Slavný reportér píše o pádu Sovětského svazu i o strašlivých gulazích, v nichž trpěly tisíce lidí

Na tuto otázku se, samozřejmě nepřímou cestou, snaží v knize Impérium odpovědět patrně nejvýznamnější představitel školy polské reportážní literatury Ryszard Kapuściński. Ten se v době, kdy se Svaz sovětských socialistických republik začal otřásat v základech, do "matičky Rusi" vypravil, aby přinesl cenné svědectví nejen o procesu, v jehož rámci se jeden z nejmocnějších státních útvarů rozpadl.

Kapuściński se rovněž ohlíží do minulosti, přemítá nad systémem, jenž byl s to "udržet na uzdě" miliony hladovějících lidí, jimž hrozila smrt zastřelením jen za křivý pohled, zamýšlí se nad onou chimérickou ruskou duší, vypravuje se na místa nejbrutálnějších terorů…

Pasová kontrola

"Letiště, pasová kontrola. V okénku mladý pohraničník. Začíná prohlížení pasu. Prohlížení a čtení, ale především se hledá fotografie. Tady je! Voják se podívá na fotografii a pak na mě. Něco se mu nezdá. Sundat brýle! přikazuje. […] Domýšlím se, že vím, na čem jeho hlava pracuje, hledá nepřítele. […] Někdy můžete slyšet: studená válka už skončila. Jenže ona trvá, je tam někde mezi fotografií a tváří, v tom pátravém a podezíravém pohledu, v tom přemýšlení, zvažování a nejistotě, co nakonec s námi udělat."

Snad právě tímto citátem by se dalo odpovědět na otázku, co stojí za mimořádným úspěchem Ryszarda Kapuścińského coby reportéra. Je to onen příslovečný přesah, jenž se stará o to, že jeho knihy, jakkoliv jsou provázány s daným časovým zasazením, nemusí nutně ztratit na aktuálnosti. "Otec" reportážní literatury se totiž sám nenechává dobou, o které píše, zasazovat. A zrovna citovaná pasáž je toho důkazem. V knize Impérium bychom snad mohli najít odpovědi na otázky, které bychom si pokládali, kdybychom Rusko navštívili dnes. A nejen Rusko, cosi podobného, pátravý, a především nedůvěřivý pohled bychom mohli najít v mnoha zemích východního bloku.

Od dětství k úvahám

Kniha Impérium je rozdělena do tří částí. První nese název První setkání a Kapuściński v ní vzpomíná především na své dětství, na to, jak jej a jeho blízké poznamenal rozpínající se Sovětský svaz, na zážitky ze školy, kde se okruh jeho spolužáků postupně zužoval a rovněž učitel byl po nějaké době vystřídán. Druhá část, Z ptačí perspektivy, je pomyslným jádrem knihy.

Kapuściński popisuje své cesty Sovětským svazem mezi lety 1989–1991, kdy už bylo zřejmé, že impérium padne. Obzvláště působivé jsou například pasáže věnované Kremlu, a především pak Kolymě, jednomu z největších a nejděsivějších lágrů bývalého Sovětského svazu. Třetí část je nazvána Pokračování trvá a jsou to zpětná ohlédnutí za Kapuścińského cestou.

Impérium vyšlo v nakladatelství Absynt, které nás už nějakou dobu zásobuje kvalitní reportážní literaturou. Vzhledem k tomu si můžeme Impérium postavit vedle ostatních knih z edice Prokletí reportéři a porovnat, jak se psaly reportáže na samém počátku a jak jsou psány nyní. Podstatný rozdíl je dozajista v tom, že Kapuściński je veskrze subjektivní.

Celou knihou nás provází nejen jeho vypravěčský hlas, ale i Kapuściński osobně. A autor se projevuje jako bytostný intelektuál, dílo je protkáno citáty z mnoha slavných spisovatelů, filozofů, básníků… o to víc pak na čtenáře zapůsobí, když tento sečtělý muž bloudí dlouhé hodiny po Moskvě, poněvadž není možnost, kde by si mohl sednout, a navíc má v botě "shrnutou ponožku".