Než se stal symbolem luxusu, byl Concorde lovcem stínu. Jeho sláva skončila infernem
Letadlo, které obdivoval celý svět, létala s ním královna i hvězdy showbusinessu. Dokázalo nadzvukovou rychlostí dopravit cestující do jejich destinace. Kdo tehdy létal Concordem, byl prostě in. Nebyla to levná záležitost, ale přesto byly lety plné. Nadměrný hluk a drahý provoz však na začátku tohoto tisíciletí vedly k tomu, že se jeho provozování stalo obtížně udržitelné. A potom přišla osudová nehoda, první smrtelná pro tento letoun. Přesto se stala smrtelnou také tomuto stroji. O Concordu a této nehodě bylo napsáno dost, ale málokdo ví, že ještě než svezl první cestující, byl lovcem stínu.
Concorde měl úctyhodné výkony, létal až ve výšce 18 300 metrů rychlostí přes dva tisíce kilometrů v hodině. Trasu mezi Londýnem a New Yorkem dovedl urazit za méně než tři hodiny. Kabina byla sice stísněná, cestující s sebou nemohli mít ani příruční zavazadla, ale kožená sedadla a palubní servis včetně šampaňského byly samozřejmostí. Za let si však cestující museli připlatit, letenka stála o dvacet procent více než v první třídě na běžných linkách. Let mezi Londýnem a New Yorkem tak v roce 1997 vyšel na osm tisíc dolarů.
Letoun pohltily plameny
Osudný let Concordu společnosti Air France z Paříže nebyl běžnou linkou, letadlo si pronajala společnost provozující výletní lodě. Cestující, většinou z Německa, by čekala okružní plavba po Karibiku. Jejich osud však ležel pár kilometrů od vzletové dráhy. Ihned po startu dispečeři hlásili kapitánovi, že letoun hoří. Ohnivá stopa za letadlem byla několik metrů dlouhá. Posádka se snažila co nejdříve přistát na nedalekém letišti Le Bourget. Žár plamenů však znemožnil ovládání letounu a ten se zřítil na hotel, kde zemřeli čtyři zaměstnanci. Posádka do poslední chvíle předváděla profesionální výkon, požár byl však tak masivní, že se letadlo začalo ve vzduchu rozpadat.
Příčinou byla titanová součástka z jiného stroje
Při prohlídce vzletové dráhy nalezli vyšetřovatelé nejenom zbytky pneumatik Concorde, ale také součástku, která z havarovaného letadla nepocházela. Jednalo se o kus kovu dlouhý 43 centimetrů a široký 29 a 34 milimetrů. Podrobným zkoumáním bylo zjištěno, že se jedná o součástku z motoru letounu DC 10. Nebylo těžké zjistit, že právě tento letoun společnosti Continental Airlines byl osudného dne poslední, který opouštěl rozjezdovou dráhu před vzletem Concordu. A bylo jednoduché ověřit, že právě z něj součástka na dráze vypadla. Viníkem byl údajně technik společnosti Continental Airlines, který tuto lamelu špatně připevnil. Tato lamela také byla určena jako pravděpodobný důvod roztržení pneumatik, jejichž kusy potom prorazily nádrž číslo pět. K zapálení unikajícího paliva došlo buď od jiskry ze současně poškozené elektrické instalace, nebo palivo vniklo do rozžhaveného motoru.
Ještě než svezl první cestující, stal se lovcem stínu
První let Concordu se uskutečnil v roce 1969, než však vzal na palubu první cestující v roce 1976, bylo potřeba udělat mnoho zkoušek a zkušebních letů. Během nich byl letoun použit i k zajímavému experimentu. Zatmění slunce není častým jevem a úplné zatmění trvá několik minut. Vědci však v roce 1972 přišli s tím, že by se čas zatmění mohl prodloužit, pokud by jej mohli sledovat z rychle letícího letounu. Na to vzpomínal pro NBC Donald Lienberg, který tuto misi naplánoval: „Na zatmění v roce 1973 jsem se začal připravovat asi rok předem. V té době ještě Concorde nebyl v komerčním provozu. Mohl létat rychlostí vyšší než 2 Mach, tedy dvojnásobkem rychlosti zvuku. A mohl se pohybovat ve výšce 60 000 stop. Studium zatmění z tohoto rychle se pohybujícího, vysoko letícího letadla znamenalo, že budu schopen prodloužit dobu, po kterou budu moci sbírat vzácná data během zatmění. Vzlétli jsme z Las Palmas v 10:08 UTC a ve stínu zatmění slunce jsme zůstali 74 minut, než jsme sestoupili a přistáli v africkém Čadu. V těch 74 minutách naše skupina na palubě Concordu vytvořila rekord v množství času stráveného ve stínu zatmění, který nebyl nikdy překonán.“
Concorde měl své fanoušky i nepřátele
Z katastrofy v Paříži se Concorde nikdy zcela nevzpamatoval. Jeho lety byly sice obnoveny, ale nehoda trvale poškodila důvěru cestujících. Poté 11. září otřáslo leteckým průmyslem. A tak se ještě obtížněji ospravedlňovaly nebetyčně vysoké náklady na cestování nadzvukovým strojem. Concorde uskutečnil svůj vůbec poslední let 26. listopadu 2003, kdy odletěl z londýnského letiště Heathrow a přistál v Bristolu v Anglii, přivítán jásajícím davem shromážděným za ploty poblíž ranveje. Naposledy se tak mohli cestující svézt letounem, který dokáže letět rychleji než zvuk. Ale NASA a Lockheed Martin vyvíjejí nadzvukové letadlo, které bude více vyhovovat dnešním podmínkám, včetně omezení zvukového třesku při překonání rychlosti zvuku. A zdá se, že letecké společnosti by mohly mít o takový letoun zájem, prvními z nich jsou United a American Airlines.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Letadlo pohltil požár. Kapitán spal.
