Zdeněk Fierlinger: Diplomat, politik a zrádce, co zavedl sociální demokracii do komunistických spárů

Málokterá historická figura vyvolává tolik kontroverzí právě jako Zdeněk Fierlinger. Tento cílevědomý muž, ošlehaný zkušenostmi z mnoha diplomatických misí, se začal také později politicky angažovat v sociálně demokratické straně, medvědí službu však nakonec odvedl komunistům. Ale popořádku.

Fierlinger se narodil v roce 1891 v Olomouci, jeho otec Evžen byl středoškolským učitelem, matka Ema v domácnosti. Fierlinger studoval v rodné Olomouci gymnázium, maturoval na německé obchodní akademii. Budoucí diplomat se vyznamenal v první světové válce, velel 9. rotě ve slavné bitvě u Zborova, válku končil v hodnosti majora.

Zdatný diplomat

Po vzniku Československa vstupuje Fierlinger do diplomatických služeb a působí jako blízký spolupracovník ministra zahraničí Edvarda Beneše. V letech 1921–1924 působí jako vyslanec v Haagu, v letech 1925–1928 ve Washingtonu, následně v Bernu. V roce 1932 se Fierlinger přesunul do Vídně na další diplomatickou štaci. Klíčovou a – možno říci – osudovou v jeho kariéře pak byla mise v Moskvě. Tam přijíždí v roce 1937. V této době to byl Benešův muž a nic nenasvědčovalo dalšímu vývoji, v němž už Fierlinger bude považován za muže Moskvy.

Sověti Fierlingera vypověděli po podepsání paktu Molotov-Ribbentrop a diplomat se zapojil do druhého odboje. Po obnovení styků se Sovětským svazem se znovu Fierlinger oklikou vrátil do Moskvy. Jeho druhé působení v sovětské metropoli však bylo už něčím jiné. Fierlinger se totiž plně dal do služeb Sovětů a vystupuje zcela aktivisticky ve prospěch Kremlu, a to často i proti londýnské exilové vládě vedené Benešem. Fierlinger byl věrný Sovětům, a nikoliv exilovému kabinetu, takže se na pořad dne v roce 1944 dostalo jeho odvolání. Nicméně Beneš diplomata podržel. Pak se však jejich cesty rozešly.

Bezvýhradná spolupráce s KSČ

Tím mohla začít také Fierlingerova politická kariéra, když se po osvobození v roce 1945 stal prvním poválečným premiérem za sociální demokraty. Fierlinger byl bezvýhradným stoupencem spolupráce s KSČ, i když to třeba nevyslovil veřejně, nicméně v Československé sociální demokracii existovala i další křídla – pravicové (protikomunistické), reprezentované například ministrem výživy Václavem Majerem, a centristické (středové), jež zastupoval Bohumil Laušman.

Po parlamentních volbách v roce 1946, které v českých zemích suverénně opanovali komunisté, se Fierlinger přesunul do pozice náměstka předsedy vlády. Jeho pozice však začala povážlivě slábnout, protože byl označen za hlavního viníka slabého volebního výsledku sociálních demokratů, kteří skončili jako poslední. A na vině byla právě již zmiňovaná bezpodmínečná spolupráce s KSČ. Na sjezdu sociálních demokratů v listopadu 1947 tak došlo k výměně předsedy, jímž byl stále Fierlinger, za Laušmana.

Komunisté brali výsledek volby jako hozenou rukavici a hodnotili nyní sociální demokracii ne jako spojence, ale jako soupeře, který se nyní zřetelně přimyká k antikomunistickému bloku. I nadále prosazovali, aby se Fierlinger co možná nejdříve do čela Československé sociální demokracie vrátil. Příležitost k tomu dostali v únoru 1948, kdy se ministři za tuto stranu nepřipojili 20. února 1948 k demisím nekomunistických ministrů. Laušman se stal náměstkem předsedy vlády za svůj postoj během puče, Fierlinger se vrátil ke stranickému kormidlu, a nadto se stal ministrem průmyslu. To bylo pro něho tak trochu zklamání, protože si brousil zuby na ministerstvo zahraničí, které připadlo slovenskému komunistovi Vladu Clementisovi.

Fierlinger jako likvidátor své strany

Současně začal Fierlinger aktivně pomáhat procesu sloučení sociální demokracie s komunisty, což ve skutečnosti bylo pohlcení, protože KSČ po slučovacím sjezdu v červnu 1948 ani nezměnila svůj název. Fierlinger, který po „sloučení“ přešel do KSČ, pak zasedl i v dalších funkcích – vedl například Státní úřad pro věci církevní, byl předsedou Národního shromáždění. Do roku 1966 dlel v předsednictvu ÚV KSČ. Jeho bezvýhradnou podporu komunistickému režimu však nalomila sovětská okupace Československa v srpnu 1968, proti které protestoval. Učinil však pokání a v KSČ mohl i nadále zůstat.

Fierlinger zemřel v roce 1976 ve věku 84 let. Je více než rozporuplnou historickou osobností našich dějin. Na jedné straně zkušený diplomat, který pracoval pro republiku, na straně druhé se dal v roce 1945 plně do služeb komunistů, ač byl předsedou sociální demokracie. Jeho kryptokomunistická agentura napomáhala příštím vládcům v převzetí moci a následně i v likvidaci sociálních demokratů pohlcením ze strany KSČ, které bylo na veřejnosti vydáváno za sloučení obou stran.

Zdroj: Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989)

KAM DÁL: Marie Švermová: Oddaná soudružka, kterou její strana uvěznila a mučila. Od stalinismu k podpisu Charty 77.