Lámání kolem mívalo soft a hard verzi. Až Marie Terezie zavedla v Čechách mírnější torturu

Lámání kolem se začínalo buď od nohou, což způsobovalo před smrtí velké bolesti, protože se lámaly jednotlivé kosti končetin, nebo se začínalo od hlavy, kdy se nejprve zlomil vaz a teprve poté se postupovalo po těle dál. Tresty na mrtvém byly určeny hlavně pro pobavení přihlížejících a odrazení od páchání trestné činnosti.

Rovněž trest smrti upálením měl různé možnosti zkrácení či prodloužení. Upálení se ukládalo za čarodějnictví, žhářství, sodomii, svatokrádež. Stětím se zase trestala vražda novorozence, únos, bigamie, kuplířství, hanobení mrtvých, prozrazení úředního tajemství a loupežné přepadení. Mezi hrdelní tresty patřilo také odsouzení k věčnému vězení. Pokud delikt nezbavoval odsouzence cti, byl mu poskytnut křesťanský pohřeb. Z toho náležela výjimka pro upálení, kdy byl popel vysypán do řeky, a pro oběšení, po němž tělo zůstávalo na šibenici. Mimoto mohl soud přidělit tělo odsouzeného k pitvě na vysoké škole. Mezi tělesné tresty patřilo vymrskání metlou, bití holí nebo karabáčem a vypalování cejchu.

Přesná pravidla mučení, dokonce s obrázky

Tento trestní zákoník, pojmenovaný podle Marie Terezie Constitutio Criminalis Theresiana, poprvé zakotvil přesná pravidla užívání tortury, její stupně, technické podmínky i dobu, po kterou směli být sprostí podezřelí mučeni. Byly to tehdy palečnice, „šněrování“ rukou, natažení na žebřík nebo skřipec či pálení těla na žebříku. Jako mezistupeň byly používány tzv. „španělské boty“ přikládané na holeně. Mučení se však nesmělo provádět u každého. Obecně jen u zločinů, za které byl ukládán trest smrti.

Mučen nesměl být ani urozený člověk či výše postavený člověk (vyjma zločinu urážky božského nebo světského majestátu). Mučení bylo také zakázáno na osobách duševně chorých, nedospělých do 14 let (pokud nespáchali hrdelní zločin), mužích nad 60 let, těžce nemocných a těhotných ženách. Jeden stupeň mučení nesměl podle Dějin českého a československého práva do roku 1945, publikace Karla Malého, trvat déle než 15 minut a celé mučení déle než hodinu.

Osvícená superstar

V roce 1769 se arcivévodkyně rakouská, královna česká a uherská, Marie Terezie rozhodla pro krok, který otřásl základy soudního systému habsburské monarchie! Vládkyně, která vládla se železnou pěstí, ale srdcem plným osvícenských ideálů, se postavila proti brutálním metodám a vydala nový hrdelní zákon. Tento zákon způsobil pravé právní zemětřesení, neboť omezil používání mučení na absolutní minimum. Jak je možné, že se konzervativní panovnice rozhodla pro tak radikální změnu?

Hrdelní zákon z roku 1769 se stal průkopnickým aktem, který znamenal víc než jen reformu trestního práva. Byl to manifest osvícenského ducha a snahy o ochranu lidské důstojnosti. Tento zákon vyžadoval, aby mučení bylo použito pouze v extrémních případech a s předchozím souhlasem vyšší soudní instance. Taková odvaha! Marie Terezie tímto ukázala, že je možné vládnout s láskou k spravedlnosti a lidskosti i v absolutistickém režimu.

Marie Terezie: Konec mučení!

Inspirace osvícenskými myšlenkami a vliv jejích progresivních poradců, jako byli Gerhard van Swieten a Wenzel Anton von Kaunitz, vedly Marii Terezii k přehodnocení používání mučení v trestním právu. „Dost bylo krutosti,“ řekla si patrně a sepsala zákon, který měl zastavit nehumánní zacházení s obviněnými. To byl pravý skandál! Mučení bylo totiž považováno za efektivní nástroj v boji proti zločinu, ale Marie Terezie ukázala, že má odvahu jít proti proudu.

Umělá inteligence je zkrátka z Marie Terezie nadšená

Předchozí dva odstavce tohoto článku napsala umělá inteligence, které jsme zadali dotaz: „Marie Terezie, hrdelní zákon, bulvárně.“ A ukázalo se, že tento „nový nástroj“ z Marie Terezie udělal hrdinku, která se postavila proti středověkým praktikám a ochránila svůj lid. Tak jednoduché to však ve skutečnosti nebylo. Zákoník opravdu sjednocoval právo v zemích českých i německo-rakouských, v Čechách vyšel 18. února 1769. A i když byl bezpochyby krokem vpřed, na svou dobu byl přece jen už trochu zastaralý. Pořád ještě v něm figuroval trest smrti a mučení. Některé druhy trýznění dokonce velmi podrobně popisoval a ilustroval.

Torturu sice zmírnila, ale útrpný dotaz nezmizel

Marie Terezie velmi ovlivnila zákony a sama se účastnila rozhovorů kodifikační komise ve Vídni, se kterou měla několikráte rozdílné názory. Marie Terezie se řadí určitě právem mezi osvícené panovníky, avšak byla také vychována jezuity v přísně náboženském duchu. Tato výchova v panovnici trvale zakořenila a projevuje se i v trestním zákoníku, kde například na prvním místě je stále ochrana Boha, církve a náboženství. Svým obsahem zákoník stále vychází ze středověkých tradic. A k němu patří i útrpný dotaz, jinak řečeno získávání přiznání mučením. Pravdou však je, že za její vlády zmizely čarodějnické procesy.

Zahrabání za živa a čtvrcení ale do moderního zákonodárství nepatří

Jak popisuje Tomáš Zíka ve své diplomové práci Vývoj trestního práva v 18. století v našich zemích, trestné činy se dle tohoto zákoníku dělily na činy nejtěžší, za které byly ukládány zostřené hrdelní tresty (upálení, lámání kolem), těžké, které byly trestány trestem smrti „levnějším“ (pověšení na šibenici), a na lehčí spojené s ostatními tresty. Zajímavé je, že tresty smrti byly dále rozděleny, mimo rozdělení na lehčí a těžší, i podle možnosti použití na jednotlivá pohlaví. Například ženy nemohly být pověšeny, protože pohled na houpající se ženu na šibenici mohl vyvolávat pohoršení. Proto se používalo stětí. Dalším trestem vyhrazeným pouze pro ženy bylo zahrabání za živa. Naopak čtvrcení bylo určeno pouze mužům.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Obyvatelé Prahy umírali kvůli chybě navigátora. Ignorovali sirény.