Neutrální Švýcaři čile spolupracovali s Hitlerem. Zlato Židů končilo v ženevských trezorech
Švýcarsko se ohání svou neutralitou, která jde tak daleko, že náboje vyrobené v této zemi nesmí být použity ve válce na Ukrajině. Švýcaři si na své staletí trvající neutralitě zakládají, přesto jsou historické skutečnosti, které ukazují, že tato neutralita má velmi temné dějiny, které se týkají zejména spolupráce s nacistickým Německem.
Švýcaři vyhlásili svou neutralitu na Vídeňském kongresu v roce 1815. Byl to ale vlastně poslední krok, k neutralitě země pod Alpami kráčela již řadu staletí předtím a její kořeny sahají až někam do 16. století. Svou neutralitu země držela víceméně úspěšně v období první světové války i v době po ní. Hlavní zkouškou švýcarské neutrality se stala až druhá světová válka.
Neutralita země
Ze začátku přitom vše vypadalo poměrně slibně. Během svého rychlého nástupu k moci slíbil Hitler Švýcarům, že bude respektovat neutralitu jejich země. V únoru 1937 dokonce řekl švýcarskému spolkovému radovi Edmundu Schulthessovi, že Německo tuto evropskou zemi nenapadne. Vůdce samozřejmě nebyl člověk, jehož slovo by se dalo brát za bernou minci.
Během konfliktu Německo rychle obsadilo řadu okolních zemí včetně Dánska, Lucemburska, Nizozemska, Polska, Norska a Belgie. S vědomím pověsti Německa Švýcarsko rychle zmobilizovalo své ozbrojené síly, které v době největšího rozmachu čítaly 850 000 vojáků. Těmto poměrně velkým silám velel Henri Guisan, celoživotní voják a jeden z nejzkušenějších mužů švýcarských ozbrojených sil.
Vláda uprchne do Alp, armáda bude bojovat
Guisan pomáhal zavést obranný plán, který počítal s nasazením tří horských brigád a osmi pěších divizí, které se cvičily na případnou invazi napodobováním bojů probíhajících v té době v Evropě. V případě invaze by se švýcarská vláda stáhla do Alp, přičemž cílem by bylo zachovat alespoň část území a politické moci země ve švýcarských rukou. Jestli byl tento plán reálný, o tom se historikové dodnes přou.
Nejodpornější a nejubožejší lidi
Každopádně Hitler přes své původní sliby očekával, že se Švýcaři v průběhu války připojí k jeho válečnému úsilí. Když se ukázalo, že to Švýcaři nemají v plánu, Hitler se rozzuřil. Dokonce řekl Benitu Mussolinimu, že „Švýcarsko má nejodpornější a nejubožejší lidi a politický systém. Švýcaři jsou smrtelnými nepřáteli nového Německa a vřed na tváři Evropy." Nechal vypracovat plán na invazi do Švýcarska s krycím názvem Operace Tannenbaum. Ve Francii nečinně seděly dva miliony vojáků Wehrmachtu, podle plánu by se připojili i Italové, slabé Švýcarsko mělo být obsazeno za několik týdnů, zbytek armády by zřejmě uprchl do Alp, kde by je Hitler nechal vyhladovět.
Jenže Hitler se k akci nakonec neodhodlal. Podle některých názorů se zalekl komplikovaného terénu a nepopiratelného švýcarského odhodlání bojovat. Navíc Švýcaři měli jeden z nejmodernějších vojenských arsenálů své doby. Zkrátka Hitler se obával, že by nemusel zemi vůbec dobýt.
Židovské zlato chceme, Židy ale ne
Druhá teorie říká, že Hitlerovi neutrální status Švýcarska začal vyhovovat. Do švýcarských bank proudilo zlato zabavené Židům nebo naloupené po celé Evropě, obě země udržovaly čilé obchodní styky. Pro nacisty sloužily švýcarské banky jako pračka špinavých peněz a bezpečný trezor. Německo také nemělo nikdy dostatek strategických surovin a Švýcaři mu je byli ochotni prodávat. Někteří historikové dokonce tvrdí, že bez švýcarských surovin by Německo prohrálo válku daleko dříve. Stejně tak šlo Švýcarsko na ruku Německu v oblasti tzv. Židovské otázky. Švýcaři už před válkou odmítali německé Židy stíhané perzekucemi přijímat. S trochou nadsázky by se dalo říct, že Švýcaři Židy nepouštěli přes hranice, ale jejich zlato ve velkém končilo v tamních bankách.
Zdá se tedy pravděpodobnější varianta, že Hitler si nechtěl zničit svůj významný zdroj surovin a banku v jednom a riskovat komplikovanou vojenskou operaci, která by mu přinesla zřejmě více škody než užitku.
Od té doby je ale opakovaně historiky poukazováno na to, že švýcarská neutralita je do značné míry vykoupena ekonomickou kolaborací s nacisty. Je pravdou, že část zlata byla po válce v několika fázích vrácena a byl také vytvořen speciální fond ve výši 300 milionů franků na odškodnění příbuzných. Švýcaři také tvrdí, že právě díky svému přístupu k Německu vlastně zabránili jeho invazi do své země. Jestli je to morálně obhajitelné, o tom se přou odborníci už desítky let.
Zdroj: warhistoryonline.com
KAM DÁL: Mor mohl být ve středověku prostředek k likvidaci Židů.
