Rozmazlená arcivévodkyně Alžběta měla ráda muže. Poslední ji přivedl k socialismu, syna nechala vyučit soustružníkem
Vnučka císaře Františka Josefa měla vždy vše, na co si vzpomněla. Nejprve si vytrucovala lásku a manželství. A když se jí její muž znelíbil, začala hledat uspokojení svých choutek jinde. Nakonec se z ní stala komunistka z přesvědčení. Říkalo se jí Rudá princezna.
Mladá Alžběta byla císařův miláček, protože byla jedinou hmotnou vzpomínkou na jeho syna Rudolfa, který spáchal sebevraždu. František Josef dělal vnučce, co jí na očích viděl. Není divu, že se z ní stal rozmazlený fracek, který musel mít vše, na co si vzpomene. A běda, jestli ne!
Láska na první pohled
Vše vyvrcholilo v době, kdy měla pomýšlet na vdavky. Namlouvala si ji řada urozených pánů z panovnických rodů. „Ale ona nechtěla žádného z nich. Chtěla si sama vybrat – chtěla milovat,“ dočteme se v knize, kterou napsala její dcera Ghislaine Windisch-Graetz.
Na první pohled se zamilovala do Otty zu Windisch-Graetz a umanula si, že se za něj provdá za každou cenu. Ačkoliv to byl nerovný svazek, Alžběta si ho prosadila. První léta manželství byla šťastná a měli spolu syna a dceru.
Pokus o vraždu
Alžběta byla velice žárlivá a nechala svého manžela špehovat. Jednou když byla na cestách, obdržela dopis, že Ottu navštívila jedna pražská operní pěvkyně. Bylo to pro ni velké překvapení a ihned se vydala do Prahy, kde tehdy žili.
Když se vrátila domů, překvapila oba milence, vytáhla pistoli a střelila. „Několikrát vypálila na pěvkyni, která se v bezvědomí skácela k zemi. Naštěstí byla jenom raněna,“ vysvětluje historička Gabriele Praschl-Bichler. Raněná operní pěvkyně se v nemocnici vzpamatovala a za mlčení dostala dobře zaplaceno.
Rozmary a nálady arcivévodkyně
Arcivévodkyně nebyla žádné neviňátko. Byla to vášnivá žena s nesmírným sexuálním apetitem, který ukájela třeba s námořními důstojníky. Využila také služeb paní Sacherové, což byla velice diskrétní specialistka na služby týkající se erotických choutek mocných a bohatých. Kdo na to měl, mohl mít v tomto ohledu vše, na co si vzpomněl.
Druhá velká životní láska
Její milostný úpadek odvrátil vztah s mužem, který ji v podstatě zachránil před ostudou. Byl to námořní důstojník Egon Lerch, a kdyby nebyla vdaná, určitě by se za něj provdala. Jejich milostný poměr nezůstal bez následků a narodila se jim dcera Stefanie. Bohužel oba odloučila smrt, protože Egon Lerch zemřel jako voják v první světové válce.
Socialistická šlechtična
Poslední láska pro ni byla osudová a donutila ji konečně zažádat o rozvod, což se podařilo. Jejím novým vyvoleným se stal socialista Leopold Petznek. Dalo by se říct, že měli trvalé a šťastné manželství. Leopold jí byl do konce života pevnou oporou. „Poslední léta jí dokázala, že je pro ni ideálním partnerem. Rozuměl jí a přijímal ji takovou, jaká byla. I když si občas postěžoval na její původ,“ jak se dočteme v knize od Ghislaine Windisch-Graetz.
Manželství s Petznekem bylo sice šťastnější než to předešlé, ale mělo to jeden háček. Její choť ji přivedl k socialismu a to způsobilo v jejím myšlení zásadní proměnu. Byla natolik zfanatizovaná, že dala svého syna Rudolfa do učení na zámečníka a soustružníka. Stal se z něho dělník.
Měla miliony, kterými podporovala socialistickou stranu, a hlavně financovala svůj blahobyt, na který byla vždy zvyklá. Když nastala hospodářská krize mezi dvěma světovými válkami, její děti byly na mizině a ona jim nedala ani vindru. Zato pro socialismus by udělala nemožné. Když ve věku osmdesáti let umírala, „Alžběta odkázala velkou část svého majetku a uměleckých děl státu, zatímco její děti neobdržely nic víc než povinný díl, který jim příslušel ze zákona“, jak se dozvíme v knize od Gabriele Praschl-Bichler.
Zdroj: autorský článek spolu s dalšími zdroji (G. Praschl-Bichler: Lásky a sňatky Habsburků, G. Windisch-Graetz: Alžběta – Rudá vévodkyně)
KAM DÁL: Anna Nahowská: Příběh dámy, která si na čas podmanila císaře.
