Půl kila masa na týden a pro Židy ještě míň. Válečný přídělový systém bychom už opravdu zažít nechtěli
I když jsou obchody plné zboží a výběr je nepřeberný, jsou tací lidé, kteří si stěžují. Jinde je zboží lepší, levnější, barevnější… Co bychom ale asi tak říkali, kdybychom se vrátili do doby, kdy ve státě vládl přídělový systém. Co to vlastně bylo a jak se žilo v době tak zvaného vázaného hospodářství?
Přídělový systém, jak už název napovídá, lidem přiděloval určité množství zboží, které si směli koupit. Důvod byl jednoduchý a jasný - v dobách válečných a poválečných bylo jednoduše zboží tak málo, že bylo nutné je rozdělit mezi co největší množství lidí i pomocí omezení. A tak lidé dostávali na každý měsíc přídělové lístky - hlavně na základní zboží, jako jsou potraviny, ale také na drogistické zboží nebo oděvy či tabákové výrobky. Není a nebylo žádným tajemstvím, že se s takovými lístky také čile obchodovalo.
První světová válka
Na našem území se stát uchýlil k přídělovému systému hned dvakrát - prvně v době první světové války, známé tehdy jako Velká válka, a těsně po ní, tedy v letech 1915 až 1921. Na lístky tehdy bylo třeba i uhlí. I když si lidé mysleli, že po vzniku republiky bude přídělový systém zrušen, nestalo se tak a to vyvolalo určitou vlnu zklamání. Čechoslováci se dočkali až bezmála tři roky po vyhlášení samostatnosti.
Druhá světová válka
Podruhé byly “lístky” zavedeny, jak lze očekávat, v době druhé světové války. Nejprve šlo pouze o potraviny, o několik měsíců později ale byl omezen také nákup obuvi a oblečení. Stejně jako po první světové válce vydržel tento systém ještě několik let po ukončení tohoto válečného konfliktu. Neomezené zboží podle vlastních možností si lidé mohli opět koupit až v roce 1953.
Nešlo jen o potraviny
Je třeba poznamenat, že lístky rozhodně nenahrazovaly peníze - nešlo tedy o jakési stravenky. Poukázky pouze opravňovaly k nákupu daného množství zboží, které ale musel zákazník také zaplatit. V době protektorátu, tedy za druhé světové války, existovaly lístky hned na několik druhů zboží. Samozřejmě šlo o potraviny a oděvy, dále na tabák, na mýdlo, ale také na pohonné hmoty do automobilů a dokonce i na krmiva pro nezemědělská zvířata.
Bylo to ještě složitější...
I když už toto se zdá dost složité, je nutné počítat i s tím, že různé věkové skupiny obyvatel dostávaly jiné příděly. Stejně tak takzvaní samozásobitelé některé druhy lístků nedostávali. Pokud tedy někdo pěstoval brambory, neměl nárok na lístky na toto zboží. Také po zabijačce rodina neměla po určitou dobu nárok na lístky na maso.
Ještě těžší podmínky pro Židy
Rok 1941 pak přinesl do již tak dost špatné doby další zhoršení situace pro židovské obyvatelstvo. Jejich potravinové lístky byly označeny písmenem J a na takové poukázky směly být vydávány pouze menší příděly potravin a dalšího zboží. Některé zboží pak bylo pro Židy úplně nedostupné. Pravým opakem lístků označených písmenem J pak byly ty, které “zdobilo” písmeno D. Jak lze vytušit, šlo o lístky pro německé obyvatele na našem území a pro ně se vždy našlo větší množství zboží, případně zboží prémiové.
Lístky na oděvy
Podobně to bylo i s lístky na oděvy. Tady měly speciální příděly děti, dospívající lidé, těhotné ženy a samozřejmě - Němci. Naopak menší množství a později dokonce žádné oblečení směli koupit Židé. Ti neměli nárok ani na tabákové výrobky, zatímco ostatní muži nad 18 let si směli koupit i 40 cigaret týdně.
Jaké příděly měli lidé na počátku války?
Pokud budeme mluvit jen o potravinách, mohli si lidé, kteří pracovali v běžných profesích, na týden koupit 2,9 kg chleba, 0,5 kg masa, 210 g tuku, 0,4 kg cukru a krupice, krup, rýže a těstovin do týdne celkem pouze 150 g. Těžce pracující lidé měli příděly mírně zvýšené, děti pro změnu nižší. Jak ale válka postupovala, snižovaly se i tyto příděly. Není tak divu, že se s lístky nebo nakoupeným zbožím obchodovalo, což samozřejmě ale bylo trestné. Peníze, pokud lidé neměli lístky, vlastně nebyly nic platné, jen na černém trhu - a tady šlo i o život.
Příděly se nelepšily
Ani po válce nepřišlo velké uvolnění. Ještě v roce 1950 dostávali pracující lidé na týden 350 g cukru, stejné množství masa, 70 gramů slaniny, 140 g tuku a podobně. Vyšší příděly pak patříly těžce pracujícím a (kdo by to byl čekal) funkcionářům KSČ…
Vážně jsme na tom špatně?
Stále ještě může mít někdo pocit, že se máme špatně, když si můžeme vybírat “pouze” ze třiceti druhů jogurtu, před víkendem vykládáme na pokladní pás v supermarketu plné košíky zboží a oblečení bývá ve skříni tolik, že občas s údivem najdeme tričko, které si vlastně ani nepamatujeme?
KAM DÁL: Některé zdravotní rady příliš důvěry nevzbuzují. Přesto mohou fungovat lépe než tuny prášků.
