Král Jiří III. zešílel: Neurvalé útoky, nadávky a hodně divné nápady. Přesto se zapsal do dějin

Jiří III. to neměl vůbec jednoduché. V době, kdy nastoupil na trůn, se začaly bouřit britské kolonie v Americe, bylo třeba řešit daně a hlavně odpor proti jejich zvyšování, ale také neustálé boje, které tehdy sužovaly Evropu. Do toho všeho ho brzy po nástupu na trůn, který mu patřil od roku 1760, postihl první záchvat nemoci, jež ho poté provázela po celý zbytek jeho dlouhého života. Král se zbláznil. 

Mladý panovník se ztrácel před očima

První záchvěv nemoci se objevil v roce 1765 a původně vypadal jako docela obyčejné nachlazení, brzy se ale objevily další, mnohem závažnější problémy. Tehdy se všichni v jeho okolí samozřejmě vyděsili. Nadějný, teprve sedmadvacetiletý panovník se zdál, jako by odcházel ze světa – alespoň mentálně. Král zjevně nebyl schopen vládnout, a tak musel parlament pro jistotu stanovit možnost, aby za něj vládl regent. Prozatím to nebylo potřeba, protože se Jiří III. z této epizody brzy oklepal, ale co kdyby se něco takového opakovalo?  

Porfyrie to nebyla

Obavy se bohužel po nějaké době potvrdily a od té doby už král žil a panoval podle toho, v jaké fázi právě jeho nemoc byla. Až do nedávna se historikové a další odborníci domnívali, že se v jeho případě jednalo o tak zvanou porfyrii, tedy chorobu metabolického původu, která kromě změny barvy zubů a vylučovaných tekutin mění také psychiku pacienta. Dnes už se ale podle BBC přiklánějí k názoru, že šlo o skutečnou duševní poruchu, kterou bychom mohli přirovnat k maniodepresivnímu stavu. Hovoří pro to mnohé příznaky. 

Šíleně dlouhé dopisy

Jeden z hlavních důkazů, jimiž vědci podporují svoji celkem novou teorii, jsou dopisy, které král v průběhu let psal. Právě na nich lze snadno vysledovat, ve kterých dnech a obdobích se u něj jeho nemoc plně projevovala. Zatímco v „normálním“ období psal běžné a logicky vyznívající texty, v manické fázi se zjevně ve svém projevu nekontroloval, nedokázal zkrátka zastavit tok svých myšlenek, přenášených na papír, jak uvádí mimo jiné server History.com. Dlouhá souvětí, opakující se informace a nekonečné dokumenty – právě tak pracoval panovník v době, kdy se o něj jeho okolí nejvíce strachovalo. Stejně jako psal, tak i mluvil: hodiny a hodiny se nedokázal zastavit, spát jako by ani nepotřeboval. 

Zlý král Jiří III. 

Kromě neobyčejné výkonnosti se ale v takových chvílích přestával ovládat. Křičel a urážel a ani sexuální útoky na ženy, které se dostaly do jeho blízkosti, nebývaly ničím neobvyklým. Je proto celkem logické, že se jej jeho rodina a hlavně syn, budoucí král Jiří IV., snažili jednak schovat před očima poddaných a jednak mu také zajistit klid na léčbu. I když s ním v nevelkém paláci Kew, kam se uchyloval v době největších příznaků nemoci, pobývaly tehdejší lékařské kapacity, je zřejmé, že absolutně netušily, jak králi skutečně pomoci.

Projímadlem na psychiku

Výchova příliš nepomáhala a o tom, zda se dá léčit psychická porucha projímadlem, není třeba ani diskutovat. To ale zdaleka nebyly ty nejhorší metody léčby, které se často ocitaly doslova za hranicí týrání. Odpírání jídla, ledové koupele a další „léčebné“ metody mohly jen stěží přispět ke královu uzdravení. 

Steakový strom pro krále

Jednou ze známých příhod, které jsou v souvislosti s nemocí Jiřího III. popisovány, je jeho touha vypěstovat si steakový strom. Jak na to? Král měl jasnou představu: jednoduše zasadí kus masa a za pár let může sklízet. Až do takové fáze se anglický vládce dostával. Naštěstí se ale tato období střídala s lepšími dny a měsíci, kdy byl schopen jednat docela normálně. Dokonce byl velmi oddaný své manželce Šarlotě Meklenbursko-Střelické a měli spolu celkem 15 dětí, z nichž se 13 dožilo dospělosti. Na tehdejší dobu to byl víc než dobrý poměr. Byl také panovníkem vzdělaným a jeho rozhled mu mohli závidět mnozí tehdejší učenci, založil rozsáhlou knihovnu a věnoval se i zemědělství. Odtud snad pochází jeho touha po steakovém stromě v době záchvatu. 

Nemocný, ale oblíbený

Snad právě pro své trápení byl Jiří III. již v době svého panování mezi poddanými oblíbený. Ti měli dost času sžít se s vědomím, že mají panovníka, který zkrátka čas od času nemá dobré období. Na trůnu vydržel neuvěřitelných šedesát let, což je rekord u anglického krále. V době vlády jej překonala jen Viktorie a Alžběta II. Právě jeho nemoc podle některých domněnek stmelovala zemi a dodnes je v Anglii vnímán jako úspěšný panovník. A to i přesto, že v jeho době vyhlásily americké kolonie nezávislost a on tak přišel o značnou část zabraného území. Ostatně Angličané na něj mají dodnes památku například ve zlatém kočáru, který královská rodina využívá při nejslavnějších příležitostech dodnes, jak je psáno na webu britské královské rodiny. A byl to právě král Jiří III., kdo koupil buckinghamskou usedlost, dnešní rozsáhlé sídlo panovníka. 

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Popravy gilotinou byly zábavou, odsouzení tančili a děti si s gilotinou hrály.