Nacistické běsnění v obcích Kľak a Ostrý Grúň na Slovensku: teror nepřežilo na sto padesát místních, včetně batolat

Je zajímavé a smutné zároveň, že lidická tragédie i přes veškerou snahu o oficiální medializaci, která měla vyznít ve smyslu, že šlo o spravedlivou odplatu za spáchané činy místních, získala velkou pozornost a ohlasy na ni byly a jsou dalekosáhlé. Stejně tak dodnes víme o vypálení Ležáků. Tragédii slovenských mužů, žen a dětí z obcí  Kľak a Ostrý Gruň v okrese Žarnovica ale většinou neznáme…

Krvavá neděle

Tragická událost je datována do ledna roku 1945, tedy necelé tři roky po vyhlazení Lidic a Ležáků a jen několik málo měsíců před koncem druhé světové války. Neštěstí se v archivech dodnes dochovalo pod častým názvem Krvavá neděle (ostatně jako i některé další podobné katastrofy ve společnosti - vzpomeňme například tu petrohradskou, při níž v roce 1905 přišly o život stovky stávkujících).

Co se stalo?

Stejně jako v Lidicích a Ležácích byl i v uvedených obcích Němci uplatněn systém tak zvané kolektivní viny poté, kdy vzniklo podezření na ukrývání partyzánů. Nebylo divu, klikatící se horské cesty byly ideálním terénem pro partyzánský boj. Vždyť také kolem stovky místních bylo v partyzánských oddílech přímo zapojeno, mnozí další byli nápomocni. I když se informace zakládaly na pravdě, nikdo nemohl a dodnes nemůže ospravedlnit tak krutou pomstu Němců prostřednictvím jednotky Edelweiss (v překladu Protěž - tak poeticky byla nazvána jednotka neúprosných vrahů) na nevinných obyvatelích dvou obcí Kľakovské doliny.

“Hodní sousedé”

Vesnice Kľak a Ostrý Gruň pravděpodobně doplatily na pomstychtivost a oddanost vůdci svých sousedů z vesniček Veľké Pole a Píla. Oproti vypáleným obcím ve dvou zmiňovaných osadách žili převážně Němci, a tak nebylo k tragédii daleko. Bylo jen otázkou času, kdy se pro pochvalu nebo i z přesvědčení zaslouží o úder na lidi, kteří žili na stejném místě jako oni sami a mnozí se dobře znali. A bohužel k tomu také došlo.

Lidé v Ostrém Grúni neměli šanci

Nacistické jednotky se nejprve shromáždily u sousední vesnice Hrabičov a následně vojáci obklíčili obec Ostrý Grúň, obyvatele zahnali do jednoho z místních statků, kde je poté nemilosrdným způsobem připravili o život. Jak si mohli myslet, že by snad čtrnáctiměsíční batole neslo jakoukoliv vinu? Ale o vinu tady nešlo, šlo o pomstu a ta na věk nehledí.

V Kľaku se chovali podobně

Ani zde nebyli lidé ušetřeni teroru toho nejhrubšího stylu, když vojáci nejprve před zraky obyvatel mučili a zavraždili partyzána, kterého ve vesnici objevili. Následovala hromadná poprava místních opět bez rozdílu věku. Ani tady nacisté nešetřili staré bezbranné lidi, nejmladší oběti byly tři měsíce. Válečná zvěrstva neznají mezí…

Desítky nevinných obětí

Vojáci, stejně jako v Lidicích, místní obyvatele brutálním způsobem povraždili a aby své dílo dovedli do konce, vypálili i domy. V obci Ostrý Grúň zahynulo 64 jejích obyvatel a vypáleno bylo 128 domů. Nedaleký Kľak dopadl ještě hůře, ač se zdá, že to ani není možné. Zde přišlo velmi brutálním způsobem a rukou nacistů o život plných 84 obyvatel vesnice, z čehož bylo 36 dětí (!) Mnozí z nich přitom zahynuli upálením ve vlastních domech.

Tajemný telegram

Stavby ve vesnici lehly popelem do poslední. Zde měli alespoň někteří to štěstí, že jim bylo umožněno uprchnout do sousedních vesnic. Jejich životy byly zachráněny “tajemným” telegramem, který byl na místo doručen v průběhu nacistického běsnění. O jeho obsahu se dodnes vedou spory, pravděpodobně šlo ale o příkaz k ukončení celé akce z důvodu obav, že takový postup, navíc v takovém rozsahu, vyvolá velkou vlnu odporu po celém Slovensku. Na sto padesát mužů, žen i dětí ale tuto krutou nacistickou pomstu bohužel nepřežilo.