Protektorátní prezident Emil Hácha: Zrádce, nebo oběť? Vyhlazení Lidic ho zlomilo nadobro

Když se Emil Hácha v 66 letech připravoval na odpočinek, byl zvolen prezidentem. Událost přišla 10 měsíců po smrti jeho milované ženy Marie. Nepřál si to, ale chtěl sloužit své zemi. Byl odborníkem na veřejné právo, hluboce věřící katolík a do dějin se zapsal, když odsouhlasil Hitlerovi v březnu 1939 okupaci českých zemí. Prezidentem protektorátu byl až do porážky Německa v roce 1945. Později jeho pozici kolaboranta upevňoval komunistický režim, který ho nekompromisně označoval za zrádce.

Uznávaný právník a znalec mezinárodního práva

Emil Hácha vešel do dějin jako prezident okupované země a o jeho právních znalostech se mluví jen málo. Měl přitom velmi rozsáhlé znalosti mezinárodního i anglosaského práva, stál u zrodu Nejvyššího správního soudu, byl členem Rozhodčího soudu v Haagu.

Žil si poklidně s ženou Marií, se kterou prožil harmonické manželství. A pak přišel rok 1939 – jeho žena Marie umírá, dcera Milada se rozvádí a prezident Edvard Beneš abdikuje. Tehdy se začal psát příběh, který Háchovi leckdy možná až neprávem křivdí.

Čekání na Hitlera

Na audienci do Berlína ho pozval sám Adolf Hitler. Hácha se tehdy domníval, že s ním Hitler bude chtít řešit situaci na Slovensku, kde hrozilo odtržení republiky. Když prezident dorazil kolem desáté večer na místo, nechal ho Hitler několik hodin čekat. Buď chtěl dokoukat film, nebo snad schválně Háchu zdeptat, aby se mu podvolil snáz.

Až v jednu hodinu a patnáct minut ráno 15. března se otevírají dveře. Víra v klidné vyjednávání se Háchovi rychle rozplyne. A to, ačkoliv řekne větu, kterou prý vůdce rád slýchával – že vkládá český národ do rukou vůdce. Také se omluvil za svůj chraplavý hlas, cestou nastydl. Jenže to už ho Hitler přerušil a oznámil mu, že wehrmacht překročí české hranice a případný odpor bude potlačen všemi prostředky. Hácha dostal k dispozici telefon, aby zajistil kapitulaci vlády a armády. Prezident pod nátlakem povoluje a dostává k podpisu memorandum, podle kterého není vstup vojsk agresí, ale výsledkem dohody.

Infarkt a osudný podpis

Hácha vzdoruje a namítá, že nic takového podepsat nemůže. Je zoufalý a hledá jakoukoliv variantu, jak tuhle situaci odvrátit. To Hitlera rozzuří. Ví, že Československo je v pasti, ale proč válčit o něco, co může mít tak snadno? Hácha dostává během hádky infarkt a omdlévá.

Přítomní Němci se báli, aby Hácha nezemřel, a tak přichází vůdcův osobní lékař Theodor Morell a dává prezidentovi povzbuzující injekci. Ten se staví znovu na nohy a vzdoruje dál. Hitler mlčí, ale přichází Hermann Göring. S úsměvem mu říká, že by mu bylo velmi líto, kdyby musel nechat srovnat se zemí celou Prahu. Hrozí bombardováním. „Jak se tak na mne Göring díval, zrovna v tom okamžiku, a právě na těch jeho úsměvných očích jsem poznal, že to není řeč do větru. Poznal jsem, že se mnou mluví ďábel, který je schopen svou hrozbu splnit,“ řekl později Hácha.

Nátlak pokračuje do rána, o půl páté Hácha memorandum podepisuje. Písmo je roztřesené. Když se vracel z Berlína, už nebyl prezident Československa, ale prezident protektorátu Čechy a Morava. Čekalo ho nejtěžší období v jeho životě. Snad si myslel, že když zůstane ve funkci, bude mít šanci konat alespoň nějaké dobro. 

Po začátku okupace dokonce odmítl složit slib Adolfu Hitlerovi, což si nedovolila žádná jiná hlava státu okupovaných zemí. Na československý lid tlačil, aby raději přikyvovali, než byli mrtví. Dělal vše nutné ke spolupráci s nacistickým vůdcem, aby zbytečně nedráždil, zároveň byl v kontaktu s exilovou vládou v Londýně a odbojem.

Studenti na Albertově a Háchova iniciativa

Psal se říjen 1939 – půl roku po vzniku protektorátu. Němci to zakázali, ale i tak se konaly oslavy vzniku Československa. Když zasáhli, postřelili studenta Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Jana Opletala. Ten svým zraněním o dva týdny později podlehl. Pohřeb se konal 15. listopadu na pražském Albertově. 

Po smutečním rozloučení se ale studenti nerozešli. Namísto toho pokračovali za zpěvu českých vlasteneckých písní a vykřikování protinacistických hesel v průvodu centrem Prahy. Okupační orgány to využily k tomu, co už plánovaly dlouho, a 17. listopadu uzavřely české vysoké školy. Hácha v té době působil na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Při té příležitosti bylo zatčeno 1 200 studentů z vysokých škol, kteří byli posláni do koncentračních táborů – většinou do Sachsenhausenu u Berlína.

Přání k narozeninám mělo svůj důvod...

Už se málo mluvilo o tom, že osvobození těchto studentů byla pro Háchu priorita. Rodiče vězněných se na něj opakovaně obraceli a žádali ho o iniciativu. Prezident dělal ústupky, za což se mu vždy dostalo propuštění několika z nich. Například poslal Hitlerovi dopis k narozeninám, který byl později využit k propagandě.

Teror, který spustil v českých zemích Reinhard Heydrich, už Hácha odvracel marně. Předseda vlády Alois Josef Eliáš byl za odbojovou činnost nacisty popraven, a to jako jediný premiér okupovaných zemí. Hácha ztrácel moc. Síla nacistů ho pomalu dostávala na kolena.

Zlomilo ho vyhlazení Lidic a Ležáků jako odplata nacistů za operaci Anthropoid. Přidala se postupující ateroskleróza. Zlomený prezident se postupem času už zmohl jen na to, aby četl oslavné věty na nacisty a vzadu byly slyšet hlasy, které ho komandují, aby to bylo uvěřitelné a srozumitelné. Do konce války dožil v Lánech, hned v květnu 1945 byl ale na příkaz Václava Noska zatčen a stal se z něj vězeň 3844. V červnu v pankrácké věznici umírá. V dalších letech ho bude komunistická propaganda vykreslovat jako zrádce národa. Jeho hrob zůstal dlouho bezejmenný.

Zdroj: youtube.com, Česká televize, Český rozhlas, Paměť národa

KAM DÁL: Unikli spravedlnosti: Nejhledanější nacisti, kteří se dožili požehnaného věku v klidu a bezpečí.