Socialistická dovolená v kempu: Nádobí i nábytek s sebou, jídlo ve sklenicích a žlab na mytí pro všechny
Stan nebo karavan, kempingový stolek a rozkládací židličky a hlavně nezapomenout dost jídla – napéct, navařit a zavařit! Přece nebudeme kupovat konzervy. Tak nějak vypadala v době, na kterou mnozí již raději zapomněli, příprava na dovolenou. Také jste za socialismu jezdili spíš pod stan než do hotelu? Jiřina s Josefem ano.
Byla to romantika, říkají si dnes někteří z nás. S láskou a vlahým pohledem v oku na tu dobu (kromě skutečných trampů, kterým se takový pohled na svět dá věřit) vzpomínají hlavně ti, kterým je dnes všechno málo. Socialistická dovolená v kempu na břehu jezera, stan vedle stanu a v těch luxusnějších destinacích karavan vedle karavanu, nudící se mládež a rodiče, kteří se všemocně snaží navodit atmosféru klidu. Tak urputně, až se z toho pohádají. Vzpomínáte? Tohle je jistě drobná karikatura jako z Homolkových, ale tak daleko od pravdy zase není. Jde jen o zamyšlení: opravdu bychom zase chtěli vyrazit na takovou dovolenou?
Přípravy a pot
Hlavně ženy si to jistě vybaví: „Týden nebo dva před dovolenou bylo potřeba navařit do zásoby guláš, rajskou nebo dokonce svíčkovou, nakoupit uzené a párky v konzervě. Všechno, co by se mohlo zkazit, muselo přijít do sklenic a zavařit. Pak ještě upéct nějakou buchtu – no a na cestu samozřejmě uvařit vajíčka a usmažit řízky, ty vydrží úplně všechno (jak jsme si mysleli),“ vzpomíná dnes třiasedmdesátiletá paní Jiřina na první dovolené s dětmi. „Nebudu lhát, té doby jsem se vždycky děsila, ale nechtěla jsem ostatním kazit těšení. Navíc jsem byla mladá a bylo to prostě normální.“ Otec rodiny mezi tím opravil něco na autě, vyčistil kufr, doplnil nádrž a zajistil zahradu na celý týden. Uf. Hotovo, připraveno, teď to všechno jen naskládat do auta a mohlo se vyrazit. Unavení a vyčerpaní jsme sedli do auta (nebo do vlaku) a vyrazili do kempu za odpočinkem.
Překvapení, které dnes neznáme
Jak to tam asi bude vypadat? Kdo se vydal prvně na neznámé místo, mohl dát maximálně na doporučení známého, případně si prohlédnout pohlednice. Svým způsobem jsme dnes ochuzeni o ten moment překvapení. Většinou jsme také věděli, co můžeme od takového kempu čekat, a tak zklamání zase tak často nepřicházelo. Sláva dobám bez internetu!
Dorazili jsme na místo, co teď?
Přece vybalit z auta všechno, co bude potřeba. Předně obrovský stan, tyče a kolíky. „Urovnat, postavit a ukotvit – a pokud možno se u toho nepohádat. Takový byl plán na první hodinu dovolené,“ doplnil paní Jiřinu zvesela její o dva roky starší manžel Josef. Ale pak už mohl začít ten pravý odpočinek – hned, jakmile někdo zprovoznil vařič, našel talíře, příbory a hrníčky. Děti už tou dobou běhaly bůhvíkde s docela cizími mrňaty a možná právě svačily u neznámých lidí ve stanu. „Báli jsme se o ně? Vlastně ani ne, ono se tak nějak obecně žilo víc pohromadě. Musím říct, že jsem nepřemýšlela tak, jak bych asi myslela dneska – aby jim někdo něco neudělal. To mě ani nenapadlo. Přišlo mi samozřejmé, že kdyby se něco stalo, někde by třeba upadli, že by je někdo přivedl, pomohl jim,“ zhodnotila paní Jiřina tehdejší pohled na svět.
Hygiena nade vše
Také by se vám dnes nechtělo do hotelu, kde mají stále ještě dva pokoje společnou koupelnu? Tak si vzpomeňme, že stačil žlab a nad ním trubka s kohoutky. „A umyl se celý kemp, většinou včetně nádobí,“ připomněla pamětnice. Celé osazenstvo ostatně sdílelo i několik kabinek toalet. Pravda je, že na mytí tady ještě býval také rybník, kam se bez problémů dalo vzít mýdlo i šampon. „A když byla chvíle času, tak mohl pracovitý tatínek vzadu za stromem umýt i auto, aby měl co dělat,“ podotkl Josef s kradmým pohledem na svoji ženu, která jeho narážku jistě pochopila a téměř neznatelně se usmála.
Hotel buď za odměnu, nebo draze. A moře? Raději zapomeňte!
Možná si právě nejeden čtenář posteskne, že jde o další pohanu doby mládí Husákových dětí i těch starších. Vůbec ne, ale taková ta doba zkrátka byla. Na „rohatou dovolenou“ se dostali jen vybraní, zaplatit si týden v hotelu nebylo jen tak a dostat se k moři býval spíš příběh z říše snů, případně výsledek dlouhých, ale opravdu dlouhých hodin čekání před CKM (Cestovní kancelář mládeže) nebo Čedokem. Přes to všechno jsme se domů vraceli většinou spokojení. Ale položme každý sám sobě kvízovou otázku, na kterou si můžeme odpovědět jen v duchu, a tedy opravdu upřímně: zvolili bychom dnes znovu takovou dovolenou?
Zdroj: redakce, vzpomínky manželů Jiřiny a Josefa
KAM DÁL: Komunistický experiment na lidech: Chtěli být světoví, s Kofolou to bylo dlouho nejisté.
