Vilém II. a jeho „tajný život“: Zakázaná láska v císařském paláci

Poslední německý císař měl tajemství. Miloval totiž muže. Když novináři věc odhalili, Vilém zůstal stále inkognito. Byla z toho velká aféra, která dlouho doznívala a nejspíš byla jedním kamínkem v mozaice pro světové události, které brzy následovaly. Německý panovník stál sice v pozadí a nikdo jej veřejně neobvinil, zato jeho milenci na tom byli hůř.

Vílém II. a jeho důvěrní přátelé

Německý císař a pruský král, který vládl koncem 19. století, si potrpěl na vlivné šlechtice a bohaté magnáty, se kterými měl „zvláštní vztahy“. Vytvořil si kolem sebe tzv. kamarilu, kterou tvořili pouze páni. Ti mu poskytovali intimní potěšení.

Co mohlo stát za zakázanou orientací? Je možné, že právě vrozené znetvoření, odcizení s matkou a záliba v osamělosti v něm rozvinuly milostný zájem o muže. Asi těžko nesl, že jeho matka dávala přednost svým krásnějším a urostlejším dětem, ačkoliv on byl ten prvorozený. „Dítě nikdy nezapomene takové ponížení, zvláště dálo-li se před svědky jemu podřízenými. Jednou se pomstí,“ uvádí Emil Ludwig v knize o Vilémovi II.

Homosexualita tehdy byla zakázaná a podléhala paragrafu 175. Když někoho policie odhalila, nečekal jej pouze přísný trest a pokuta. Součástí sankce byla veřejná potupa, jež znepříjemnila viníkovi společenský život a znemožnila další úspěch. Důkazem císařovy homosexuality je svědectví novináře Hardena. „Oslovení miláček je dost kuriózní, když tak císařův pobočník nazývá svého nejvyššího vojenského velitele,“ napsal Harden.

Eulenburgův hřích

Velice přátelské vztahy k panovníkovi měl šlechtic Eulenburg, který z protekce povýšil z hraběte na knížete. Byl to velice duchaplný muž, básník, spisovatel a skladatel, kterého Vilém několikrát vyznamenal. Mělo to však jednu chybu a ta se mu stala osudnou. „Eulenburg štval císaře proti kancléři a pro novináře Hardena teď bylo patrně obzvláštním potěšením, že se mohl pomstít,“ píše se v knize Aféry a skandály Habsburků.

Kníže se na výsluní už moc dlouho neohříval. Žalobci odstartovali velký soudní proces, ve kterém císař stál tak trochu v pozadí. „Kníže se dokázal dlouho vyhýbat svědecké výpovědi, a když už to dál nešlo, popřel, že by někdy měl homosexuální styky,“ uvádí kniha o habsburských aférách. Patrně v kauze zasáhl sám vládce a tím ušetřil knížete žaláře, ačkoliv pro společnost byl rázem mrtvý. Stala se z něj lidská troska.

Svědkové nezůstali němí

Při soudu sehráli stěžejní roli dva svědci – Riedel a Ernst. Kníže zapřel, že s nimi kdy přišel do styku. Rieder byl nejen svědek, ale i oběť. Pracoval jako převozník a Eulenburga často převážel. Vždycky se napili vínka a pak docházelo na sexuální dotírání a obtěžování, které převozníka doživotně poznamenalo jak lidsky, tak psychicky. Další svědek Ernst – opět převozník – musel též čelit erotickým návrhům. 

Další „miláček“

Eulenburg nebyl jediný přítel, který se dostal do blízkosti císaře. Ten pocítil náklonnost také k hraběti Kospothovi. Snad to byl jeho nejoblíbenější druh v lásce, s nímž měl groteskní poměr. Neustále si dělali legraci a páchali různé recese.

Stalo se, že i on se ocitl v nemilosti, protože prý zradil. Prodal totiž svůj statek ve Slezsku polskému šlechtici a to považoval Vilém za velezradu. „Když nikdo jiný nezaplatil víc…“ obhajoval se Kospoth.

V homosexuální aféře na berlínském dvoře si novináři brali na paškál většinou aristokraty a císaře nevinili. Dokonce spekulovali, zda vůbec o nějakých prohřešcích věděl. Zajisté však chtěli docílit toho, aby nebyl k věci slepý. Chtěli mu prý otevřít oči.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Anna Nahowská: Příběh dámy, která si na čas podmanila císaře.