Udatný otec a zbabělý syn ve stoleté válce. Kresčak aneb smrt Jana Lucemburského
Král Jan Lucemburský a jeho syn Václav, později slavný Karel IV., v bitvě u Kresčaku bojovali spolu. Ačkoliv byl Jan zcela slepý, nedal si říct a šel do boje. A byl to jeho boj poslední, zkrátka král, který celý život zasvětil rytířství. Zato jeho syna považovali francouzští kronikáři za zbabělce. Po letech se z něho vyklubal nezapomenutelný panovník, diplomat a nakonec i voják.
V bitvě u Kresčaku Angličané drtivě porazili francouzské vojsko pod vedením krále Filipa VI., který utekl z boje se zbytkem svých vojáků. Během bitvy padlo více než tisíc francouzských rytířů, kolem 4 tisíc dalších jezdců a více než 30 tisíc pěšáků. Mezi nimi se statečně bili Jan Lucemburský a jeho syn. Oproti tomu anglická armáda přišla pouze o 3 rytíře a 40 lučištníků. Proč tomu tak bylo?
Jana Lucemburského si pamatujeme jako udatného bojovníka. V roli panovníka to neměl lehké. České neutěšené poměry jej donutily především bojovat – nejdřív o trůn a pak se mu války tak zalíbily, že se pral už jen ze sportu a především z hrdinství, jak vypráví Vlastimil Vondruška ve své knize o slavných českých bitvách. Zemřel v bitvě u Kresčaku – slepý, ale nezrazen svými nejvěrnějšími.
Udatný Lucemburk v poslední bitvě
Českého krále Jana v té době považovali za přední evropskou válečnou autoritu a říkalo se mu „jestřáb“, jak zmiňuje Jan Urban v knize o Kresčaku. Beneš Krabice z Weitmile ve své kronice cituje Janův slavný výrok. „Toho nebude, aby český král z boje utíkal, ale zaveďte mě tam, kde zuří největší válečná vřava. Pán buď s námi, ničeho se nebojme, jenom pečlivě střežte mého syna.“ V první bitvě stoleté války prokázal ohromnou statečnost. V pozdních večerních hodinách, kdy Francouzi již prchli, rozkázal slepý Jan svým rytířům, aby zaútočili. Všichni padli a český král ukončil svou životní pouť. Jeho konec lze považovat za jakousi okázalou sebevraždu.
Útěk zbabělého syna
Jeho syn ale přežil díky poranění paže, které způsobil zatoulaný anglický šíp, jak vypráví Jan Urban. Moudře se na radu vytratil z bitevního pole, ale tento útěk byl později považován za zbabělost. Jeho statečný otec by se nejspíš za údajnou „chladnou vypočítavost“ svého syna styděl. Co by však nastalo, kdyby budoucí král skonal v mládí na bitevním poli? Vládl by v českých zemích klid a mír, nebo by se stoletá válka rozpínala i do českých zemí?
Za všechno mohla stoletá válka
Co to vlastně byla stoletá válka a kde je třeba hledat její příčiny? Vondruška mluví o sérii bitev mezi francouzskou a anglickou stranou. Příčiny této nekonečné vojny se objevují již v prvním tisíciletí, kdy vznikalo podhoubí nenávisti a hamižnosti francouzských králů a normanských vévodů s právem na anglický trůn. Právě zde bylo semeniště všech nesvárů a lakotnosti vládců. Jelikož Normandie byla vazalem Francie, francouzští králové si dělali nároky na anglické panství, kde panovali normanští vévodové. Normandie si to nenechala líbit a bránila se. Začala stoletá válka a její první bitva – bitva u Kresčaku.
Anglie může poděkovat lučištníkům
Asi se ptáte, proč v bitvě u Kresčaku tak slavně zvítězili právě Angličané. Patrně v tom hráli významnou úlohu právě angličtí lučištníci. „Angličané používali dlouhé luky, jež mohl ovládat jedině pěšák. Francouzi znali spíše luky kratší, z nichž se dalo střílet za jízdy na koni, ale ne tak daleko a tak prudce,“ píše Vlastimil Vondruška. Dalším francouzským hendikepem bylo malé množství střelců z kuše. Bylo jich několik set oproti několika tisícům anglických luků. A to byl největší důvod, proč Francouzi prohráli na plné čáře. Používání luků druhý lateránský koncil roku 1139 sice zakázal, jak vysvětluje Hans-Dieter Otto ve své monografii o vojenských omylech, ale ve středověkých bitvách se tento zákaz hojně porušoval.
Disciplína Anglie přemohla neposedné Francouze
Jan Urban popisuje den bitvy u Kresčaku a uvádí, že se Francouzi nemohli dočkat, až začne bitevní vřava. Francouzský král váhal, a poněvadž si francouzští rytíři jeho váhání domýšleli jako zbabělost, bez rozkazu krále a chaoticky vytáhli na bitevní pole. Toho využili angličtí lučištníci a vystřelili první šípy, které málokdy minuly cíl. Na obou stranách vládl hlad, žízeň a únava, a proto vojáci už chtěli mít bitvu vítězně za sebou, aby si mohli odpočinout. Vše hrálo pro anglickou stranu, neboť měla lepší bojovou morálku oproti francouzské nedisciplinovanosti, rivalitě a anarchii. Na straně francouzské armády nastal všeobecný zmatek a tlačenice. Tudíž bitva skončila fiaskem pro Francii a vítězstvím pro Anglii. Hans-Dieter Otto ve své knize tvrdí, že „bitva u Kresčaku skončila katastrofou a znamenala zánik rytířstva. Koncept rytířského boje vzal za své a musel ustoupit novým moderním zbraním“.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Císař Karel IV. neměl klid ani po bolestivé smrti: Týdny s ním chodili po Praze, srdce se ztratilo.
