Šéf Krátkého filmu odposlouchával cizí ambasády. Zakladatele StB Pixy se báli i v Ústředním výboru
Málokterý estébák se mohl pochlubit pronikavým intelektem spojeným s jakýmsi osobitým černým humorem. Jeho mládí poznamenala válka, ve které ztratil značnou část rodiny. On sám se i přes nízký věk účastnil odboje a zaplatil za to pobytem v koncentračním táboře. Kamil Pixa v životě neznal nic než boj a konspiraci. Účet za jeho metody jej však dostihl a byl hozen přes palubu vlastními soudruhy.
Život Kamila Pixy měl dva životní vrcholy, jedním bylo jeho působení na ministerstvu vnitra, druhým pak práce pro Krátký film na pozici ředitele. Herci a režiséři na něj vzpomínají jako na člověka přísného, který však zvládl vše zařídit a nebál se dát zelenou i na svou dobu odvážným filmům.
Například film Hra o jablko se dostal až na filmový festival do Chicaga. Režisérka tohoto snímku Věra Chytilová dostala předvolání na Státní bezpečnost na základě udání. Pixa tam šel nejdříve sám, poté si Chytilovou předvolal a s úsměvem jí řekl: „Už tam můžete jít.“ Estébáci se prý chovali velmi úlisně a vlastně nepochopila, co po ní chtěli. O Pixovi řekla, že ačkoliv byl přísný, připouštěl diskuzi. Zároveň ale patřil k zakladatelům StB a podílel se třeba i na pronásledování Jiřího Muchy.
Mládí v koncentráku
Sám Pixa o své rodině tvrdil, že má kořeny v Benátkách, kde jeho předci obchodovali s relikviemi. Narodil se v Plzni a byl jedním z těch komunistů, kteří byli s politikou konfrontováni již od raného dětství. Rodiče byli nejdřív sociální demokraté, později přešli ke komunistické straně. Tatínek byl úředník a maminka byla dělnice a divadelní herečka.
Ve 30. letech se přestěhovali do Prahy, nakonec se však ukázalo, že jim to více uškodilo, než pomohlo. Zde se do odboje přidal otec Jaroslav Pixa, nabídl úkryt komunistickému funkcionáři Janu Zikovi. Během heydrichiády k nim vpadlo gestapo, oba rodiče skončili v koncentračním táboře, stejně tak syn, kterému bylo teprve osmnáct let. Pixova maminka Milada se v Terezíně chovala velmi statečně, nakonec však byla popravena. Kamil Pixa se v dokumentu České televize zmínil, že jej naživu držela touha zjistit, co je s jeho rodinou. On sám skončil v táboře Dachau.
Mladičký estébák
V koncentračním táboře zažil hrůzy, které nejspíš utvrdily jeho charakter. V dokumentu Uvnitř vnitra říká doslova: „Já vím, co to je, někomu uříznout hlavu...“ Když byl nakonec osvobozen a dostal se zpět do Prahy, jeho otec již pracoval na ministerstvu vnitra. Nadřízený jeho otce Jaroslava se po setkání s Kamilem rozhodl, že jej chce do svého resortu, obdivoval, že tak mladý člověk dovedl všechny hrůzy nacistického koncentráku přežít. Tak začala neslavná kariéra Kamila Pixy v bezpečnostních složkách.
Celoživotní problém
Jeho prvním úkolem byla denacifikace, která však byla prováděna velmi svérázným způsobem. Vyslýchal bývalé gestapáky, dostal se také ke knize odchodů a příchodů vězňů z pankrácké věznice. Vyšetřovatel gestapa ji vyhodil do řeky, Pixův otec se k ní přesto dostal. Z údajů v ní zjistili, že Julius Fučík skutečně mluvil, což se dalo vyčíst z pořadí jednotlivých zatčení.
Tady začíná celoživotní zápas rodiny Pixů s Fučíkovými, jelikož komunistická strana razila mýtus o neoblomném Fučíkovi a naopak vyčítala Pixově mamince, že při výslechu mluvila víc, než bylo potřeba. Přitom to bylo evidentně naopak. Jeden vysoce postavený komunista se měl později vyjádřit, že Pixa zachránil komunistickou stranu před hroznou ostudou, že tenkrát svá zjištění nezveřejnil. Ještě v roce 2008 se v dokumentu ČT chlubil, že tuto knihu stále vlastní a má ji pečlivě ukrytou, co se s ní stalo po jeho smrti, lze jen odhadovat.
Strčíme tam trpaslíka
Dalším Pixovým úkolem bylo špehovat ambasády západních zemí. Bylo to období divokého působení Státní bezpečnosti, Pixova skupina přepadávala, vloupávala se do bytů a odposlouchávala. Fantazie, s jakou vymýšlel nové zpravodajské metody, udivovala jeho nadřízené. Jednou potřebovali dostat odposlouchávací zařízení do další ambasády. Pixa se velmi zajímal o historii a věděl, že budova, ve které ambasáda sídlí, podléhala za Marie Terezie příkazu o zrušení dřevěných stropů. Pixa tedy věděl, že mezi stropem a stěnou vznikla mezera, do které lze umístit mikrofon. Za tímto účelem vyslal člověka malého vzrůstu, dle jeho slov trpaslíka.
Vražda poštovního úředníka
Pixa si během výslechů neměl brát servítky a jednou to prý dokonce přehnal tak, že dotyčný zemřel. Jednalo se o brněnského poštovního úředníka a bývalého legionáře Ferdinanda Lotreka. Musel být v očích Pixy velmi důležitou osobou, když jej přivezli z Brna do Prahy. Jinak by jeho případ vyřešila místní StB. Pixa jej podezíral ze spolupráce s francouzskou ambasádou. Lotrek byl tvrdě vyslýchán, je doloženo, že odmítal podepsat protokoly, které mu vyšetřovatel předložil. Jeden takový výslech se mu stal osudným a na následky bití zemřel. Jeho poslední výslech trval neuvěřitelných 56 hodin.
V roce 1952 bylo Pixovi naznačeno, aby si podal žádost o propuštění. Byl jeden z těch estébáků, kteří se vymkli kontrole, StB začala být brána jako stát ve státě a KSČ se ji rozhodla znovu dostat pod kontrolu. Pixa byl přesunut na kriminálku, kde měl velké spory s proslulým ředitelem Karlem Kalivodou, přezdívaným pražský Maigret. Práce ho nebavila, byl zvyklý spíše případy vyrábět než je vyšetřovat. Odešel nejdříve k Československému filmu a poté ke Krátkému filmu. Pixa se dožil 85 let, zemřel v roce 2008.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Ivana Gottová naštvala fanoušky Mistra. Jde o peníze a vilu na Bertramce
