Největší mafiánský zátah své doby se stal v Česku. Po razii u Holubů nám gratulovala dokonce FBI
V Česku máme tendenci sami sebe a své dějiny podceňovat. Je však mnoho událostí, na které můžeme být patřičně hrdí. Jednou z takových byl zásah proti ruské mafii. Udál se v Praze v divokých devadesátkách, kdy policie byla podfinancovaná a neměla u lidí skoro žádnou důvěryhodnost. Zásah znamenal pro Česko mnohé, byl jedním z momentů zděšeného vystřízlivění z porevoluční euforie, poprvé mafie razantně pocítila, že si zde nemůže dělat co chce, konečně nás začaly brát vážně západní zpravodajské služby. Otevřely se nám dveře ke spolupráci s FBI v boji s globálním organizovaným zločinem.
Celé akci velel šéf tehdy poměrně mladého Odboru zločineckých struktur ÚOOZ SKPV (Odbor V4) Zdeněk Macháček a jeho podřízený Milan Mikeš, který se později stal investigativním žurnalistou. Pečlivou operativní prací se dostali k informaci, že bossové dvou největších ruských mafií chtějí u nás uzavřít mír, nebo alespoň příměří. Ústředním motivem setkání byly narozeniny kmotra Viktora Averina. Naši policisté se dozvěděli, že půjde o víc.
Měla se zde zakopat stará válečná sekera, oslavy se bude účastnit na 200 největších gangsterů z bývalého Sovětského svazu. Oslava se měla konat v pražské restauraci U Holubů. Její vlastník byl členem konkurenční solomonské brigády. Policie sledovala přípravy a původně měla v úmyslu celou schůzku pouze monitorovat. Jednoho dne jim však přišel anonymní dopis. Stálo v něm, že boss Mogilevič (řečený Seva) má být na oslavě zavražděn.
Mafiáni policistům zatleskali
Policista Macháček váhal, jestli má zátah realizovat. Měl strach, že se vše zvrhne v přestřelku, která vyústí v masakr. Posvěcení k zásahu dostává od státního zástupce Libora Grygárka. Dne 30. května 1995 ve večerních hodinách vtrhli policisté do smíchovské restaurace. Dvě stovky mafiánů začaly nejdřív tleskat. Paradoxně si mysleli, že jde o nějaké představení. Zjistilo se, že byli neozbrojení, ovšem jejich bodyguardi měli automatické zbraně, naštěstí je nepoužili.
V místnosti byly stoly plné jídla, dort ve tvaru znaku solncevského sídliště a třímetrový žralok jako hlavní chod. Policie také legitimovala několik desítek polonahých dívek, které zde dělaly společnice. Zásah se povedl bez výstřelu a všichni zadržení byli posléze vyhoštěni. Většina z nich už dnes nežije. Mafián Seva Mogilevič, který zde měl oslavit narozeniny, se události nakonec nezúčastnil. Po tomto zásahu Česku gratulovala americká FBI, následně byly zahájeny operace proti praní špinavých peněz mafií v celé Americe.
Kdo byli „vorové v zakoně“?
Kořeny ruského organizovaného zločinu začínají v sovětském koncentračním táboře – gulagu. Právě zde se vytvořila struktura moci. Gulag měla na starosti tajná služba NKVD, ale spolu s ní vládli i předem vybraní vězni, kterým se i nyní říká vory v zakoně – zloději ze zákona.
Byli to silní jedinci, kteří šikanovali a stavěli do latě jiné vězně. Těm se zase říkalo „kohouti“, museli poslouchat na slovo, byli to de facto otroci. Vorové byli něco jako kápa, ale jejich vliv byl větší. Měli vlastní vězeňskou kulturu, například specifické tetování. Ta se dochovala dodnes.
Po pádu SSSR a komunistického bloku to byli právě tito mnohonásobní trestanci, kteří přežili v kanibalských podmínkách na Sibiři, kdo rozjížděl v Rusku kapitalismus. V 90. letech měl ruský podnikatel střechu – mafiánské krytí. Když ji neměl, dlouho nepřežil – ani v byznysu, ani na tomto světě. Matička Rus jim byla příliš těsnou, a proto začali expandovat.
Drsné devadesátky
Po pádu komunismu jsme se opět otevřeli světu. Než se stačil český občan vzpamatovat a pochopit nový kapitalistický režim, už se k nám hrnuli mafiáni z Východu. Nejdříve se zaměřovali na své spoluobčany z bývalého SSSR. Ty okrádali, vybírali od nich výpalné. Postupně si vybudovali respekt svou brutalitou. Bylo pravidlem, že pokud ruský dělník v roce 1992 opouštěl Česko s vydělanými penězi a na vlak domů šel přes pražské hlavní nádraží, byl okraden skupinou ruských vyděračů o většinu výdělku. Později požadovali výpalné i po českých podnikatelích. Vzpomeňme na sérii vražd ve firmě Autotepas v roce 1998 na Kladensku nebo na přestřelku v pražských Průhonicích v roce 1995.
Mafiáni se však postupem času mírnili a Česko (hlavně Prahu a Karlovy Vary) začali využívat jako neutrální, mírovou zónu. Jezdili se sem léčit, případně se schovat poté, co v jiném státě někoho zabili. Praha zažila také mnoho mafiánských schůzek (rusky schodka). Působily (a vlastně stále působí) u nás dvě hlavní větve Solncevská a Solomnská bratva. Jedním z bossů první jmenované byl Semjon Mogilevič, v současné době jeden z nejhledanějších lidí na světě.
Zdroje: redakce, reportermagzin.cz, policie.cz
KAM DÁL: Sadistický vrah a kanibal Ladislav Hojer: Za své činy se styděl, odmítal o nich mluvit. Genitálie své oběti uvařil.
