Neobyčejný život Františka Kriegela: Podílel se na únorovém převratu, v Moskvě vzdoroval Brežněvovi, nakonec podepsal Chartu 77

Gromanova kniha líčí životní osudy lékaře, komunisty, interbrigadisty a také chartisty. Kriegel představoval v KSČ skutečný unikát, byl to člověk svérázný, dobrodružný, pevně si stojící za svým názorem, a pokud s něčím nesouhlasil, tak s ním těžko někdo hnul.

Kriegel se narodil v roce 1908 do rodiny haličských Židů, později v Praze vystudoval lékařství. Ve 30. letech jej zlákalo Španělsko, kde probíhala občanská válka, v níž bojovali republikáni proti fašistickým hordám v čele s generálem Franciskem Frankem. Kriegel nebyl sám – doprovázeli jej další prominentní komunisté, například Artur London či Josef Pavel a další. Ve Španělsku vznikaly převážně československé jednotky jako například Pěší četa Klementa Gottwalda, protiletadlová baterie Klement Gottwald či prapor T. G. Masaryk, který sdružoval pouze slovanské dobrovolníky. Kriegel ve Španělsku proslul statečností a velkým osobním nasazením, byla mu udělena hodnost majora.

Kriegelův podíl na únorovém převratu

Španělské dobrodružství přežil a po roce 1945 se plně zapojil do stranické práce v obnovené republice. V pražské organizaci KSČ měl poměrně významné slovo, což se projevilo zejména při únorovém převratu, kdy komunisté převzali absolutní moc a zlikvidovali ostatní strany jako politickou sílu. Kriegel byl zástupcem velitele Lidových milicí, nelegálních paramilitárních jednotek, a právě k němu se sbíhaly všechny důležité nitky událostí, jež se týkaly organizace či vyzbrojování dělníků.

Na přelomu 40. a 50. let zastával Kriegel pozici náměstka ministra zdravotnictví, jako konzultant pomáhal postavit rozvrácené kubánské zdravotnictví na nohy. V 60. letech se přiklonil na stranu reformních komunistů. Kriegel usiloval s Alexandrem Dubčekem a dalšími o obrodu režimu, který měl být zbaven těch nejhorších deformací pramenících z předchozího vývoje. Okupaci Československa pěti státy Varšavské smlouvy v roce 1968 odsoudil a na svém stanovisku trval i poté, co byl s dalšími komunistickými činiteli zavlečen do Moskvy.

Vytrvalý vzdor Brežněvovi

Jako jediný z vedoucích československých komunistů odmítl i přes nátlak L. I. Brežněva a dalších podepsat potupný Moskevský protokol, který v podstatě rušil všechny výdobytky obrodného procesu a v zemi připravil podmínky pro normalizační režim. Panovaly obavy o to, zda se vůbec Kriegel vrátí s ostatními do Prahy, o to se ale nakonec přičinil prezident Ludvík Svoboda svou autoritou.

„Vzpurný“ Kriegel následně hlasoval v parlamentu proti zákonu o dočasném pobytu sovětských vojsk v Československu spolu s dalšími třemi komunisty – Gertrudou Sekaninovou-Čakrtovou, Boženou Fukovou a Františkem Vodsloněm. Jak výstižně Kriegel řekl, tato smlouva „byla podepsána nikoliv perem, ale hlavněmi děl a samopalů“.

V opozici vůči normalizačnímu režimu

Svými přesvědčenými postoji si však proti sobě Kriegel poštval nově nastupující normalizační režim v čele s Gustávem Husákem. V rámci prvního kola čistek byl Kriegel 30. května 1969 vyloučen z KSČ. Jeho další životní cesta v důsledku těchto událostí vedla k jasně vymezené opozici vůči režimu, jemuž nejdříve poměrně dlouho a ochotně v revolučním zápalu sloužil.

Kriegel podepsal jako jeden z prvních signatářů Chartu 77, která požadovala dodržování lidských a občanských práv, k čemuž se zavázalo samo komunistické vedení na Helsinské konferenci v roce 1975. Kriegel se tak stal definitivně stranickým odpadlíkem normalizačního režimu, když se proti němu pořádaly nejrůznější štvavé kampaně. Možná i to přispělo k jeho horšícímu se zdraví. V září 1979 jej stihl infarkt, s nímž byl hospitalizován a na jehož následky 3. prosince umírá ve věku 71 let.

Uzavřel se tak život neobyčejného komunisty s pevnými a vyhraněnými názory, z něhož se stal po okupaci Československa v roce 1968 disident, jenž se naopak postavil režimu, který sám pomáhal předtím aktivně budovat. Kriegel je pohřben spolu se svou manželkou Rivou na pražském motolském hřbitově v blízkosti Památníku obětem komunismu.

V těchto dnech vychází nová kniha historika a novináře Martina Gromana s příznačným názvem Kriegel: Voják a lékař komunismu. 

Zdroj: Martin Groman – Kriegel: Voják a lékař komunismu

KAM DÁL: Okupace vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 posílila význam NATO.