Princ býval podivín se sklony k násilí. Lákala ho bizarní dobrodružství a míval zvláštní choutky, které ukájel při dobrodružstvích s podivnými individui. „Podivínský, psychicky labilní, nikoliv však vážněji duševně nemocný Jiří byl donucen nedobrovolně strávit několik dlouhých let na psychiatrické klinice. Oprávněně se proto cítil ukřivděn,“ uvádí Jan Pelikán v knize Dějiny Srbska. 

Princova dobrodružství 

Jelikož se Jiří zvaný „Djordje“ u bělehradského dvora nudil, dlouhou chvíli si pravidelně zpestřoval tajemnými výlety. Když už to nemohl vydržet, nastartoval svůj motorový člun a odplul ze zámku do čtvrti Zemuni, kde byl veselejší život. „Především tam byl Grand Hotel se šampaňským, cikánskou kapelou, chambres séparées a hlavně dámským polosvětem,“ vypráví kniha Aféry a skandály Habsburků.

Jednou se konal dvorní ples v bělehradském zámku. Po oficiální nudné části následovala neformální zábava, při které se rozproudil čilý ruch a veselí. Princ již spal ve svých komnatách, ale probudil jej hukot smíchu, zpěv a cinkání sklenic. To jej vyburcovalo k tomu, že vyskočil z postele, oblékl se a během chviličky se bavil, popíjel a zpíval s ostatními na večírku. Trvalo to jen okamžik a byl stále rozjařenější a začal dělat vylomeniny. Byl z toho ohromný skandál, který však nebyl poslední.

Aféra s komorníkem

V březnu roku 1909 zranil princ Jiří těžce svého komorníka Štěpána Kolakoviče. „Prchlivý princ z malicherných příčin srazil v afektu ze schodů svého sluhu, který pak následkům svého poranění podlehl,“ vysvětluje ve své knize Pelikán.

Princ údajně poručil, aby sluha odevzdal jistému adresátovi dopis. „Ty mizero, zpřerážím ti kosti, jestli ten dopis okamžitě neodneseš na místo určení,“ řekl tehdy princ. Sluha něco namítl a to prince přimělo, že mu dal ránu pěstí a začal ho kopat do bezvědomí. Kolakovič omdlel a nepamatoval se, co se s ním dělo dál. Komorník se probudil až na nemocničním loži, ale to už tušil, že je jeho život u konce. 

Vyhnanství

Vražda sluhy byla poslední kapkou, kvůli níž musel Jiří rezignovat na následnictví srbského trůnu. Pro všechny to bylo citelným ulehčením. „Rozhodnutí prince Jiřího bylo pro stát štěstím, protože jeho aktivita mohla vyvolat závažné konflikty,“ píše se v knize o aférách Habsburků.

Po rezignaci se na čas uchýlil do Paříže, kde jej to dlouho nebavilo, a vrátil se znovu do Bělehradu. Dělal další a další vylomeniny a skandály, až jej jednoho dne lékaři prohlásili za nepříčetného. Rázem se ocitl jako duševně chorý v beljském zámku. „A tak se z následníka trůnu stal chudák, který přišel nejenom o trůn, ale i o lidskou důstojnost,“ vysvětluje kniha o habsburských skandálech.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Nešťastná láska a dvorské intriky. Příběh důvěrnice milenky korunního prince.