Tragický hladomor před devadesáti lety byl cílenou likvidací Ukrajinců stalinským režimem
Říkalo se jí Obilnice Evropy, a přece se Ukrajina před devadesáti lety stala místem, kde denně umíralo pětadvacet tisíc lidí hladem a následkem nemocí, které se mezi vysílenými lidmi šířily doslova rychlostí blesku. Také jste si mysleli, že na vině téhle hrůzy byla neúroda a špatné přírodní podmínky? Omyl - byl to režim a Stalinova neústupnost. Kolikrát si bude ještě tato země muset projít něčím podobným?
Třicátá léta minulého století měla být v Sovětském svazu podle vládnoucího Stalina a jeho pomocníků časem proměny ohromné země ve vyspělý průmyslový stát. Jenomže nebylo na čem stavět, za co nakupovat a navíc - třeba právě taková Ukrajina jako ryze zemědělská země k tomu prostě neměla předpoklady. Co tedy bylo možné udělat? Stejně jako jinde přišla již dříve na řadu kolektivizace. Hrdí Ukrajinci se ale přece jen tak snadno nechtěli nechat ovládnout, a to byl pro stalinovský režim opravdu velký problém.
Stroje za obilí
Jak už bylo zmíněno, sovětský režim neměl peněz na rozdávání, a tak bylo rozhodnuto platit za nákup mechanizace ze zahraničí mimo jiné také obilím. A kde jinde ho brát, než ve vlastní “obilnici”? Tak se stalo, že to byla právě Ukrajina, na kterou dopadly nesmyslně tvrdé podmínky, pravidla a normy. Ačkoliv bylo možné právě tady vypěstovat bezmála třicet procent veškerého obilí, které vyrostlo na území Sovětského svazu, jeho vedení to nestačilo a určilo, že má do centrálních skladů z Ukrajiny přijít téměř polovina veškeré sovětské produkce. Byl to nesmysl. To ale zkrátka splnit nešlo - a Stalin sám to musel dobře vědět. Přesto přišly sankce.
Museli odevzdat vše - do posledního zrnka
Z ukrajinských zemědělců se z měsíce na měsíc stali doslova nepřátelé lidu, byl jim jako trest za nesplnění dodávek zabavován majetek, jídlo, samozřejmě veškeré obilí, ale i dobytek a jakékoliv zásoby. Ten, kdo odmítal odevzdat to poslední, co mu snad ještě pro rodinu zbylo, byl týrán, vyhnán do gulagu nebo na místě popraven. To všechno se dělo v roce 1932. A aby toho nebylo ještě málo, zabaveny byly i zbytky obilí, které měli kolchozníci připraveni na osetí pole pro příští jaro. Ještě si někdo může myslet, že nešlo o cílenou likvidaci národa?
Nepředstavitelná situace
Sehnat alespoň trochu jídla bylo najednou docela nemožné. Lidé byli dosazenými jednotkami krutě mučeni i za to, že sebrali několik klasů, které nedopatřením zbyly na poli, nebo se jen přiblížili k vagónům, které mnohdy zůstávaly vinou špatné logistiky na nádražích a životodárné potraviny v nich hnily, namísto toho, aby byly odvezeny tak, jak si Stalin přál. Umí si někdo představit zoufalství rodičů, jimž umírají děti hladem, zatímco za vesnicí stojí vlak plný obilí?
Zákon pěti klásků
Zaveden byl tak zvaný Zákon pěti klásků, kterým byl nebohým lidem, žijícím v této oblasti, zakázán jakýkoliv obchod, území bylo obklíčeno vojáky, zásobování nefungovalo a místní obyvatelé měli zákaz vycestovat. Byli tak odsouzeni ke smrti hladem, což se také brzy stalo. Každou hodinu umíralo v zemi na tisíc zcela vysílených lidí, zcela nekontrolovatelně se šířil tyfus a další infekční nemoce a z lidí se stávaly trosky, odhodlané k věcem, které by je jindy nenapadly.
Dohnali lidi ke kanibalismu
Jsou známé a rozhodně nikoliv ojedinělé zprávy o snaze přežít hladomor díky konzumaci mršin, tedy pošlých zvířat, ale kdyby jen to. Šílenství, které hlad s sebou přinesl, a touha přežít a uchránit před smrtí svoje vlastní děti vedl i ke kanibalismu. Tak daleko nechal Stalinův režim cíleně zajít situaci v zemi, která po dlouhá léta živila velkou část obyvatel rozsáhlého Sovětského svazu.
Miliony mrtvých
V průběhu hladomoru zemřelo na Ukrajině podle současných odhadů až více než pět milionů lidí (někteří hovoří až o devíti milionech obětí), z toho značnou část tvořily děti, které podléhaly jak hladu, tak i všudypřítomným nemocem. Přesné počty mrtvých ale už dnes nezjistíme, evidence obyvatel v té době byla velmi špatná nebo někde spíš žádná, proto se odhady jednotlivých historiků liší. A která území byla postižena nejmohutněji? Šlo o oblast kolem Charkova a Kyjeva…
Genocida ukrajinského lidu
V roce 2006 byl hladomor ve třicátých letech minulého století Nejvyšší radou Ukrajiny uznán za akt genocidy ukrajinského lidu a jeho veřejné popírání se stalo nezákonným, ačkoliv není stanoven trest, který by měl provinilce potkat. Rusko na to má samozřejmě docela jiný názor a podle prohášení Dumy není možné považovat hladomor za genocidu, protože v té době umírali lidé i v jiných částech Sovětského svazu. Jenomže: kdo za to mohl? O tom už raději ruská strana nehovoří.
Dnes už není Ukrajina součástí Sovětského svazu, ale jak se zdá, jsou lidé, kteří by si velký návrat velmi přáli. Kolik toho ještě budou muset tato země a její lidé vytrpět?
Zdroj: BBC, Ukrajinci.cz, wikipedie
KAM DÁL: Jaké bylo Putinovo manželství? Je to hrozné, nemůžeme spolu komunikovat, stěžovala si jeho žena Ljudmila přítelkyni.
