Seriál o zločinech: Rostovský masový vrah a kanibal Čikatilo mohl řádit, protože se komunisté styděli přiznat pravdu

Sériový vrah Andrej Čikatilo, jehož řádění se bohužel mělo stát jedním z nejhorších případů masových vražd v historii kriminalistiky, se narodil v roce 1936 na Ukrajině, v tehdejším Sovětském svazu. U moci byl tehdy Stalin a bída byla nezměrná. Kombinace přírodních okolností a zemědělských pokusů komunistů zlikvidovaly cokoliv fungujícího, lidé hladověli do té míry, že se v některých případech uchylovali až ke kanibalismu. V takové době vyrůstal malý Andrej. Některé zdroje dokonce tvrdí, že se obětí hladových sousedů stal dokonce i jeho bratr, ale jde jen o nepodložené úvahy. 

Musel odsoudit vlastního otce

Za války se maličký Andrej musel spolehnout jen na péči matky, otce mu odvedli k armádě. Neměl to tam lehké, odmítl bojovat, a tak putoval do zajateckého tábora. Pro celou rodinu to mělo znamenat hanbu a museli být exemplárně potrestáni. I chlapec musel veřejně svého otce odsoudit. Navíc měl od dětství problémy, s nimiž by se těžko vyrovnávaly i jiné děti. Trpěl pomočováním, za které – jak se později ukázalo – nemohl. V pubertě zjistil, že je impotentní, což samozřejmě zhoršilo už tak silné psychické problémy dospívajícího mladíka. I když se Andrej Čikatilo dobře učil, v ostatních oblastech života, včetně milostného, se mu nedařilo a on se propadal do stále větších depresí. 

Divný učitel Čikatilo

Přes všechny problémy se nakonec oženil, dokonce se do jeho manželství narodily dvě děti. A protože neměl velké problémy s učením, získal nakonec vysokoškolský titul a možnost učit na základní škole. Už tehdy si rodiče jeho žáků stěžovali na učitelovo nestandartní chování, minimálně hraničící s obtěžováním dětí. Učitelé ale byli potřeba, a tak si svoje místo udržel. V roce 1978 se pak už raději přestěhoval za novým místem do města Šachty a tady všechno začalo naplno. Místní lidé nemohli tušit, jaký teror s novým učitelem přichází. Jeho rodina se za ním měla přistěhovat až později, měl tedy dost času na obhlídku terénu. A první prokázaná vražda na sebe nenechala dlouho čekat.

Rostovský řezník se pustil do díla

První obětí muže, kterému se později začalo přezdívat Rostovský řezník, se stala jen devítiletá Jelena Zakotnova, kterou unesl, ubodal v nedalekém lesíku a plánoval také znásilnění. K tomu ale vzhledem k jeho impotenci nedošlo, přesto jej ale jeho hrůzný čin sexuálně uspokojil. Kolotoč hrůzy se dal do pohybu. V průběhu dalších 12 let se v oblasti ztratilo a mezi živými již neobjevilo více než padesát nešťastných lidí. Jak je možné, že jeho řádění nebyly plné noviny? Představme si, že se ze sovětského člověka osmdesátých let minulého století stal sériový vrah. Pro socialistické vedení ohromného a o dominanci ve světě usilujícího státu to bylo něco, co bylo nutné pokud možno utajit. A tak měl Čikatilo v mnohém usnadněný život a spoustu jeho neuvěřitelně krutých činů místní dokonce připisovali vlkodlakovi. I to dokázala tehdejší ideologie. 

Kanibal Čikatilo 

Čikatilo řádil dál. Svoje oběti bodal, mnohé zmrzačil a výjimkou nebyly ani pokusy o kanibalismus. Podle záznamů pil krev svých obětí, jiným ukousl část těla a snědl ji, což mu působilo uspokojení. Další vykuchal a nechal na místě. Zpočátku svým obětem vypichoval oči, protože se domníval, že by se v nich mohl i po jejich smrti odrážet jeho obraz. Když ale zjistil, že je to omyl, od tohoto zvyku upustil. Shoda nešťastných náhod mu umožňovala vraždit dál a dál a na seznamu jeho obětí přibývala další a další jména: po devítileté Jeleně to byla sedmnáctiletá Larisa Tkačenko, třináctiletá Ljubov Birjuk, stejně stará Ljubov Volobujeva, devítiletý Oleg Požidajev, šestnáctiletá Olga Kyprina – a tak to šlo dál a dál. Věk jeho obětí se pohyboval od sedmi do pětačtyřiceti let, ale to šlo jen o výjimku. Jen mizivé procento zavražděných bylo starší než dvacet let. 

První zatčení se nepovedlo

I přesto se smyčka kolem masového vraha, jenž již měl na svědomí na třicet lidských životů, začala pomalu stahovat, i když k jeho konci bohužel ještě chybělo hodně času. V září roku 1984 byl zatčen za obtěžování ženy na rostovském autobusovém nádraží, ale policie nedokázala jeho DNA spojit s předchozími vraždami – a tak byl krutý sériový vrah brzy znovu na svobodě, ačkoliv v jeho kufříku, který měl v době zadržení u sebe, našli vyšetřovatelé kuchyňský nůž, vazelínu, ručník a provaz. K jeho propuštění prý došlo vinou administrativní chyby, která ale měla na svědomí další mladé životy. Jednoho trestu se ale přece jen dočkal: soudruzi jej vyloučili z komunistické strany…

Konečně přišla spravedlnost

Do vězení prvně putoval o něco později, ale jen na tři měsíce za krádež. Propustili ho a on se znovu pustil do „práce“. Skutečné vyšetřování neskutečného množství vražd, propojených s jeho osobou, začalo až v roce 1990, kdy byl zadržen nedaleko místa, kde byla nalezena jeho poslední oběť Světlana Korostiková. Čikatilo se ani nesnažil dlouho zapírat a v průběhu následujících výslechů se přiznal k sedmapadesáti vraždám. I když policisté nedokázali dohledat potřebné důkazy ke všem z nich, i 36 prokázaných případů stačilo k zahájení soudu a pozdějšímu Čikatilově odsouzení k trestu smrti v procesu bedlivě sledovaném i příbuznými obětí. Trest smrti nakonec dostal za dvaapadesát vražd. Aby se masový vrah vůbec dožil rozsudku a následné popravy, museli ho v soudní síni umístit do bytelné kovové klece. 

Popraven byl na Valentýna

Čikatilo se před soudem snažil dokázat, že je nepříčetný. Tuhle teorii razil jeho obhájce, zatímco psychiatři s tím ale nesouhlasili. A tak byl nakonec přece jen shledán vinným z vražd jedenadvaceti mužů a jedenatřiceti žen. Datum popravy bylo stanoveno na 14. únor, tedy na Valentina roku 1994. Před výstřelem, který jej připravil o jeho zabijácký život, pronesl prý rostovský řezník jedinou krátkou větu: „Nevystřelte mi mozek. Japonci ho chtějí koupit!“

Zdroje: fandoms, wikipedia, encyklopedievrahu

KAM DÁL: Cesta k milionům: Petschkové začínali u lichvy a dotáhli to mezi světovou elitu. Pak jim všechno vzali Němci.