Krádež dítěte z kočárku, která se odehrála v Sovětském svazu během druhé světové války a ještě za bílého dne, byla šokující událostí. Vše bylo umocněno tím, že se jednalo o potomka komunistického prominenta Rudolfa Slánského, pro něhož to byla osobní tragédie.

Ukradena přímo z kočárku

Dcera manželů Slánských Naděžda se narodila v Sovětském svazu. V říjnu 1943 byla manželka Slánského Josefa se svou několikaměsíční dcerou v parku. Jak píše historik Jan Chadima, nechala dceru se starším synem, teprve osmiletým Rudolfem, protože nesehnala hlídání, když měla zrovna pracovní povinnosti v rozhlase.

V nestřežený moment oslovila neznámá rusky hovořící žena malého Rudolfa a řekla mu, že ji Josefa pověřila, aby za ní Naděždu přivezla, protože musela mezitím k zubnímu lékaři. Navzdory nízkému věku Rudolf projevil až nezvyklou duchapřítomnost, okamžitě pojal podezření a začal se ženy vyptávat, jak se jmenuje jeho matka či kde pracuje. Žena však odpověděla na všechny otázky, načež vzala přímo z kočárku malou Naděždu a uprchla s ní pryč. Malý Rudolf se snažil únoskyni ještě pronásledovat, ale marně.

Policie sice únos vyšetřovala, ale nezjistila nic, neměla ani žádné stopy. Zdrcené Slánské měl pak Gottwald velmi neurvale říct, jak uvádí Chadima, aby už přestala brečet, že si s manželem udělají nové dítě. Nabízí se několik možností, co se vlastně stalo. Mohlo se jednat o čin ženy, která za války přišla o své dítě nebo se tím chtěla vyhnout nuceným pracím, na které byly posílány bezdětné ženy. Historik Jan Chadima, který se zabývá Rudolfem Slánským, napsal, že jako možnost, byť nejnepravděpodobnější, se jevil také kanibalismus.

Důmyslná hra sovětských tajných služeb?

A pak se nabízí ještě jedna varianta, která není příliš hojně skloňována. Slánský nebyl v Moskvě příliš dobře zapsán kvůli tomu, co se stalo za jeho vedení KSČ v Gottwaldově nepřítomnosti a jaké byly potom důsledky. Je možné, že sovětská tajná služba NKVD si tímto hrozným činem chtěla pojistit Slánského loajálnost do budoucna, aby se vyvaroval sebemenšího poklesku směrem ke svým stranickým povinnostem i Stalinovi.

Pro verzi s tajnými službami ostatně mluví právě okolnost ze třicátých let. Slánský společně s Janem Švermou řídili stranu jinak, než si to přál z Moskvy Gottwald, který musel uprchnout před zatčením, a také vrcholní sovětští představitelé. Oba muži prokázali prý až příliš velkou vstřícnost tehdejší vládě, což odporovalo antisystémovosti KSČ. Když se Gottwald v roce 1936 z Moskvy vrátil, Slánského se Švermou postavil veřejně na stranický pranýř právě za tuto vstřícnost.

Manželé Slánští pak skutečně měli další dceru Martu, kterou si toužebně přáli. Ta se narodila až v roce 1949. Právě Marta a její rodina byly společensky postiženy smrtí jejich otce v roce 1952. Slánský byl popraven ve vykonstruovaném procesu za činy, které nikdy nespáchal. Marta s odstupem času vypověděla, jak uvádí historik Chadima, že jejího otce měli vydírat tím, že pokud se nazpaměť naučí text určený pro samotný proces, bude moci znovu vidět svou dceru.

Z dcery komunistického „zrádce“ úspěšná podnikatelka

Rodina byla vystavena všemožným ústrkům ze strany komunistického režimu, Martě se spolužáci na základní škole vysmívali, že měla za otce zrádce. Později o tom vyprávěla, jak měla všechno ztížené. Rodina byla vystěhována z Prahy, do níž se mohla vrátit až ve druhé polovině padesátých let. Nicméně z Marty, která měla opravdu těžké dětství, se stala úspěšná podnikatelka a makléřka. Vypracovala se navíc prakticky z ničeho, protože jak prohlásila, v 90. letech nevěděla, do čeho vlastně jde. Podnikavá a také úspěšná žena firmu před několika lety prodala.

KAM DÁL: Chci 11 špagátů, hřímal Gottwald. Slánského proces před 70 lety dokumentoval absurditu komunistického režimu.