Ku-klux-klan se zrodil jako nepovedený žert. Postupně se z něj však stala násilnická organizace
“Black lives matter.” Heslo, které se stalo symbolem současných nepokojů po celých Spojených státech amerických, má mnohem hlubší kořeny, než by se mohlo na první pohled zdát. Pro nezasvěcené do historie USA se aktuální situace může jevit velmi nepřehledně, ale vztah černé a bílé společnosti se v nejmocnější zemi světa nachází dlouhodobě ve velmi vyhroceném stavu. Při pohledu do minulosti se není čemu divit. Jakou roli v tomto příběhu násilí, rasismu, otrokářství a nesmyslných vražd má organizace zvaná Ku-klux-klan?
Vše začalo jako žert motivovaný z hluboké deprese. Ve městě Pulaski ve státě Tennessee žilo šest mladých důstojníků konfederační pěchoty. John C. Lester, James R. Crowe, John B. Kennedy, Calvin Jones, Frak O. McCord a Richard R. Reed jsou muži, které můžeme v historickém kontextu vnímat jako zakladatele jednoho z největších rasistických spolků na světě.
Způsob, s jakým se pokusili vyrovnat s traumatem prohrané války severu proti jihu, postupně přerostl v něco zcela neočekávaného. Z nejapného žertu totiž vznikla přehlídka brutality, jež v návaznosti na otrokářství v USA způsobila černým obyvatelům jizvy a bílým předsudky, které v současné chvíli gradují demonstracemi a střety s policií. Jaké byly okolnosti vzniku společenství, které známe pod jménem Ku-klux-klan?
Vzpomínka na prohranou válku
Zmíněná šestice mladých válečných konfederačních veteránů z města Pulaski se pravidelně scházela, aby po prohrané válce nacházela legraci v beznaději. Po návratu z bitevního pole je totiž čekal zkonfiskovaný majetek a zničené město masivním cyklonem.
Zábavu si tak museli vytvořit. Jak píše ve své knize Ku-klux-klan Tady bydlí láska polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańská, tak se jednoho dne v zimě roku 1865 nebo možná na jaře 1866 muži domluvili, že se sejdou v domě jejich známého plukovníka Thomase Martina, který odjel z města a svůj majetek svěřil Johnovi B. Kennedymu.
Chlapcům už nestačilo vzpomínat na válku a potřebovali novou výzvu. Založili tak klub, pro který ihned hledali jméno. První nápad zněl podle řeckého slova kuklos – tedy kruh. Z toho se organicky vytvořil název Ku-klux, ke kterému se logicky nabízelo slovo klan. Název nenesl žádný význam, ale zato byl dostatečně tajemný a záhadný, což v kontextu toho, co následovalo, bylo velmi žádoucí.
Boj žertem
Aktivita nového společenství měla v úplném počátku hlavně funkci zábavy. Muži vymysleli postavy s mystickými názvy jako Velký Kyklop a Velký čaroděj. Postupně se k tomu připojil nápad obléknout se do specifických oděvů. Nejdříve posloužilo ložní prádlo, do kterého zamotali a na hlavu si nasadili povlak na polštáře.
Do prostěradel oblékli též i vlastní koně. V této podivné uniformě se vydali na zábavnou projížďku městem, kde putovali pomalu a potichu jako duchové. Kolemjdoucí strašili divnými gesty nebo pro zábavu na pozdrav pokynuli. Někdo se smál, někdo se děsil. Úspěch členy začínajícího Ku-klux-klanu namlsal, a tak zdokonalovali svá bílá roucha. Bílý háv byl dlouhý až na zem a maska na obličeji měla díry na oči a na vrcholu byl v masce vměstnaný klobouk, který nepřirozeně prodloužil hlavu.
Hlavním pravidlem klanu bylo si zachovat auru tajemství, protože ta nejlépe přitahuje a děsí zároveň. Počítali totiž s tím, že se pověst o těchto maskovaných mužích bude šířit rychlostí blesku.
Své sídlo si vybrali na okraji města, kde bylo rozpadlé dřevěné stavení, které budilo strach a respekt. Před ním většinou stál tzv. liktor v kápi s kopím v ruce. Když někdo projevil zájem o to být členem nového klanu, musel mít štěstí, aby se o tom dozvěděl stávající člen. Identita byla totiž nadále skrytá a utajená.
Když se nový potenciální adept objevil před sídlem Ku-klux-klanu, tak zmíněný liktor zapískal na píšťalu a ze stavení vyšla skupina dalších záhadných bytostí v charakteristických oblecích. Se zavázanými očima ho odvedli do sklepa domu, aby mu dali několik otázek. Když zájemce odpověděl špatně, byl diskvalifikován, pokud prošel testem, odvedli ho před oltář, kde mu nasadili na hlavu korunu, kde před ním stál Velký Kyklop.
Stačilo už jen pronést formulaci: “Dej mi dar, abych se viděl tak, jak mě vidí ostatní,” byly mu odkryty oči, kde se viděl v zrcadle s oslíma ušima. Kolem něj stáli ostatní členové, kteří se hurónsky smáli. Rituál byl u konce. Ku-klux-klan se začal rozrůstat i do jiných států. To, co byla na začátku legrace, se vinou vývoje a traumat z prohrané války stalo více než nebezpečné.
Černoch, nepřítel číslo jedna
Tajemný spolek vytvářel schopně iluzi, že jeho poslání je mnohem hlubší než jen podivná zábava jako na počátku. Účinnost, s kterou muži v kápích “strašili” ve svém okolí, se postupně prolnula s jiných společnským problém tehdejší nově vzniklé Unie.
Zrušené otrokářství po válce severu proti jihu vytvořila prostředí s jinými pravidly. Mnoho černnošských obyvatel vůbec nevědělo, jak naložit se svojí svobodou. Někteří se dokonce mstili na svých otrokářích po létech brutálního zacházení, kteří z nich dělali majetek a zvířata.
Unie se snažila černochy začlenit a bílí obyvatelé na jihu měli pocit, že je svět vzhůru nohama. Když se začaly množit kriminální činy ze strany černochů, tak na sebe vzal Ku-klux-klan úkol trestat. Našel se tak cíl, který je zpočátku vůbec nenapadl.
Černoši se začali bát vycházet z domu po setmění a někteří bílí obyvatelé měli pocit, že Ku-klux-klan může nahradit neschopnost státu jako zastánce pořádku. Postupně se situace začala původním členům vymykat z rukou. Jak? O tom se dozvíte v dalším navazujícím článku.
KAM DÁL: Seriálová bomba jménem Chalífát. Švédský pohled na ISIS je chladnokrevným hitem
