Příběh jako z pohádky: Unesená slovanská dívka měla být sultánovu otrokyní. Krása a inteligence z ní ale udělaly jeho ženu
Tak trochu jako příběh z Pohádek tisíce a jedné noci vypadá životní příběh slovanské dívky Roxolany. Unesli ji, stala se otrokyní na dvoře tureckého sultána Sulejmana, ale její krása a důvtip ji nakonec vynesly nejen bohatství, ale i postavení sultánovy manželky. V sultánových očích musela být téměř světicí, ale ostatní věděli své. Jaká byla doopravdy?
Roxolana se narodila nedaleko Lvova pravděpodobně v roce 1505 jako Alexandra Lisowska. Doba to rozhodně nebyla nijak klidná, a tak místní museli často čelit nájezdům Tatarů a Turků, kteří si nebrali žádné servítky. Kam vtrhli, tak plenili, rabovali a dokonce unášeli místní obyvatele, aby si zajistili přísun otroků. Ušetřena nebyla ani krásná Alexandra Lisowska, a tak se ve svých patnácti letech dostala až na dvůr sultána Sulejmana Velkolepého, aby se zařadila mezi jeho konkubíny.
První mezi ostatními
Stalo se, Alexandra - tedy nyní už Roxolana - se nedobrovolně musela ubytovat mezi ostatními sultánovými konkubínami v jeho harému. Brzy ale nastala velká změna. Krásná, inteligentní a vzdělaná dívka vládci učarovala, a to dokonce natolik, že se před ní musela mít na pozoru i jeho dosavadní žena Máhidevrán. Ta se sice snažila nad novou mladou soupeřkou zvítězit, ale její boj o sultánovu přízeň byl marný. Roxolana se brzy stala Sulejmanovou první oblíbenkyní a dokonce přivedla na svět jeho syna.
Skutečná žena pro panovníka
Sulejman, který vládl Turecku opravdu pevnou rukou, se do Roxolany hluboce zamiloval a ona mu oplácela nejen poslušností, jak se na její postavení slušelo, ale také dokonalou reprezentací. Na rozdíl od ostatních žen, které žily v paláci pro sultánovo potěšení, dokázala dokonce jednat s cizími diplomaty, řešit mezinárodní problémy a je velmi pravděpodobné, že některé smírnější cesty k domluvě mezi znesvářenými protivníky vyšlapala právě ona. Není tak divu, že se sultán dokonce rozhodl učinit z Roxolany svoji právoplatnou manželku, což v té době u tureckých vládců nebylo obvyklé. Většinou sice měli jednu oblíbenkyni a další ženy k občasnému potěšení, ale ženili se málokdy. Také pro pětatřicetiletého Sulejmana byl v roce 1530 sňatek s o deset let mladší krasavicí jeho prvním. Roxolana tak získala jméno Haseki Hürrem Sultan, což je možné vyložit jako Srdci milá a radostiplná. Tak moc ji sultán miloval…
Cílevědomá a nesmlouvavá
Byla ale opravdu tak nevinná, jak by se mohlo zdát? Dějiny se na její působení u sultánova dvora dívají také z druhé strany. Zatímco Sulejman v ní patrně viděl téměř světici, ona kromě jeho přízně milovala také moc, které se jí dostávalo opravdu bohatě. A tak chtěla stále víc, což ale brzy odhalil sultánův rádce Ibrahim. V obavě o své výsadní postavení se tak měla Roxolana rozhodnout, že nejlepší bude, když Ibrahim navždy zmizí - a podařilo se jí přesvědčit sultána o rádcově údajné zradě. Panovníkovi nezbylo nic jiného, než svého rádce vydat katu. První žena turecké říše si mohla oddychnout, ale jen na čas.
O hlavu přišel i sultánův syn
Kdo jiný by měl po Sulejmanovi nastoupit na trůn, než její syn? A to byl další cíl, kterého se ctižádostivá krasavice rozhodla dosáhnout. Byl tady ale ještě jeden muž, který měl na trůn nárok dříve než Roxolanin prvorozený Selim, tedy první sultánův syn Mustafa. Co s tím? Stejně jako v případě svého nepřítele Ibrahima dokázala i tentokrát vlivná žena přesvědčit manžela, že je syn pro něho nebezpečím. Zda šlo o skutečnou velezradu, jak bylo jeho dopisování s cizími státníky označeno, nebo bylo vše zveličeno, to už bylo jedno. Toho hlavního Roxolana dosáhla. Přesvědčila se, že má na sultána tak velký vliv, který přetne i otcovské pouto k vlastnímu synovi. A tak stejně jako Ibrahim skončil svůj život rukou kata i Mustafa. Její syn Selim měl tím okamžikem cestu k trůmu volnou.
Pohádka, nebo skutečnost?
Zdá se to jako příběh z pohádky, ale podle historických dokladů jde o skutečné životní osudy jedné krásné a inteligentní dívky, která se i přes počáteční smůlu dopracovala na výsluní tureckého sultánského dvora. Jenomže všechno má svá pro a proti. Jako matka sultánových dětí se prakticky nikdy nedostala za zdi paláce. Jednak proto, že jeden z jejích synů byl vážně nemocný a ona jej nemohla opustit, a potom také měla dceru a dívky nesměly až do svých šestnácti let poznat nic jiného než prostory sídla svého otce.
V paláci původem slovanská žena dožila až do konce svého života, tedy do roku 1558, kdy zemřela ve spánku. Roli hlavní rádkyně sultána Sulejmana Velkolepého po své matce převzala její dcera Mirimah, která po matce zdědila nejen krásu, ale také inteligenci.
Zdroj: wikipedie, dailysabah
KAM DÁL: Pavlína (36) roky zbytečně trpěla, lékařka ji neléčila správně. Dnes už konečně žiji, nejenom přežívám, říká žena.