Olympijské hry a politické tragédie: Mnichovský masakr nebyl zdaleka jediným ohavným útokem

Jako diváci jsme letos svědky klasického souboje sil těch nejlepších sportovních reprezentantů zemí z celého světa, nic tedy nebrání tomu si připomenout okamžiky, které byly pro myšlenku mírového soupeření pod značkou pěti spojených kruhů mnohem složitější než aktuální koronavirová pandemie. O jakých událostech je řeč?

Hitlerova olympiáda

Asi nejproblematičtější z hlediska propagandy byly letní olympijské hry konané v roce 1936, a to konkrétně v Berlíně. Výběr pořádajícího města byl stanoven v roce 1931, čili dva roky před nástupem nacismu. V roce 1936 však měl v plné moci celé Německo nacistický vůdce Adolf Hitler. Původně si nacisti žádali rasově čisté hry bez přítomnosti Židů a černochů. Nakonec ustoupili kritickým hlasům a v rámci mírové propagandy proběhly hry bez těchto omezení.

Osud velmi trefně zahrál s kartami, když se nejúspěšnějším sportovcem berlínských her stal američan Jesse Owens, jenž získal čtyři zlaté medaile a k nelibosti pořádajícího Hitlera se jednalo o atleta černé pleti. Ten si navíc svým přátelským přístupem získával sympatie samotných Němců.

Kromě mohutné nacistické propagandy prosluly hry také tím, že Hitler nechal zrušit cedule a nápisy s rasistickým charakterem. O tom, že politika v olympijském roce 1936 hrála významnou roli, však nepochyboval nikdo. Zároveň však evidentně neměla žádná přítomná země ponětí, že uplyne jen pár let a svět se díky Hitlerovi ocitne ve víru brutální druhé světové války.  

Black lives matter

Dávno před aktuálními demonstracemi vůči rasové nespravedlnosti černošské komunity v USA se odehrál jeden z nejsymboličtějších aktů politického protestu právě na olympijských hrách. Vše se odehrálo v Los Angeles roku 1968. Jednalo se o velmi bohatý rok ve spojení politiky a sportu přímo v rámci olympijských her.

Pro naši zemi se sluší připomenout protestní gesto Věry Čáslavské při sovětské hymně, kdy sklonila hlavu, aby jasně naznačila nesouhlas s přítomností vojsk varšavské smlouvy na území Československa. Další pozdvižení měli na svědomí dva američtí sportovci černé pleti.

Tommie Smith a John Carlos na stupních vítězů při hymně Spojených států amerických zdvihli zaťatou pěst v černé rukavici, aby podpořili černošské hnutí Black power a připomněli světu diskriminované Afroameričany v USA. Za tento čin byli vzápětí vyloučeni vlastním týmem z olympijských her a museli neprodleně opustit dějiště her. Podobně skončil jejich australský kolega, jenž muže podpořil tím, že si nechal při ceremoniálu připnutý odznak Olympijského projektu pro lidská práva.

Tragédie československých sportovců

A znovu Los Angeles. Tentokrát se psal rok 1984, kdy se země východního bloku přidružily k rozhodnutí Sovětského svazu se nezúčastnit olympijských her v roce 1984. V Československu toto rozhodnutí způsobilo osobní tragédii hned několika sportovcům, kteří byli na vrcholu svých sil a pravděpodobně by ve svých disciplínách slavili zlatý úspěch.

Oficiální stanovisko bojkotujících zemí bylo zástupné. Údajně se tak rozhodlo na základě nedostatečného zajištění ochrany bezpečnosti vůči sportovcům. Pravá příčina však byla odveta za podobný bojkot 85 zemí na olympiádě v Moskvě v roce 1980, které protestovaly proti sovětské invazi do Afghánistánu.

Mnichovský masakr

Pravděpodobně nejčernější rok v dějinách olympijských her se odehrál v Mnichově 1972. Tehdy bylo zavražděno 11 izraelských sportovců, které v průběhu olympiády nejdříve unesla a následně povraždila palestinská teroristická skupina Černé září.

Událost, jež absolutně nezvládly německé bezpečností složky a jednalo se v podstatě o drama v přímém televizním přenosu, nemá v historii tohoto mírového sportovního setkání obdoby.

Zdroje: olympics.com, Český rozhlas

KAM DÁL: Slavní spisovatelé terčem kritiky. Autor Tří mušketýrů měl problém kvůli svým černošským předkům