První člověk na Měsíci byl před 55 lety. Co znamenalo Armstrongovo přání „Hodně štěstí, pane Gorsky“?
O tom, že kosmonaut Armstrong před 55 lety na Měsíci prohlásil „Hodně štěstí, pane Gorsky“, se moc nemluví. Co znamená jeho přání, ví jen málokdo. A málokdo také ví, kolik vážil skafandr s aparaturou a kolik stál.
Let na Měsíc a Armstrongovu řeč sledovalo odhadem 650 milionů lidí po celém světě. Přesto se vesmírná mise nevyhnula spekulacím a otázkám.
Byl vůbec Armstrong na Měsíci? Konspirační teorie
Někteří přátelé konspiračních teorií dokonce popírali, že by se tato mise uskutečnila. I v samotné Americe existuje dodnes nejméně 6 % obyvatel, kteří tomuto přistání nevěří. Nejčastějšími důvody pro pochybnosti jsou, že záření Van Allenových pásů je smrtící a zabilo by posádku, americká vlajka na záběrech povlává, jako by se o ni opíral vítr, přičemž na Měsíci je vakuum, stopy astronautů jsou ostré, jako by se otiskly do vlhké hmoty, na fotografiích Měsíce jsou různoběžné stíny jakoby od studiových světel, konec obzoru je ostrý, jako by po pár metrech končil, a na fotografiích nejsou vidět hvězdy. Tyto teorie už jsou samozřejmě dávno vyvráceny a věřit jim mohou snad jen nejvěrnější voliči Donalda Trumpa.
Už jen ten pohled stál za to
O samotném průběhu letu si můžeme přečíst přímo na stránkách NASA. Mise začala 16. července 1969 v 13:32:00 UTC startem z Kennedyho vesmírného střediska na mysu Canaveral. Samotný let k Měsíci trval tři dny, takže si dlouhé čekání astronauti krátili poslechem hudby. Armstrong si s sebou vyžádal dvě skladby – Novosvětskou symfonii Antonína Dvořáka a album Samuela Hoffmana Music Out of the Moon. Druhý den se Neil Armstrong a Edwin „Buzz“ Aldrin odpojili v lunárním modulu od velitelského, v němž zůstal Michael Collins. A krátce po 20. hodině zahájili sestup. „Pohled na Měsíc, který se před námi nedávno otevřel, je skutečně úchvatný. Měsíc nám zaplňuje tři čtvrtiny okénka v průlezu… Vidíme celou jeho polokouli, třebaže část je úplně ve tmě a pouze část je ozářena světlem, které vrhá Země. Jenom tenhle pohled stál za celou tu cestu!“ prohlásil Armstrong.
Výstup v přímém přenosu
„Z okénka kabiny vypadá Měsíc docela přívětivě, nebe bylo černé, ale na měsíčním povrchu to vypadalo jako v denním světle. Povrch sám se zdál žlutohnědý, ale nějaký zvláštní světelný efekt působil, že se barvy neustále měnily,“ líčil Armstrong, co viděl. Původně si měli oba po přistání nejprve trochu odpočinout, již během letu ale požádali o svolení jít na vycházku okamžitě. Prý by stejně neusnuli. A tak si brzy Armstrong oblékl asi nejdražší oblek na světě. Jeho skafandr vážil 30 kilogramů a přišel na zhruba 300 000 dolarů. K tomu měl navíc na zádech objemnou klimatizační aparaturu, v pozemských podmínkách tedy dalších 54 kilo navíc. Na obrazovkách kontrolního střediska a milionů televizorů po celé Zemi se objevil stín lunárního modulu, stojícího na povrchu Měsíce. Obraz byl nejasný, tmavý, černobílý, s ostrými přechody ze stínu do světla, bez detailů a hloubek. První člověk konečně stanul oběma nohama na Měsíci. Bylo právě 20. července 1969, 21:56:21 centrálního amerického letního času – 21. července 2:56:21 času světového čili 3:56:21 středoevropského.
…a potom přišla slavná věta
Větu „One small step for a man. One giant leap for mankind.“ zná asi každý, kdo si o přistání na Měsíci něco přečetl. I tato věta však budila pozornost. Podrobně se jí zabývalo i BBC. Armstrong totiž podle některých „vypustil“ neurčitý člen „a“ před slovíčkem „man“. Tím se gramatický význam celého výroku změnil. Když se totiž v angličtině použije „man“ bez členu, jeho význam je stejný jako slovo „mankind“, tedy lidstvo. Celkově by tak věta nedávala moc velký smysl. Americký astronaut tedy vlastně řekl: „Malý krok pro lidstvo. Obrovský skok pro lidstvo.“ Podle některých specialistů, kteří se nahrávkou zabývali, mu slovíčko „a“ „vypadlo“, protože v ten okamžik byl pod nesmírným tlakem. Další badatelé připomínají Armstrongův přízvuk – pocházel z amerického státu Ohio. Podle nich bylo „a“ řečeno, ale mnohem jemněji, takže ho lze přeslechnout. Po návratu na Zemi sám Armstrong uvedl, že si myslí, že opravdu řekl „a man“.
Spontánní věta, nebo pečlivě vymyšlený slogan?
Neil Armstrong v četných rozhovorech, a dokonce i ve své vlastní autobiografii vyvracel, že tento výrok byl předem připraven, snad přímo v Bílém domě. Řekl, že tato slova jej napadla až po příletu na Měsíc, když čekal, až opustí svůj lunární modul Eagle. Server space.com však připomíná, že astronautův bratr Dean Armstrong později vyprávěl, že oba diskutovali o této větě již o měsíce dříve. Dokonce mu prý bratr ukázal ručně psaný text a zeptal se jej, co si o tom myslí. Úžasné, odpověděl prý. Ale to je samozřejmě nepodstatné, jen to svědčí o tom, že i desítky let po této události stojí za to i novinářům prestižní stanice se výrokem zabývat. Stejně jako se mnozí zabývají další „tajemnou věcí“.
Kdo byl pan Gorsky a proč mu Armstrong přál z povrchu Měsíce hodně štěstí?
Než totiž Armstrong znovu vstoupil do přistávacího modulu, pronesl záhadnou poznámku „Hodně štěstí, pane Gorsky“. Mnoho lidí v NASA si myslelo, že jde o poznámku týkající se nějakého konkurenčního sovětského kosmonauta. Jenže žádný Gorsky mezi kosmonauty nebyl. Až mnohem později se k této větě vyjádřil sám astronaut. A zavzpomínal na svoje dětství. Když byl Neil malý, hrál baseball se svým bratrem před jejich domem. A míček po nepodařeném úderu přistál před oknem ložnice jeho sousedů Gorských. Neil pro míček šel, a když se naklonil, aby jej zvedl, slyšel prý paní Gorskou, jak manželovi říká: „Orální sex? Chceš orální sex? To leda až se ten kluk od vedle bude procházet po Měsíci!“
Cesta zpět a karanténa
Jejich mise na Měsíci skončila. Ještě zbývalo dostat se zpět na lunární oběžnou dráhu, spojit se s velitelským modulem Columbia, kde na ně čekal Michael Collins. Jejich lunární modul Eagle ponechali na oběžné dráze Měsíce, odkud později spadl na neznámé místo jeho povrchu. Posádka se vrátila na Zemi, kde přistála 24. července na hladině Tichého oceánu 2 660 kilometrů východně od ostrova Wake, 380 kilometrů jižně od Johnsonova atolu a 24 kilometrů od letadlové lodi USS Hornet. Z vrtulníku seskočili čtyři potápěči v ochranných oděvech, stabilizovali návratový modul, jeden z nich otevřel vstup do lodi a podal astronautům nové oděvy, aby se převlékli. Důvodem byla obava z možného zavlečení mimozemského života. Poté je vrtulníkem přepravili na letadlovou loď USS Hornet, kde je „zavřeli“ do izolovaného kontejneru. Karanténa pak pokračovala i v Johnsonově vesmírném středisku v Houstonu až do 11. srpna.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Operace Zlomený šíp. Ztracené jaderné bomby
