Železná opona byla na obyvatele Československa krátká. Přelstili ji mnoha zajímavými způsoby
Řada lidí překročením železné opony po roce 1948 riskovala život pro svobodu. O tom, na jaké způsoby útěku z komunistického "ráje" byli lidé schopni přijít, z exilu informovalo rádio Svobodná Evropa. Vynalézavosti se meze rozhodně nekladly.
Po "vítězném" únoru 1948 se najednou lidé neměli šanci dostat do zahraničí. Byla stažena veškerá víza a byla pozastavena platnost pasů. V ten moment u nás vznikla železná opona, zatím tedy jen v její symbolické podobě.
Přestrojeni za mnichy i tajemníky KSČ
Její fyzická verze se samozřejmě nemohla zjevit jen tak z ničeho nic, ale musela být vystavěna. Tato stěna obehnaná dráty byla dokončena až za několik let a stala se jedním z největších symbolů útlaku vůbec. Lidé snili o svobodě a často ani neváhali pro ni riskovat své životy.
„Přišli sem do světa svobody pěšky, na kolech, na motocyklech, na traktorech, v nákladních vozech, v obrněném autě a dokonce i na hasičském voze. Někteří přijeli v dopravních letadlech komunistických aerolinek a jiní zase v malinkých jednomotorových létajících hračkách,“ popisovalo odvážné a důmyslné útěky za železnou oponu rádio Svobodná Evropa.
Někteří přeplavali široké řeky, přišli přestrojení za mnichy nebo za tajemníky KSČ, prokopali se tunely pod koncentračními tábory, připluli na kánoích, kajacích, nákladních lodích i parnících. Cestovali na nápravách dálkových rychlíků, přijeli celým vlakem,“ tento komentář Pavla Tigrida k tomu, jaké možné i nemožné cesty lidé nacházejí k útěku z komunistického "ráje" z exilu, odvysílalo rádio Svobodná Evropa roku 1952.
Až do roku 1989 u nás totiž byla porušována práva listiny lidských práv a svobod, nejednalo se jen o omezení svobody pohybu, ale i o mnoho dalších základních práv. Tyto zákony byly garantovány zároveň také mezinárodním paktem o občanských a politických právech.
Někteří ale do zahraničí prchali zkrátka jen kvůli lepšímu pracovnímu uplatnění. Komunistický režim tento útěk ale i tak ale považoval za zradu, emigranti totiž připravovali stát o pracující sílu.
Bída s nouzí
Tehdejší režim se tedy lidem snažil vštípit, že je na západě čeká jen bída s nouzí, kterou trpí všichni lidé, kteří tam žijí.
Snažil se lidem vštípit, že útěkem za hranice se stanou otroky kapitalismu a budou po zbytek života utlačováni.
Do zahraničí emigrovali zejména čeští intelektuálové a naše země tak nadobro přišla o část její elity. Tito lidé ale při útěku na západ nevěděli, že už se většina z nich zpátky nikdy nevrátí. Tehdy totiž ještě nebylo jasné, jak dlouho se tu komunistický režim udrží; řada z nich si tak myslela, že se za rok nebo za dva vrátí. To se ale bohužel nestalo.
Nechtěně tak značně ztrpčili život své rodině a přátelům, kteří v komunistickém Československu zůstali. Ti měli v důsledku emigrace někoho z jejich příbuzných problém si najít práci, nedostávalo se jim tolik příležitostí ke vzdělání dětí a zkrátka byli celkově znevýhodněni.
Zdroj: Český rozhlas
KAM DÁL: Smrtící požár v bostonském nočním klubu. Zemřelo při něm více lidí, než přežilo.
