Vojna za komunistů brala sny i životy. Naučila vás maximálně fetovat a nenávidět, říká pamětník
Socialistická vojna znamenala každý rok smrt pro několik stovek mladých mužů. Našli se sice tací, kteří si povinnou službu užívali, většina kluků se však na dva roky „v zeleném“ příliš netěšila. „Chlast, cigarety, často i drogy. Co si na tom chcete najít pozitivního?“ vzpomínal pro Čtidoma.cz pamětník Milan Petráček, který by dobu v Československé lidové armádě nejraději vymazal z paměti. Umí si dle svých slov představit tisíc duchaplnějších možností, jak trávit čas.
Mezi lety 1964 až 1989 nepřežilo službu v Československé lidové armádě 3843 mužů, což říkají statistiky Vojenského historického ústavu. Před časem na to poukázal web Info.cz s tím, že se dá předpokládat, že ani v padesátých letech nebyla čísla nižší.
Dva kluci po sobě začali střílet
Mladí lidé samozřejmě neumírali během válečných konfliktů za socialistickou vlast, ale na cvičišti, během dopravních nehod či vlastní rukou. „Nedivím se tomu. Znal jsem spoustu kluků, kteří byli kousek od toho, aby se pověsili na nejbližší strom. Byli na tom tak blbě, že by jim k tomu stačily i tkaničky od bot,“ vzpomíná Milan Petráček, kterému je dnes šedesát let.
Zároveň si ale nemyslí, že právě sebevražda by byla úplně běžná. „Spíš si myslím, že ti mrtví dojeli na příšerný stav vozového parku nebo že je velitelé nechali dělat kraviny. Zažil jsem třeba dva výtečníky, kteří na sebe začali při cvičných střelbách pálit. Měli soudruhy úplně vymyté mozky a jeden druhého považovali za krvežíznivého imperialistu.“
Drogy a dámské návštěvy
Podle Petráčka se našlo jen málo velitelů, kteří by své útvary dokázali udržet v takovém stavu, aby se dalo říct, že vojna za něco stála. „Pár příběhů jsem znal. Třeba kamarád byl v Mladé Boleslavi a říkal, že nezažil nic lepšího než ty dva roky na vojně. Ale hlavně proto, že se neflákali, byli pořád v zápřahu. To my jsme nezažili. Málokdy jsme měli takový program, který by se dal prohlásit za smysluplný.“
Tvrdý alkohol, samozřejmě cigarety, často i nejrůznější druhy drog přes lehké až po tvrdé, to prý nebyl žádný problém, pokud měl zájemce konexe a peníze. „Je to jako v kriminále, sehnat se dá všechno, když máte zdroje. Stejně tak na vojně bylo možné mít vlastní pokoj, kde bylo vše, po čem jste v té době toužili. Včetně dámských návštěv. Myslím tím ženy ne úplně vyhraněných mravů,“ vysvětluje Petráček.
Komunisté byli vždycky zlo
Sám přiznává, že několikrát spadl až na dno. „Měl jsem štěstí na kámoše, nenechali mě v bahně moc dlouho. Vždycky mě někdo vytáhl, ale ne všichni měli takovou kliku. Jediné, co jsem se tam naučil, byla nenávist k zeleným mozkům. Komunisté jsou zlo dnes a byli vždycky. A rádi šikanovali ty, kteří se nemohli bránit, hlavně záklaďáky, kteří byli často poprvé z domova. Zlá doba, zlí lidé.“
Jak vyplývá se statistik Vojenského historického ústavu, například v letech 1665/66 přišlo o život vlastní rukou nebo se o to pokusilo 192 vojáků. „Věřím tomu, že to byl hlavně produkt zmíněné šikany,“ uzavírá Petráček.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Fico je hrozba, Slovensko na to může brzy ošklivě doplatit. Obstojí srovnání s Orbánem?
