Nacistický kat Himmler bral dceru na výlet do koncentráku. Bylo to moc hezké, zapsala si malá Gudrun
Gudrun Himmler byla dokonalé nacistické dítě. Blonďatá princezna s modrýma očima – co víc si mohl její otec a mimochodem také architekt holokaustu přát? A tak není divu, že ji vodil s sebou všude, kam to bylo jen trochu možné. Dokonce i na prohlídku koncentračního tábora. A ona? Byla mu do konce života vděčná a stala se oddanou stoupenkyní jeho zvrácené víry.
Jako dítě si Gudrun Himmler, jediná manželská dcera Heinricha Himmlera, psala deníček, jako to dělají i mnohé jiné dívky. Její zápisky byly ale často hodně zvláštní. Třeba ten, kdy si poznamenala útržky z návštěvy koncentračního tábora, kam ji její milovaný tatínek, jeden z největších nacistických zločinců, vzal na prohlídku.
Viděli jsme všechno. Opravdu?
Děvčátko bylo nadšené. „Bylo to moc hezké,“ svěřila se podle The New York Times svému deníčku. „Dnes jsme šli do koncentračního tábora SS v Dachau. Viděli jsme všechno, co jsme mohli. Viděli jsme zahradnické práce. Viděli jsme hrušně. Viděli jsme všechny obrázky, které namalovali vězni. Úžasné. A potom jsme měli hodně jídla,“ poznamenala si, aby na tak nevšední zážitek nikdy nezapomněla. Tehdy jí bylo kolem dvanácti let a nabízí se tedy otázka: mohla, nebo nemohla chápat, co se kolem ní děje?
Püppi a Pappi
Nadšení z exkurze do koncentračního tábora ale nebylo jediným zážitkem, který se svým otcem hrdá dcera prožila. Byla patřičně pyšná na jeho práci, nasazení i úsilí, s nímž byl oddaný své práci. Zda ji informoval o tom, že mezi těmi hrušněmi, zahradou a krásnými obrázky povraždili jeho muži na třicet tisíc nevinných lidí, se asi nedozvíme. Ale i kdyby ano – Gudrun nemohlo v její lásce k Pappimu, jak esesáckého vraha nazývala, zviklat vůbec nic. Stejně tak on nade vše miloval ji, svoji malou Püppi, tedy panenku, jak jí říkal.
Vypovídala i v Norimberku
Konec války zastihl Gudrun jako šestnáctiletou slečnu. I když se s matkou snažily utéct z Německa do Itálie, byly dopadeny a později vypovídaly v rámci norimberského procesu. V té době už byl její Pappi po smrti, svůj život ukončil v květnu roku 1945 raději sám s pomocí kyanidové kapsle. Gudrun nevypovídala veřejně, ale podle dostupných informací u soudu neprojevovala žádnou lítost ani soucit s otcovými oběťmi. Tvrdila, že se u Himmlerových doma o válce nikdy nemluvilo.
Na své jméno byla hrdá
Později se oddaná Himmlerova dcera vyučila švadlenou a knihařkou, ale její jméno jí dobrou službu nedělalo. Co chvíli přišla o práci. Byla na něj ale natolik hrdá, že dlouho odmítala si je změnit. Jen na několik let používala jiné jméno, a to na počátku šedesátých let, kdy pracovala jako sekretářka německé zpravodajské služby. I tam ale byla nakonec odhalena a znovu zůstala bez práce. Definitivní zlom přišel až na konci šedesátých let, kdy se provdala za pravicového politika Wulfa-Dietera Burwitze a přijala jeho příjmení. K otcovu odkazu se však stále hlásila.
Spolupracovnice Tiché pomoci
Gudrun ve své neochvějné víře v Pappiho spravedlivý boj vyvíjela dokonce aktivní kroky, když se stala spolupracovnicí skupiny Tichá pomoc, která podporovala přeživší a skrývající se nacisty. Nebyla sice ve vedení této skupiny, ale díky svému původu se stala jednou z jejích velkých a známých osobností. Na tajných setkáních nacistů, která se uskutečňovala až do roku 2014 v Rakousku, bývala vždy po celou dobu centrem pozornosti.
Oddaná nacistka až do posledního dechu
Gudrun Himmler musela alespoň ve vyšším věku velmi dobře vědět, jaká zvěrstva páchal její otec a jeho kolegové. Nevadilo jí to, milovala ho, omlouvala ho a jistě s jeho kroky také souhlasila, když se zapojila do Tiché pomoci. Je otázka, jak je to možné v době, kdy máme přístup ke všem dokladům o hrůzách, jež prožívali vězni právě toho tábora (a mnohých jiných), o kterém si tehdy malá Gudrun napsala: „Bylo to moc hezké.“
Oddaná nacistická fanynka zemřela 24. května roku 2018 ve svých osmaosmdesáti letech.
Zdroj: The New York Times, The Independent, Die Himmler-Brüder. Deutsche Familiengeschichte (Himmler K.)
KAM DÁL: Potomci nacistických katů: Lidé mají o mém otci příznivé mínění, tvrdila do smrti zmatená Edda Göring.
