Nejkratší válka v historii lidstva. 500 mrtvých za půl hodiny
Zanzibar proslul především jako rodiště Freddiho Mercuryho. Dlouho před tím, než spatřil světlo světa legendární zpěvák, se tady ale odehrávaly docela jiné události. Obchod s otroky, násilí a bezpráví, ale i nejkratší válka v dějinách lidstva, kde k vítězství a porážce stačilo pouhých 38 minut.
Přesně osmatřicet minut trvala nejkratší válka v historii lidstva. Vzplála 27. srpna roku 1896 v devět hodin ráno a spor o nástupníka Sultána Hamad bin Thuwainiho, který zemřel o dva dny dříve, v ní řešily Velká Británie a Zanzibar. Ačkoliv se jednalo o konflikt skutečně krátký, dělostřelecký zásah britských jednotek napáchal na životech obránců i na sultánově paláci nad možné očekávání ohromné škody.
Co vedlo ke sporu?
Proč ale vlastně ke sporu, který vyústil v půlhodinovou válku, došlo? Zatímco až do roku 1896 stál (alespoň formálně) v čele Zanzibaru, který byl pod nadvládou Velké Británie, sultán Hamid ibn Thuwaini ibn Said, který byl ochoten s Angličany spolupracovat, po jeho smrti 25. srpna toho roku se okamžitě ujal vlády nad ostrovem jeho synovec Khalid bin Bargash.
A co víc, usedl na trůn bez předchozího schválení Brity, kterým by se mnohem více zamlouval jeho bratranec Hammud ibn Muhammed. Jakkoliv jsou pro většinu z nás tato jména nezapamatovatelná, v historii Zanzibaru i nejkratší válce v dějinách lidstva hrají nezastupitelnou roli.
Domluva nezabrala...
Znepokojení Britové dali svoji nelibost novému, avšak neuznanému vládci najevo nejprve pokojně. Ten na jejich slova ale nereagoval podle očekávání a místo smířlivého opuštění paláce začal organizovat ozbrojené skupiny, kdy počet jejich členů již večer toho dne čítal 2 800. Výzbroj měli skutečně roztodivnou, od starých pušek přes bronzové dělo až k několika kulometům Maxim. Jako ostrov měl Zanzibar také loďstvo, představované ale bohužel jen jednou starou jachtou.
To na britské straně bylo již brzy v pohotovosti mnohem lépe vyzbrojené vojsko, dorazilo na sto padesát vycvičených námořníků, ve vodách poblíž ostrova se objevily dělové čluny. I přesto se Britové stále snažili o prosazení svého požadavku diplomatickou cestou. Takový přístup ale nový panovník nevnímal a jen několik desítek minut po pohřbu zemřelého vládce se nechal slavnostně uvést na sultánský trůn.
38 minut na válku
Konflikt nebyl pokojnou cestou vyřešen ani druhého dne a britský konzul dostal pokyn k využití vojenských metod. Síly ale byly, jak se dá předpokládat, značně nevyrovnané, a tak na rozbití sultánova paláce a likvidaci zanzibarské „armády“ stačilo Britům právě jen oněch osmatřicet minut. Ve válce proběhla i jedna námořní bitva, a to konkrétně v 9 hodin a 5 minut, kdy posádka sultánovy jachty vypálila několik střel na britský křižník St. George a dělový člun Thrush.
Jak se ale dalo očekávat, pár odvetných střel poslalo jachtu ke dnu. Válka byla u konce a ještě před polednem bylo možné sčítat škody – tedy vlastně jen na zanzibarské straně, kde padlo na 500 bojovníků. Ostatní stoupenci samozvaného sultána byli potrestáni pokutami, kterými byla uhrazena cena munice, vystřílené britskými vojáky.
A výsledek? Podle očekávání
Jak tedy celý konflikt dopadl? Sultánem se podle očekávání stal na přání Britů Hammud ibn Muhammed a Khalid bin Bargash uprchl pod ochranu německého konzulátu, odkud byl po dvou měsících dopraven do relativního bezpečí.
Je půl hodiny na válku málo? Nezdá se – i za tak krátkou dobu přišlo o život na pět set lidí…
Bohatá i smutná historie
Historie Zanzibaru je velmi pestrá a sahá hluboko do historie. Zahrnuje jak tradiční život původních obyvatel ostrova, tak dále příchod prvních návštěvníků, kterými byli již v 8. století arabští obchodníci. Pozdější kontakty s portugalskými mořeplavci nastartovaly čilý obchodní ruch s Evropou a Zanzibar se stal jakousi obchodní centrálou v této části světa. Na konci sedmnáctého století došlo na ostrově k další změně a vládu nad ním převzal ománský sultán. V té době se však do té doby jednotné území rozpadlo a Zanzibar se stal místem propracovaného a výnosného obchodu s otroky. Brzy nato zde vyrostla i první pevnost, která měla dát sultánovi dostatek bezpečí a soukromí. Ostatně při "obratu" kolem deseti tisíc otroků ročně bylo dostatečné zázemí pro vládce nutností. Ani hojný obchod s otroky, slonovinou nebo zbraněmi ale nepřinesl prosperitu hlavnímu městu ostrova, které v polovině devatenáctého století rok od roku chátralo a ztrácelo na svém významu. Situace se ale měla zcela otočit díky rozhodnutí ománského sultána o přesunutí celého jeho dvora právě na Zanzibar. Příležitost žít na stejném místě jako vládce si nenechalo ujít mnoho dalších zámožných lidí, a tak se Zanzibar stal terčem zájmu evropských i amerických podnikatelů. Byl zde zřízen americký a francouzský konzulát a ostrov si upevňoval svoje místo na světovém trhu. Jednu vadu na kráse měl ale stále - obchod s otroky.
Více zájemců o ostrov
Ve druhé polovině devatenáctého století do vývoje v Zanzibaru zasahují mocenské boje evropských zemí o nadvládu ve východní Africe, které se mohly tomuto ostrovu jen těžko vyhnout. A tak je roku 1873 tehdejší sultán Barghash ibn Said donucen právě Brity ukončit obchod s otroky, od něhož se sice vládce formálně distancoval, fakticky nebylo v té době moci, která by k takovému kroku přinutila i místní "soukromníky".
Další roky se pak nesly ve znamení neshod Velké Británie a Německa o vliv nad tímto územím, až konečně v roce 1890 byla sjednána tak zvaná Zanzibarská smlouva, která jednoznačně uznala britský protektorát nad Zanzibarem. A tady se také začíná odvíjet další dějství příběhu, vedoucího až k Anglo-Zanzibarské válce…
Dnešní Zanzibar je nezávislým státem
Moderní dějiny Zanzibaru se pak začaly psát 10. prosince roku 1963, kdy ostrov získal nezávislost na Velké Británii a stal se sultanátem – ovšem pouze na několik dní. Hned v lednu následujícího roku došlo k převratu a vzniku lidové republiky, která v dubnu téhož roku spolu s Tanganikou vytvořila Tanzanii. Dnes je Zanzibar představován prezidentem a padesátičlennou sněmovnou reprezentantů.
