Nestydaté komunistky: Ze spodního prádla žen vrcholných politiků by dnes vyskočila vyrážka
Bombarďáky, které se v případě nouze daly použít jako padák, špičaté podprsenky podobné stanům. I tak vypadalo spodní prádlo za minulého režimu. Důležitá byla jeho funkčnost, na krásu se nehrálo. Možná se raději nedomýšlet, co na těle nosila Marie Zápotocká nebo Viera Husáková. I když! Vlastně, proč ne! Pojďme se na to podívat.
Nacpat se dnes do spodního prádla, které nosily i například první dámy komunistických prezidentů, by znamenalo pořádně se zapotit. Jedním z hlavních účelů prádla totiž bylo ohřát svého majitele. Týkalo se to i mužů. K rudým trenýrkám si tak rozhodně musíte přimyslet i bílé tílko, bez kterého správný chlap předrevoluční doby neudělal ani krok.
Moc parády se neudělalo
Paradoxně se dámské spodní prádlo přes všechny své nedostatky shánělo jen velmi složitě. Přitom v bývalém Československu existovalo hned několik výrobců „sexy“ prádélka. Jenže jak Úpavan Trutnov, tak i Trikota ve Vrbové na Slovensku či Triola dělaly zoufale stejné kousky. Pokud tedy už dámy něco sehnaly, příliš parády a originality nenadělaly.
A pánové? Ti navíc měli pech v tom, že jejich spodní prádlo se vyrábělo hlavně z polyamidu a polyesteru. Prostě nic moc pocit a radost. Už v šedesátých letech ale dostali novou naději jménem slipy. Oblíbili si je natolik, že je nosí dodnes. I když jejich zdravotní přínos je rozporuplný. Zlaté klasické boxerky...
Revoluce v pojetí ženských kalhotek
Dámy si musely na revoluci ve spodním prádle počkat až do roku 1968, kdy na trh přišly kousky západoněmecké společnosti Felina (samozřejmě v zastoupení). Stále to sice s výběrem nebyla žádná hitparáda, ale lepší, když je na výběr něco než vůbec nic. Kdo do té doby nechtěl nosit odporné špičaté cosi, musel si nechat šít podprsenky na míru. Což bylo prý doménou Boženy Novotné, manželky Antonína Novotného. Provalilo se to a zlé jazyky ji nazývaly nestydou.
Ta pravá „revoluce“ ale přišla až v osmdesátých letech – nošení kalhotek každý den v týdnu! Nejprve byly k dostání jen v Tuzexu, postupně se ale nabídka začala rozšiřovat. Zejména ve chvíli, kdy se Dům koberců v Praze Na Příkopě přejmenoval na Dům elegance a začal prodávat spodní prádlo, na které mohly být jeho majitelky hrdé. Třeba i od dnes běžně používané značky Triumph. Možná si mnohé ženy ještě dnes vzpomenou na sadu v krabičce úhledně poskládaných kalhotek, kdy každé měly své číslo. Logicky jich bylo sedm.
Společenská povinnost
Dámy, kdo si dnes vzpomene na kombiné, které bylo v šedesátých a sedmdesátých letech prostě „povinné“? Která žena ho neměla pod šaty nebo sukní, byla v podstatě společensky vyřízená. Babičky by možná s láskou hovořily o tom, že v mrazech se pod kombiné nosila ještě košilka. Faktem je, že to mohlo mít něco do sebe, pokud jde o zdravotní hledisko.
Buď jak buď, tato doba je už pryč. Pro mnohé bohužel, pro většinu dam i pánů naštěstí. Na druhou stranu, i dnes se dají najít pořádně šílené kousky spodního prádla, nad kterými budou možná budoucí generace nechápavě kroutit hlavou.
Zdroje: redakce, komuniste.com, luxusnipradlo.cz
KAM DÁL: Proč tramping odolal nacistům i komunistům, ale namále měl s kapitalisty? Jen paďour nevidí důvody.
