Kovboj z Tachovska měl na svědomí dva četníky. Inspiroval se westernovými záporáky
Uběhlo pár let od řádění Martina Leciána a tehdejší veřejnost ohrožoval další nebezpečný, kočující vrah. Rudolf Heller byl prý zkažený už od dětství, miloval však rodokapsy a westernovou literaturu obecně. Když se jednou dostal ke zbrani, rozhodl se žít životem desperáta, jak ho znal z knih. Vraha četníků a mnohonásobného lupiče nakonec neodsoudili.
Strážník Karel Stöhr se toho dne procházel po svém rajonu ve Velké Hleďsebi, což byla ospalá vesnice nedaleko Mariánských Lázní. Vypadalo to, že horký srpnový podvečer bude stejný jako všechny ostatní. V tom si všiml člověka, který zjevně nebyl odsud, neznal jej, ba co víc, vypadal jako tulák.
Rozhodl se, že jej legitimuje, na výzvu se však mladík nezastavil a kráčel dál. „Stůj a ukaž mi doklady!“ zakřičel na něj a pokusil se jej chytit za rameno. V tu chvíli se mladík otočil a na strážníka vystřelil a zasáhl jej do hrudníku. Četník padl k zemi, později v nemocnici zemřel. „Takhle skončí každej zrádnej šerif, to vám říkám já Heller, postrach všech a desperát, velkej Heller!“ zařval pachatel a dal se na útěk. Událost měla dost svědků, takže nebyl problém s popisem vraha. Ten se shodoval s mladíkem, který byl na útěku před zákonem, ale zatím „pouze“ kradl. Četníci identifikovali střelce jako Rudolfa Hellera.
Kovboj ze západních Čech
Rudolf Heller nebyl policejním kartotékám neznámý. Měl být zlý a zkažený už od dětství. Vyučil se zahradníkem, záhy nato se však dal na dráhu zločinu a vykrádal domy. Zajímavostí bylo, že miloval westerny a stylizoval se do role nebezpečného desperáta.
Nakonec se svou fantazií nechal úplně pohltit. Literaturu o Divokém západu miloval tak moc, že byl ochoten vykrást dům jen proto, že dotyčný člověk měl sbírku knih Karla Maye. To také napovídá o další Hellerově vlastnosti – nebyl vůbec hloupý, ačkoliv žil na okraji společnosti. Dozvěděl se, že jistý doktor vlastní tuto sbírku, a tak si pro ni došel.
Hledaný po celém státě
Četníci vyhlásili celostátní pátrání po nebezpečné osobě. Na své cestě vykrádal domy lidí, opět zúročil svou inteligenci a nikdo jej nechytil, většinou ani nespatřil. Vlezl lidem do domu, vzal si čisté šaty a své tam nechal. Byl jako nepolapitelný duch. Nakonec dostali četníci cenné svědectví, které je opět přivedlo na stopu nebezpečného vraha. Na služebnu přišel řezník Buc a vypověděl, jak jeli s bratrem přes les povozem a cestu jim zastoupil muž s pistolí. Pod pohrůžkou střelby po nich chtěl peníze. Dobře ustrojený pan Buc mu dal svou peněženku a Heller s výhružným výkřikem zase zmizel v lese.
Štěstí bratrům přálo, zůstali naživu a ještě o moc nepřišli. Peněženku s hotovostí měl u sebe totiž druhý bratr, který byl v pracovní zakrvavené zástěře, takže vrah předpokládal, že peníze bude mít spíš člověk v kabátu a klobouku. Tehdy byl Heller také podezřelý z vraždy hospodského v obci Schönfeld, ta nebyla nikdy objasněna a je možné, že ji také spáchal.
Vrah mění směr cesty
Heller se toulal krajem a příležitostně loupil, tak se dostal k další zbrani, lovecké pušce. Tu však prodal a za utržené peníze si koupil další náboje do pistole. Vrah četníka mířil na Plzeň, s tím také počítaly bezpečnostní jednotky. Heller si však svůj záměr rozmyslel a směr své cesty změnil na Domažlice.
Zvrat v případu nastal v říjnu 1935, na četnickou stanici dorazil na motorce rozrušený Václav Šindelář, který strážmistrovi Jirkovi horečně vyprávěl, že se jej na cestu ptal asi vrah. Když mu četník ukázal fotografii Hellera, poznal jej. Nebylo na co čekat, problém byl, že strážmistr Josef Jirka byl na stanici sám. Požádal tedy Šindeláře, ať jej sveze na motorce k místu, kde Hellera viděl, a chtěl se ho pokusit zadržet.
Konec velkého Hellera
Po chvíli jej skutečně uviděli, utíkal před nimi do neprostupného terénu, jeli proto za ním. Když viděli, že dál už motorka nemůže, dal strážmistr rozkaz, ať se otočí. To však nebylo možné, cestu za nimi jim zablokoval nákladní vůz. Četník vystoupil a zakřičel na Hellera, ať se okamžitě vzdá. Opakovala se znovu stejná situace. Hned po výzvě Heller na četníka vystřelil a zasáhl jej, ten brzy nato zemřel. Šindelář křičel na Hellera o pomoc, ale vrah mu pohrozil, že jestli se pohne, zabije jej také. Poté zmizel. Už měl na svědomí dva lidské životy.
Druhá vražda byla poslední kapka, svolali se četníci, vojáci, myslivci a vlastníci střelných zbraní a začal opravdový hon na vraha. Rojnice ozbrojených mužů postupovala směrem na Klatovy. Prošli dlouhou trasu a stále nic. Náhle jej dva četníci zahlédli a vyzvali jej, jak jim zákon nařizoval, aby se okamžitě zastavil. Udělal pravý opak, následovala další výzva a varovný výstřel. Potom další, ten už nebyl varovný. Hellera trefili do nohy, ten si uvědomil svou bezvýchodnou situaci, přiložil si pistoli ke spánku a vystřelil. Takto skončil „Velkej desperát Heller“.
Jeho tělo je pohřbeno ve Štěpánovicích, hrob nebyl nijak označen, jak už to bývalo u vrahů a popravených. Ovšem místní vědí dobře, kde leží, takže případný zájemce o historii zločinu může nalézt hromádku hlíny s pár květinami, pod kterou leží vrah dvou poctivých četníků a otců rodin.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Legendární Laďka Kozderková otěhotněla se slavným alkoholikem. Před smrtí si uklidila vlastní hrob.
