Sovětská olympijská pomsta Američanům, která stála naše sportovce medaile
Tak jako olympijské hry letos zasáhla ruská invaze na Ukrajinu, před 40 lety je poznamenala politika sovětská. V roce 1984 se měla olympiáda konat v Los Angeles a Sověti naléhali na své satelitní země ve střední a jihovýchodní Evropě, aby se jich také nezúčastnily. Měla to být pomsta za olympiádu 1980, která se konala v Sovětském svazu a kterou USA a další západní státy bojkotovaly kvůli sovětské intervenci v Afghánistánu.
V roce 1984 se konaly XXIII. letní olympijské hry v americkém Los Angeles. Českoslovenští sportovci se na tuto událost velmi těšili, protože řada z nich – koulařka Helena Fibingerová, atletka Jarmila Kratochvílová či diskař Imrich Bugár – byla na vrcholu své formy a na medaile si věřila. Jenže olympiáda probíhala stále ve stínu studené války.
Původní sportovní cíle byly velké
Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV) začal chystat přípravy na olympiádu, a dokonce stanovil cíle, které byly nemalé – devatenáct medailí z individuálních soutěží a jedna z kolektivních sportů. Rozběhl se proces nominací sportovců na olympiádu. Nicméně Sověti nakonec rozhodli úplně jinak. V Sovětském svazu v únoru 1984 nastoupil do čela Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu konzervativní Konstantin Černěnko. Olympijské hry skýtaly pro Sověty vhodnou příležitost, jak ukázat svůj konfrontační styl vůči USA.
Možnost bojkotu už visela ve vzduchu, otázkou bylo, jakou zvolit záminku pro to, aby se her neúčastnili sovětští sportovci a jejich kolegové z východního bloku. Nejvyšší sovětské vedení jednak poukazovalo na to, že jde o výrazně komerční podnik, který je cizí socialistickému sportovci, jednak se obávalo, aby tam část výpravy nezůstala a nepožádala v USA o politický azyl.
Vylhaná rizika
Sovětské politické vedení ale především varovalo, že sovětští sportovci nebudou během konání olympiády v bezpečí a že se připravují fyzické útoky proti nim. Web Britannica uvádí, že měla být na hrách navíc vytvořena záměrně protikomunistická atmosféra. Takové zdůvodnění neúčasti však bylo toliko účelové, protože žádné nebezpečí sovětským ani jiným sportovcům reálně nehrozilo. Administrativa Ronalda Reagana posléze uvedla, že sovětský bojkot her „je očividným politickým rozhodnutím, pro něž neexistuje žádné odůvodnění“, jak uvádí server history.com.
V květnu 1984 uvedl v tiskovém prohlášení Národní olympijský výbor SSSR, že pokládá „za neúčelné, aby se sovětští sportovci zúčastnili olympijských her v Los Angeles“ a považuje za nezbytné „se obrátit na bratrské strany socialistických zemí. Budeme vděční, jestliže přátelé ze své strany zaujmou obdobné stanovisko“. Vedoucí oddělení propagandy ÚV KSSS Boris Stukalin opakoval zjevně nesmyslné argumenty: „Jsou zjevně připravovány protisovětské a protisocialistické akce fyzického násilí a nejrůznějších forem nátlaku a kompromitace sovětských a ostatních socialistických sportovců.“ Hodnověrné důkazy pro své tvrzení však nedodal.
Českoslovenští sportovci ostrouhali
Sovětskou argumentaci pak poslušně přejaly i ostatní země kromě Rumunska a Jugoslávie, které své sportovce na hry poslaly. ČSTV, v jehož čele stál Antonín Himl, následně v květnu 1984 opakoval, že v Los Angeles není pro sportovce ze socialistických zemí bezpečno a může jít o život. Československý olympijský výbor se tak rozhodl na vrcholnou událost nevyslat své sportovce.
Zdrcená Fibingerová pak musela v televizi přednést připravený projev, který věrně kopíroval oficiální politické důvody neúčasti sportovců. „Chtěla bych říct, že se mně hovoří opravdu nesmírně těžko. V přípravě jsem sahala skutečně až na hranici svých možností a kolikrát jsem doslova padala. Ještě jednou jsem se chtěla zúčastnit olympijských her, přesto se plně stavím za stanovisko Československého olympijského výboru, neboť v určitých kruzích vznikla anomální situace, která nezaručuje čistotu olympijské myšlenky,“ prohlásila veřejně viditelně pohnutá Fibingerová. Veškerá dřina československých i jiných sportovců tak přišla vniveč.
Vzdoroakce nemohla vynahradit olympiádu
Českoslovenští a další sportovci z východního bloku se pak účastnili jakési „vzdoroakce“ s názvem Družba, která však nemohla vynahradit vynucenou absenci na letní olympiádě v Los Angeles a postrádala její světový lesk. Té se účastnilo nakonec 140 zemí. Rumunsko, které nesouhlasilo se sovětským rozhodnutím a na vrcholnou sportovní akci poslalo své sportovce, získalo nakonec dvacet zlatých medailí, Jugoslávie sedm.
Zdroj: autorský článek, autor je Mgr. historie
KAM DÁL: Babiš oblékl olympijský dres a kritizoval „chudý“ sport. Vládě dává za příklad kolabující Maďarsko.
