Noc dlouhých nožů: operace, při které si Hitler upevnil moc hromadnou likvidací nepohodlných
Operace nesla téměř romantický název „Kolibřík“. Cílem byli skuteční i domnělí oponenti vůdce, především členové jednotek SA, kterých bylo v roce 1934 více než tři miliony. Hitler se totiž obával, že SA a jejich vůdce Ernst Röhm jsou pro něj potenciální hrozbou. Tento strach podporovali Göring a Himmler, když Hitlerovi tvrdili, že Röhm proti němu organizuje puč.
Napětí vyvrcholilo 30. června 1934. Vůdcům SA bylo nařízeno, aby se zúčastnili setkání v hotelu v bavorském Bad Wiessee. Hitler přijel a osobně zatkl Röhma a další vysoce postavené vůdce SA. Během následujících dvou dnů byla většina vedení SA zatčena a zavražděna bez soudu. Röhm, který byl původně omilostněn, nakonec dostal na výběr mezi sebevraždou a vraždou. Odmítl si vzít život a 1. července 1934 byl zastřelen dvěma dozorci SS.
Armáda položila Hitlerovi nůž na krk
Server enyclopedia.ushmm.org popisuje, že potom, co se stal Hitler kancléřem, SA již nebyla spokojena s tím, co její vůdci vnímali jako zpomalující se tempo nacistické revoluce. Koncem zimy a na jaře 1934 hrozilo, že jejich snahy rozštěpí nacisticko-nacionalistickou koalici. Vůdci SA měli ambice nahradit důstojnický sbor Reichswehru a profesionální armádu „lidovou armádou“. Takový cíl se stal hrozbou pro samotný nacistický režim.
Armádní vůdci reagovali požadavkem na odstranění SA jako podmínku pro to, aby nacistická vláda mohla zůstat u moci. Röhm a jeho nejvyšší velitelé navíc ztratili důvěru dalších klíčových nacistických vůdců, včetně pruského premiéra Hermanna Göringa, zástupce šéfa nacistické strany Rudolfa Hesse a vedení SS Heinricha Himmlera a Reinharda Heydricha. Mezitím prezident Paul von Hindenburg, vedení Reichswehru a Hitlerovi konzervativní koaliční partneři, včetně vicekancléře Franze von Papena, vydali varování před stále radikálnějším nacistickým režimem. Armádní vůdci pohrozili, že pokud se „revoluční živly“ nacistického režimu nepodaří dostat pod kontrolu, dojde ke svržení Hitlerovy vlády a vyhlášení stanného práva v zemi.
Smyčka se utahuje
Navzdory radikální rétorice ani Röhm, ani jeho nejvyšší velitelé nikdy neplánovali převzít moc v Německu. Hitler si toho byl dobře vědom a považoval Röhma za jednoho ze svých mála přátel. Otálel s rozhodnutím. Napětí se mezitím koncem jara 1934 stupňovalo. Spiknutí proti Röhmovi nabylo konkrétnějších obrysů. Dne 17. června přednesl Papen projev na univerzitě v Marburgu. Byl velmi kritický k nacistické neschopnosti udržet právní stát. Zdálo se, že se soustředí na nacionalistickou opozici vůči režimu. Hitler se v posledním červnovém týdnu rozhodl odstranit nejvyšší vedení SA. Učinil tak částečně proto, aby zabránil vzniku nacionalistické opozice. Především mu však šlo o udržení profesionální armády. Armádu začlenil do svého plánu na znovuvyzbrojení a vojenskou expanzi.
Goebels využil i Röhmovu slabost pro muže
Server history.com si všímá i dalšího aspektu. Říšský ministr propagandy Joseph Goebbels, který se opožděně připojil ke spiknutí proti Röhmovi, zahájil po čistce propagandistickou kampaň. Vylíčil to jako snahu vykořenit zrádce, kteří plánovali svrhnout vládu a způsobit politický chaos. Vůdci nacistické strany se také odvolávali na Röhmovu sexuální orientaci, aby ospravedlnili zabíjení. Skutečnost, že Röhm je gay, byla v nacistické straně veřejným tajemstvím po celá léta. Po čistce někteří vůdci upozorňovali na Röhmovu sexualitu v rámci svého úsilí odsoudit vedení SA jako morálně zkorumpované, zhýralé a zvrhlé. V následujících letech nacisté vystupňovali svou kampaň proti mužské homosexualitě.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Za Bizonii přišla odplata. Záchrana přišla ze vzduchu
