Teta Moravcová pomohla s atentátem na Heydricha. Aby nemusela promluvit, měla schovaný jed
O rodině Moravcových se v souvislosti s vrcholící heydrichiádou mluví jen velmi málo. Přitom Marie, které nikdo z parašutistů neřekl jinak než teta Moravcová, sehrála klíčovou úlohu v operaci Anthropoid. Možná, že kdyby tam tehdy nebyla, historie by byla úplně jiná. Zatčení gestapem se nakonec nevyhnula, ale i pro sebe měla připravené záložní řešení. Na služebnu tak nikdy nedošla.
V roce 1941 čelilo Československo jednomu z nejtěžších období dosavadní historie. Okupace třetí říší nebrala konce a brutalita nacistů se stupňovala. V září téhož roku nastoupil do funkce zastupujícího říšského protektora Reinhard Heydrich, který měl jasný úkol – jakkoliv si vynutit poslušnost místního obyvatelstva. Jakou úlohu v tom sehrála teta Moravcová?
Kousek od Žižkova se scházeli parašutisté
Takřka ihned po svém nástupu vyhlásil stanné právo. To znamenalo, že pokud byl někdo obviněn z odbojové činnosti – mnohdy klidně neprávem – mohl být do týdne popraven. Na kobyliském popravišti neměli nacisté slitování s nikým.
Právě kousek od střelnice se na pražském Žižkově nachází byt, který se zanedlouho stane mezi odbojáři známým místem. Bydlí zde manželé Moravcovi, Marie a Alois. To ještě nevědí, že zanedlouho významně pomohou k atentátu na Reinharda Heydricha. K akci, která spustila jednu z největších vln brutalit, ale také dala českým zemím naději, že je světlo na konci tunelu.
Syn Aťa fungoval jako spojka
Byt tety Moravcové, jak jí parašutisté s oblibou říkali, se stal domovem Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše. Dokonce se u nich během února několikrát objevil také Josef Valčík a Karel Čurda, který v celém příběhu nakonec sehrál osudovou roli.
Pomoc odbojářům nebyla Moravcové cizí, naopak takřka samozřejmá. Když Němci začali vystěhovávat pohraniční obyvatelstvo a mnoho lidí zůstalo bez domova, byla v pomoci velmi aktivní. A když nacisté rozpustili Československý červený kříž, pomáhala dál. S myšlenkou, že kdykoliv může být krutě potrestána, že se vzpouzí režimu. Přesto nikdy ani na minutu nezaváhala.
Gabčíkovi s Kubišem sháněla teta Moravcová jídlo, prala jim, starala se o ně. Právě sehnat potravu přitom nebylo vůbec jednoduché. V době protektorátu bylo jídlo na příděl a jakýkoliv zvýšený výdej mohl vzbudit podezření. Moravcová předávala mezi odbojáři cenné informace, jejich syn Vlastimil, zvaný Aťa, fungoval jako informační spojka mezi Prahou, Pardubicemi a Plzní. Pracoval jako pojišťovací inspektor, a tak byl často na cestách po republice.
Osudový útok spustil heydrichiádu
Parašutisté ale nepřišli do Prahy sbírat informace. Chtěli zabít Reinharda Heydricha, jednoho z nejhrůznějších mužů druhé světové války a organizátora Křišťálové noci. Byl v podstatě autorem teoretického konceptu holokaustu. Během války vydával pokyny, aby byly v koncentračním táboře do likvidace zařazeny ženy i děti.
Dne 27. května 1942 nedopadl atentát tak, jak parašutisté předpokládali. Gabčík na Heydricha zamířil samopalem, zbraň ale selhala a nevystřelila. Některé zdroje tvrdí, že k výstřelu nedošlo, protože se za autem v palebné linii objevila tramvaj plná lidí. Kubiš ale mezitím vytahuje z brašny plastickou trhavinu a vrhá ji na auto. Když byl Heydrich převezen do nemocnice, po atentátnících bylo okamžitě vyhlášeno pátrání. Praha se uzavřela, byly zastaveny vlaky. Rozpoutalo se peklo jménem heydrichiáda.
Heydrich zemřel osm dní po atentátu. Během následujícího měsíce zavraždili nacisté 1 600 lidí, kteří se na útoku podíleli. Mezitím se sedm parašutistů, kteří zůstali v Praze, ukrylo v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Josef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Bublík, Jan Hrubý, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc a Josef Valčík nadále dostávali jídlo také od Marie Moravcové, která jim ho odvážně do kostela pravidelně nosila, organizovala pomoc a předávala informace.
V červnu téhož roku přichází do sídla gestapa Karel Čurda s informací, že zná identitu atentátníků. I jemu přitom rodina Moravcových poskytla úkryt a sám byl členem výsadkové skupiny Out Distance. Nevydržel prý tíhu všeho, co se kolem něj dělo. Lidice, vraždy, výslechy, mučení. Bál se o svou rodinu. Strach ho zlomil. Nacistům řekl všechno, co věděl. Všechny spojky odboje, parašutisty, adresy. Jednou z nich byla i Biskupcova na Žižkově, kde bydleli Moravcovi.
Raději vypila jed, než aby promluvila
Ve čtyři hodiny ráno, den po Čurdově udání, vtrhlo gestapo k Moravcovým do bytu. Doma byl Alois i Marie. Oba věděli, že rizika pojící se s odbojem nelze ignorovat. Že se jim jednou všechna činnost může stát osudnou.
Po Janu Zelenkovi byla podle nacistů Moravcová jednou z těch, která měla na atentátu největší podíl. Věděla, co by ji čekalo. Kruté mučení, výslechy, v lepším případě smrt, v horším koncentrační tábor. Když je gestapo odvádělo z bytu pryč, Marie jednoho z nich uprosila, aby ji pustil na toaletu. Zavřela za sebou dveře, otevřela brož s pavoučkem a vyndala z ní ampulku s jedem a vypila.
Vzala tak gestapu možnost, aby z ní dostali jakékoliv informace. Ne však Aloise a Aťu. Ti byli krutě mučeni a nakonec popraveni v koncentračním táboře Mauthausen. Jejich starší syn Miroslav zemřel při bojových letech v Normandii. Čurda byl souzen a popraven po válce.
Zdroj: iDNES.cz, wikipedia.org, rozhlas.cz, youtube.com
KAM DÁL: Doktora Mengeleho z koncentráku Osvětim po válce zajali. Pak ho omylem propustili a už nikdy nedopadli.
