Profesionální milenka králů: Marie Boleynová neměla ani problém svádět manžela své sestry
Která žena by nechtěla být královnou? Snad právě ta, jež si přála přežít. To se dokonale podařilo například sestře krásné Anny Boleynové, o níž víme, že se stala manželkou krále Jindřicha III., ale konec jejich svazku byl pro ni tragický. To její mladší sestra Marie měla větší štěstí. Byla „jen“ královou milenkou a díky tomu – na rozdíl od své zdánlivě úspěšnější sestry – přežila. Jak se to všechno seběhlo?
Na přelomu patnáctého a šestnáctého století měl rod Boleynů v Anglii natolik dobré jméno, že se starší dcera z této rodiny, Marie, mohla stát dokonce dvorní dámou princezny Marie Tudorovny. S ní se podívala i do Francie, kam se její urozenější jmenovkyně vdala. Ta však ale zanedlouho ovdověla a vrátila se jako mladá vdova do Anglie, zatímco Marie Boleynová měla tou dobou už velmi dobrý důvod se ve Francii ještě zdržet. Tím důvodem byl sám František I., francouzský král. Komu by vadilo, že byl ženatý? V lásce ani tehdy žádné zákony neplatily.
Zpátky doma – a zase u krále
Když se král mladé milenky nabažil, neměl problém poslat ji zpět domů. Marie se ale rozhodně nehodlala posadit do kouta a čekat na další události. Stala se manželkou dvořana Williama Careye a kromě toho také dvorní dámou tehdejší manželky anglického panovníka Jindřicha VIII. Nejen její manžel, ale i další muži, včetně krále, ale brzy poznali, že oddanost Marie ke dvoru nekončí jen její ochotou účastnit se plesů a společenských událostí. Milostný poměr s králem tak na sebe nenechal dlouho čekat. Znovu tedy její milenec podváděl vlastní ženu, a tentokrát už i ona byla nevěrná svému manželovi. Mohli bychom diskutovat o tom, zda to vadilo jejich partnerům, oni dva ale byli patrně spokojeni, William dokonce ani příliš neprotestoval proti uznání dětí, jež se do jejich manželství s Marií narodily, ale podle všeho nesly Jindřichovy geny.
Milenkou vlastního švagra
Jak se říká, všeho do času. Být milenkou krále může být svým způsobem zábavné, ale rozhodně ne jisté. Zvlášť, když měla Marie mladší a jen o málo atraktivnější sestru Annu. A Anna velmi dobře věděla, co chce. Chtěla zaujmout místo své starší sestry, což se jí také po krátkém čase podařilo. A ona šla ještě dál. Nejenže sdílela s králem nemanželské lože, ale jednoho dne se stala dokonce jeho manželkou. Tím se ale dostala do pozice, v níž patrně být nechtěla. Král byl zjevně nenapravitelný záletník, a jakmile měl jednu ze sester jistou, vrátil se podle všeho také do náruče její sestry. S Marií už dobře věděl, do čeho jde. Ona byla také připravená kdykoliv navázat na bývalý milenecký vztah. Alespoň takové informace u dvora žily svým vlastním – nikoliv nepravděpodobným – životem.
Raději v klidu na venkově
Marie, která tentokrát tvrdě narazila na nelibost své sestry – královny, dobře tušila, že nemá cenu čekat na vlastní královský sňatek. S rolí milenky se smířila, a tak se po smrti svého skutečného manžela raději znovu vdala. Tentokrát patrně muselo jít skutečně o sňatek z lásky, protože její další manžel pocházel z nižší vrstvy, než do které patřili sami Boleynovi. Anna měla konečně důvod k zavržení sestry, o kterém mohla veřejně hovořit. Marie musela odejít od vlastní rodiny, a dokonce i od královského dvora. Jindřich VIII. s tím už nic nenadělal. Možná byl také unavený neustálými sesterskými spory, v nichž musel žít, pokud se jim chtěl věnovat.
Chudá, ale živá
Marie tedy odešla se svým manželem na venkov a podle všeho si žili sice skromně, ale celkem spokojeně. Marie zjistila, že se dá žít i mimo královské paláce, pokud má vedle sebe milujícího manžela. Přišla ale doba, kdy svůj odchod do ústraní ocenila ještě mnohem více. Bolestně si totiž na příkladu své vlastní sestry uvědomila, jak složité, odpovědné a křehké je postavení královny v porovnání s pouhou milenkou. Od královny se očekává následník trůnu, tedy mužský potomek. A to se v manželství Jindřicha VIII. a Anny Boleynové nepodařilo. Jak tenhle problém vyřešit? Uvědomme si, že jsme stále ve třicátých letech šestnáctého století. Tehdy nějaký ten (nejen) ženský život vekou váhu neměl. I když král nemohl přiznat pravý důvod, našel si záminku k tomu, aby svou ženu „právem“ a rukou kata připravil o život.
Zatímco zbytek rodiny, žijící poblíž dvora, upadl do královy nelibosti, vzdálená Marie si mohla mnout ruce. Zděděný majetek jí a jejímu muži usnadnil zbytek života, který dožila celkem v klidu v Essexu. Je tedy vidět, že jí role celoživotní milenky přinesla větší štěstí, než kdyby si prosadila sňatek s králem.
Zdroj: wikipedie, historyhit, englishhistory
KAM DÁL: Zakokrhal a zemřel: Strýček Jedlička byl fenoménem své doby. Děti děsil a bavil zároveň, kolegové ho odsuzovali.
