Neobyčejně krutá poprava: Při skafismu umírali odsouzenci obalení hmyzem mnoho dní
Skafismus měl být původně mučením pro ty nejhorší zločince, postupem doby si jej ale prý jeho „vynálezci“, tedy Peršané, oblíbili i pro trestání ostatních ničemů. Tak to alespoň popisovali dávní Řekové. Dny i týdny strávené ve strašlivých mukách, kdy hmyz a další havěť postupně rozežíraly ještě živé odsouzencovo tělo, lze považovat ze jednu z nejhorších smrtí, jaké mohou člověka dostihnout.
Pravdou je, že skutečných důkazů o provádění skafismu je jen poskrovnu. To se však týká většiny podobných metod, o jejichž využívání se vědci dnes mohou jen přít. Pokud se ale podobné informace objeví, je jen velmi nepravděpodobné, že by v nich nebylo alespoň zrnko tehdejší praxe.
Klid a strach
Jak dobře víme, potřeba udržet v říši klid, poddané ve strachu a vojsko v disciplinované připravenosti k boji byla vždy důležitou podmínkou, která zajišťovala panovníkovi jeho moc nejen v danou chvíli, ale také do budoucna. Jak si tedy mají (silnější povahy) skafismus představit?
Strašlivý rozsudek
Odsouzenec k takovému krutému trestu by jistě ve chvíli vynesení rozsudku raději volil rychlou smrt. To, co ho čekalo, totiž předčí všechny myslitelné noční můry. Nejprve jej jeho mučitelé, nebo, chceme-li, vykonavatelé rozsudku, pevně svázali, aby se nemohl dalšímu postupu pomalé popravy bránit. Mléko s medem, které poté musel takový nebožák nuceně pozřít, během několika hodin vyvolaly velké zažívací problémy a průjem. Stejnou směsí bylo pomazáno také celé odsouzencovo tělo.
Bezvládné tělo odsouzence
Aby to bylo ještě horší, přivázali podle informací serveru Mythgyaan takového člověka mezi dvě klády nebo čluny tak, aby se nemohl ani hnout. Celou konstrukci pak umístili buď na vodu, nebo třeba do bažiny, zkrátka do míst, kde byla velká pravděpodobnost, že se na tělo slétne hmyz, slezou červi a případně i hlodavci, jako jsou krysy. Hrůza začala a konec jí mohla učinit až milostivá smrt. Popisovat průběh takového mučení by bylo skutečně jen pro ty nejsilnější povahy, ale jistě si každý dovede představit, co se dělo s tělem, pomalu rozkládaným infekcí a požíraným hmyzem.
Každodenní kontrola
Kdyby mučitelé ponechali tělo svému osudu, patrně by ke smrti došlo poměrně rychle, tedy v řádu dnů. Oni ale každý den přicházeli, aby do odsouzencova těla vpravili novou dávku mléka s medem, čímž jednak obnovili jeho zažívací traumata a jednak dodali tělu alespoň základní výživu pro přečkání dalšího utrpení. Hodiny, které takto trýzněný člověk prožil v bezvědomí, byly tím nejlepším, co na konci svého života mohl prožít.
Psychická muka bez konce
V případě skafismu nemělo jít jen o fyzické, ale také o psychické utrpení a podle popisovaného postupu se mučení rozhodně nemohlo minout zamýšleným účinkem, jak uvádí mimo jiné zdroj Historydefined. Bezmoc, bolest a neschopnost jakéhokoliv pohybu, bezmezné ponížení a nemožnost vyžádat si jakékoliv slitování, byť jen ve formě rychlejšího usmrcení, musely dovést takového člověka k šílenství mnohem dříve, než jej vysvobodil poslední výdech.
Jak moc si to Řekové přibarvili?
Jak bylo řečeno, zprávy o této metodě mučení pocházejí hlavně od Řeků, kteří jak je o nich známo, si často a rádi přibarvovali ohavné činy svých nepřátel, včetně Peršanů, ačkoliv ti byli podle Historycollection skutečně neobyčejně krutým národem. Skafismus popsal ve svém díle Život Artaxerxův Plutarchos, jenž se opíral o příběh Mithridata, údajného vraha panovníkova bratra. Při svém popisu skafismu ale podle všeho čerpal ze Ctesiasových spisů. Také jejich autor podle odborníků ve svých zápiscích v touze po senzaci rád zveličoval. I kdyby se ale skafismus nakonec odehrával o něco mírněji, nikdo by jistě nemohl mučeným jejich konec přát. A to i přesto, že se mělo jednat o skutečné zločince.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Hrůza a utrpení nejhoršího mučení historie: Odsouzencům postupně odřezávali z těla kusy masa.
