trval bezmála tři a půl roku. Je tedy jasné, že skutečně nešlo jen o případ Mistra Jana Husa.
Papežské schizma
Jedním z hlavním problémů, řešených na kostnickém koncilu, byla otázka tak zvaného papežského schizmatu. Co to bylo? Šlo o v dnešní době nepochopitelnou situaci, kdy si na papežský post dělali nárok dva a někdy i tři církevní hodnostáři. Nejdelší takové období, trvající již od roku 1378, měl vyřešit - a také vyřešil - právě kostnický koncil. Na jeho začátku měla církev celkem tři papeže, na konci jen jednoho.
Tři papeže odvolali, jednoho zvolili
Jestliže tedy ještě v roce 1414, kdy kostnický koncil začal, stáli v čele církve Jan XXIII., Řehoř XII. a Benedikt XIII., na jeho konci nebyl na tomto nejvyšším církevním místě ani jeden z nich. Všichni byli po složitých problémech a průtazích odvoláni a ještě v době konání koncilu, v roce 1417, byl zvolen nový a jediný papež Martin V. Tento problém se tedy na koncilu vyřešit podařilo, i když na to byly potřeba tři roky - téměř na den. Martin V. se stal papežem 8. listopadu 1417.
Husův případ začal v Praze
S papeži to ale nešlo tak rychle, jak si shromáždění biskupové původně představovali. V průběhu řešení problému papežského schizmatu tak “stihli” i další záležitosti, mezi nimi také řízení s Janem Husem a jeho následné odsouzení. Případ Jana Husa ale nezačal až v Kostnici. Již v roce 1411 na něj byla uvalena klatba za odpor proti názorům a jednání církve, například konkrétně proti pálení Wycliffových spisů, které považoval za nesprávné.
Kázal i přes klatbu
Hus ve svém kázání ale pokračoval a později se dopustil dalšího prohřešku, když se postavil proti prodeji odpustků. Jednou z posledních kapek byl pro církev nepřijatelný Husův požadavek na překlad Bible do jazyka, kterému by rozuměl prostý lid. Církev by tak ztratila svoje výlučné postavení ve výkladu Písma a to tehdy rozhodně připustit nechtěla. Problémů měl Hus samozřejmě mnohem více…
Kacíř před koncilem
Pak přišel kostnický koncil, na němž měla být řešena také otázka Husova domělého kacířství, jak o něm někteří rozhlašovali. Do Kostnice přijel 3. listopadu v mylné naději, že bude mít možnost diskutovat a přesvědčovat shromážděné o své pravdě. Skutečnost ale byla jiná. 27. listopadu byl zatčen, obžalován z osmi bludů a od začátku prosince až do března následujícího roku vězněn v kobce na ostrově Bodamského jezera, kde také vážně onemocněl. Husovi v jeho boji za svobodu nepomohl ani glejt a dokonce ani osobní přímluva krále Zikmunda. Jediné, čeho král dosáhl, byl slib veřejného slyšení Jana Husa.
Veřejné slyšení nenaplnilo naděje
Slyšení se nakonec uskutečnilo ve třech dnech, 5., 7. a 8. června roku 1415, ale rozhodně nesplnilo Husovo očekávání. Nebyl zde v postavení člověka, který by mohl svoje myšlenky, úmysly a prohlášení obhajovat nebo dokonce vysvětlovat. Na pokládané otázky mu bylo dovoleno odpovídat pouze ano či ne, což v takovém procesu nemohlo stačit. Jednalo se hlavně o Husovy názory na Wycliffovy texty, s nimiž do značné míry souhlasil, což se církvi nelíbilo.
Odmítal odvolat i přes naléhání koncilu
Jak je známo, koncil chtěl po Husovi, aby odvolal některé svoje myšlenky, vyjádřené v textech, jež sepsal i další “bludy, které držel”. Hrdý Hus ale odmítl odvolat to, o čem nebyl přesvědčen, že odvolat může. Trval na tom, že mu mají být omyly a pochybení dokázány. Pravdou podle dochovaných svědectví je skutečnost, že koncil neměl zájem na tak krutém Husově odsouzení. Několikrát byl vyzván, aby odvolal, bylo mu vysvětleno, že v opačném případě bude souzen a odsouzen jako kacíř. Byly mu dokonce předkládány různé varianty prohlášení, která by koncilu stačila ke zmírnění trestu. Ani jednu z formulací ale Hus nepřijal. Jeho obhajoby se tak nakonec vzdal i král Zikmund, který se Husa dlouho zastával.
Rozsudek a vydání světské spravedlnosti
6. července si Jan Hus vyslechl rozsudek. Ten ale nebyl k trestu smrti, nýbrž šlo o zbavení kněžského úřadu a další potupné kroky, včetně nasazení kacířské čepice. Poté byl vydán světské spravedlnosti s tím, že má být vězněn do konce svého života. Šlo ale jen o prohlášení, které mělo církev zbavit odpovědnosti za jeho smrt. Jak víme, Husovi v té chvíli zbývaly již jen poslední hodiny života. Ty tedy oficiálně ukončila ruka světského zákona na hranici. Poslední možnost odvolat a zachránit si tak život dostal český kazatel ještě jednou, již přivázaný ke kůlu na hranici. Ani tato situace ho ale nepřesvědčila…
KAM DÁL: Žena netušila, že bojuje o život. Před smrtí ji zachránil požár v domě.
