Válečnice drsnější než muži. Zapomeňte na Johanku z Arku, tyhle ženy jsou inspirací!

Neměly strach, často dokázaly nemožné. „Velkou část historie lidstva se setkáváme s tím, že žena byla v podřadné pozici. Minimálně pokud jde o boj. Ženy ale mohly být i lepší než jejich mužské protějšky. Dokázaly zapojit intuici, měly smysl pro strategické plánování. Chlap vzal meč a šel sekat a bodat, žena přemýšlela,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz Jakub Konečný.

Vybrali jsme pro vás společně několik žen, které si rozhodně zaslouží být oslavovány. Zapomeňte na Johanku z Arku a další ženy, které si dlouhodobě užívají pozornost. Podíváme se na hrdinky, které jsou neprávem tak trochu stranou.

Markéta z Anjou

Během první fáze válek růží byly hlavní vojenské úspěchy na straně lancasterských sil, které se snažily bránit svůj vliv. Za těmito úspěchy stála z velké části zuřivá královna Markéta z Anjou. „V patnácti letech se vdala za anglického krále Jindřicha VI., který byl náchylný k záchvatům bezvědomí a slabosti. Navíc ho trápily neúspěchy,“ uvedl Konečný. Proti němu stál Richard, vévoda z Yorku, ambiciózní šlechtic, který si dělal nárok na trůn. Což se ale nelíbilo Markétě, protože byl přímým soupeřem pro jejího syna Eduarda.

Sled některých událostí mohl za to, že se vévoda a král postavili proti sobě. „Markéta se tedy chopila zbraně a rozhodla se bránit krále a svého potomka. Nejprve bitevní pole ovládla, následně však utrpěla drtivou porážku v bitvě u Towtonu. Utekla do Walesu, později do Skotska.“ Podporu sice našla u francouzského krále Ludvíka XI., ale jen krátce. „Další porážka přišla v bitvě u Tewkesbury, kde byl zabit její syn. Markétu zajali a věznili ve Wallingfordu a v Toweru. Zemřela 25. srpna 1482 ve spánku,“ potvrdil Konečný.

Tamara Gruzínská

Další středověká královna, která prokázala velkou sílu přesto, že jí nikdo nedával příliš šancí se prosadit. Vládla od roku 1184 do roku 1213 a je uznávána jako jedna z největších osobností v gruzínské historii. „Navzdory silné opozici se jí podařilo upevnit vládu a obrátila svou pozornost za hranice své země. Vedla válku proti Eldiguzidům, kteří žili v oblasti dnešního Ázerbájdžánu. Poté se pustila do osvobození Arménie, následně začala pokukovat po byzanstké říši.“

Tamara byla obrovskou osobností, která ztělesňovala křesťanskou víru, a díky tomu za ní šli i muži, kteří s její vládou původně nesouhlasili. Její vojenská tažení zajistila, že se Gruzie stala nezávislým královstvím, které padlo až kvůli nájezdům Mongolů ve 13. století. Tamara je dodnes symbolem gruzínského nacionalismu.

Tomoe Gozen

Nyní se vydáme do 12. století na východ Japonska do války Genpei mezi klany Minamoto a Taira. Jedním z nejslavnějších válečníků této éry byla onna-musha (bojovnice) jménem Tomoe Gozen. Velkou část jejího života zastiňují legendy, které se o ní psaly. „Víme jen, že byla válečnicí ve službách Minamota no Yoshinaky. V jedné bitvě dokázala se svými 300 samuraji pokořit 2000 nepřátelských válečníků. Bojovala také v neúspěšné bitvě o osvobození Awazu. Ačkoli byly síly jejího pána rozdrceny, Tomoe bojovala dál a traduje se, že sťala dva nepřátelské šlechtice,“ vypočítal Konečný. Buď jak buď, je jednou z nejslavnějších válečnic v japonské historii a inspirovala budoucí generace samurajů.

Lilya Litvyak

V našem výčtu nesmí chybět žena, jejíž činy ve druhé světové válce jsou do značné míry neznámé. A to je chyba! Litvyak byla během války stíhací pilotkou v „barvách“ Sovětského svazu. „Uprostřed zoufalého boje proti nacistům byla jako záblesk naděje. Své první sestřely zaznamenala 13. září 1942 a stala se první pilotkou, která zničila nepřátelský letoun ve druhé světové válce. Mezi lety 1942 a 1943 sama sestřelila pět až dvanáct nepřátelských letadel. Byla první ženou, ze které se stalo stíhací eso.“

Jak známo, i díky pilotům Sovětský svaz vytlačit Němce ze své země. Ale v srpnu 1943 byla Litvyak sestřelena německou stíhačkou. Není známo, zda byla zajata, nebo zabita v akci. „Ale ví se, že byla jedním z největších hrdinů Sovětského svazu,“ doplňuje Konečný.

Septimia Zenobia

Je sice méně známá, ale možná o to větší odpůrkyní Římské říše byla. Zenobia se stala královnou regentkou Palmýry (v dnešní Sýrii) při korunovaci svého syna Vaballatha v roce 267 našeho letopočtu. Ale zatímco její dítě nosilo korunu, ona měla skutečnou moc. „V roce 269, zatímco římský císař Claudius Gothicus byl zaneprázdněn obranou před germánskými nájezdy, Zenobia prosadila svou autoritu nad regionem a expandovala do Bosry a Antiochie. Invaze ospravedlňovala jako upevnění své provincie ve službách římského císaře, nikoli jako akt vzpoury proti němu.“

Tím ale Zenobiiny ambice neskončily. Poslala 70 000 vojáků do římského Egypta pod vedením palmýrského generála Zabdase, zničila tamní armády a převzala kontrolu nad provincií. Po zajištění Egypta vyslala Zenobia generála Zabdase, aby s jistým úspěchem napadl Malou Asii (v dnešním Turecku). „Zenobia dokázala sjednotit různé kultury svého impéria, stylizovat se jako helénistická, semitská a římská královna, což vedlo mnoho jejích poddaných k podpoře její věci pro nezávislost. Netrvalo to ale dlouho,“ vysvětlil Konečný.

Na scéně se totiž objevil nový římský císař Aurelián. Potlačil povstání brabarů a obrátil pozornost proti Zenobii. Královna byla poražena a uprchla do Palmýry. „Následně byla zajata a většina historiků se shoduje, že byla odvlečena do Říma a vláčena ulicemi a ukazována jako trofej. Poté ona i palmýrská říše zmizely v temnotě.“

Fu Hao

V Číně se povídají příběhy o mnoho ženách bojovnicích, často jde o fikci. Jedna z 64 manželek krále Wu Danga z dynastie Shang z doby kolem roku 1200 před naším letopočtem však byla reálná. Fu Hao odmítla být předmětem vyjednávání mezi panovníkem a jejím kmenem a rozhodla se vést muže do bitvy. Velela v té době největší armádě v Číně, která měla kolem 13 000 lidí.

„Stojí za zmínku, že v tomto období čínské historie sloužilo v armádě mnoho žen, což ukazuje, jak se postoje k ženám v armádě mohou v průběhu času měnit. Mnoho úspěchů Fu Hao bylo ztraceno v čase, ale stále zůstává jednou z nejmocnějších válečnic v historii.“

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Pravda o biblických příbězích se církvi líbit nemusí. Ale neexistuje důvod, proč to tajit.