Mužské šourky v ohrožení, pro prasata jsou delikatesou. Jedno prý snědlo celé nemluvně
V evropských středověkých městech bylo docela běžné mít na dvorku prase. Nesměla se však volně pohybovat, protože hrozilo, že pánové přijdou o část své chlouby, za což pak padaly tučné pokuty. Nebohé prase mohlo skončit v hrnci a jeho majitel musel oběti vyplatil nějaký ten peníz jako odškodné.
Archeologické nálezy ze středověku naznačují, že maso, které lidé nejčastěji jedli, pocházelo z krav. Na druhém místě byly ovce a kozy. Prase bylo v tomto ohledu až třetí. Ovšem panuje všeobecný názor, že role čuníka ve středověku je značně podceňována.
Když profesorka historie na Stavangerské univerzitě Dolly Jørgensen před mnoha lety psala diplomovou práci o lesnictví kolem roku 1100, zjistila, že prasata pasoucí se v lese byla nedílnou součástí tehdejšího hospodářství. A když pracovala na doktorátu o čistotě ve středověkých městech, narazila na celý soubor předpisů, jak ve městě chovat prasata. Prokousala se historickou legislativou a právními dokumenty, majetkovými transakcemi, náboženskými texty, archeologickými materiály, středověkými rukopisy a uměním.
Dávali jim všechno, co našli
V několika městech, pro která Jørgensen našla údaje, měla třetina obyvatel prasata. Obvykle bydlela ve vepříně na dvorku. „Jsou to velmi flexibilní zvířata, ráda sežerou zbytky,“ vysvětluje hlavní důvody profesorka. Například pivovarníci či pekaři chtěli mít jedno či dvě prasata jako „popelnice“, kterým házeli veškerý odpad, který z jejich práce vznikl.
Mnohá města zaměstnávala pastevce prasat, kteří byli placeni za to, aby prasata vyvedli za městské hradby a do lesů, aby tam zvířata jedla ořechy a houby. Případně na pole, aby se tam živila zbytky po sklizni. Ve městě se však prasata volně pohybovat nesměla. „Mohou být velmi agresivní, pokud mají hlad. Pak snědí vše, na co přijdou,“ říká Jørgensen.
Pozor na šourky, blíží se prase
Jeden příběh z Francie dokonce popisuje prase, které sežralo nemluvně. „Nevíme, jestli se to skutečně stalo,“ usmívá se profesorka. Ale existoval dobrý důvod, proč se prasata ve městě nesměla volně pohybovat. Pokud směla opustit tyto výběhy, muselo to být s pastýřem. Lidé, kteří nedodržovali pravidla, dostali pokutu.
To, že prasata byla součástí městského života, dokreslují i příběhy tehdejších stavení. Během středověku se mohl přístavek skládat z tyče na sezení, která vyčnívala ze zdi. Zákon Magnuse Erikssona ve Švédsku však specifikoval správnou výšku tyče. Pokud by byla tyč umístěna příliš nízko, vlastník nemovitosti mohl být odpovědný za to, pokud by prase ukouslo uživateli tyče šourek. Prý se to stávalo poměrně běžně a šlo o velmi bolestivý akt.
Zdroje: sciencenorway.no, laphamsquarterly.org, researchgate.net
KAM DÁL: Divočák okradl nudistu, má být zastřelen. Lidé sepisují petice, prasnice má šanci.
