Zloduch se vším všudy. Generál Reicin
Příběh generála Reicina je připomínkou hrůz minulosti a důležitosti boje za svobodu a demokracii. Neměl s nikým slitování a zneužíval svoji moc. To se mu vymstilo a sám nakonec stanul na lavici obžalovaných a posléze v cele smrti. Po popravě došlo k likvidaci jeho ostatků mimořádně necitlivým a nedůstojným způsobem.
Bedřich Reicin byl krutý, bezohledný a bezcharakterní člověk, který bažil po moci. Není divu, že měl spoustu nepřátel. Jeho osobnost se nechvalně spojuje s tragédií vykonstruovaných procesů za komunismu, kdy pomohl řadě nevinných lidí na smrt, do vězení nebo na nucené práce.
Strmá kariéra démona zla
Během velmi krátké doby se vypracoval z vojína na divizního generála. Jeho kariérní vzestup začal za jeho pobytu v Sovětském svazu, kde byl od roku 1940. Zde povýšil na podporučíka a stal se důvěrníkem NKVD. Nejhorší kapitola jeho kariéry ale gradovala po převratu 1948, kdy se z něho stal doslova netvor.
Stal se vůdčí osobností tajné služby OBZ (Obranné zpravodajství), pro kterou pracoval s plným nasazením. Pozornost této organizace se „soustřeďovala na ty, jež považovali za politicky nespolehlivé, to znamená nepříznivě nakloněné myšlenkám komunistického internacionalismu“, jak vysvětluje František Hanzlík v knize Soumrak demokracie. Kromě toho bylo cílem OBZ vyhledávat ruské uprchlíky na českém území a shromažďovat citlivé informace o všech vojácích.
Netvorův pád
Reicin tak dlouho chodil se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Osudový zlom nastal v roce 1950, kdy moskevští poradci, kteří přijeli do Československa, kritizovali malou aktivitu při potírání třídního nepřítele. „Začalo hledání vnitřních nepřátel a rozběhla se akce s krycím názvem Lux, která přivedla za mříže kromě jiných i řadu důstojníků,“ uvádí Ivo Pejčoch v knize Vojenské osoby popravené v období politických procesů v Československu. Při vyšetřování neunikl pozornosti ani Reicin, neboť byl jednak mnohým trnem v oku a jednak na něj padlo podezření ze spolupráce s jinými zatčenými osobami v tomto rozsáhlém procesu.
Začalo ošklivé zinscenované divadlo, které dovedlo generála Reicina na popraviště. Polehčující okolností sice bylo jeho přiznání, ale to nic nezměnilo na jeho pozici zbabělce, konfidenta gestapa a člověka poplatného Benešově politice. Těsně před smrtí prohlásil: „Jsem si vědom toho, že pro těžké a strašné zločiny, kterých jsem se dopustil, není žádné omluvy. Škody, které jsem způsobil svou rozvratnou činností, jsou těžké. Jsem si vědom toho, že za tyto zločiny zasluhuji nejpřísnější trest.“
Co bylo před vzestupem
Již jako mladík vstoupil do Konsomolu a proslavil se jako známá osobnost ilegálního komunistického podsvětí za první republiky. Často se dostával do křížku se zákonem, ocitl se i ve vězení. Kromě toho je jeho působení za protektorátu opředeno tajemstvím. „Existuje podezření, že se zavázal ke spolupráci s německou tajnou policií, která jej nechala vyjet do SSSR jako špiona,“ píše Pejčoch. Při jeho pádu pak hrály jeho velezrada a špionství zásadní roli a rozhodly o konečném rozsudku.
Po hromadné popravě jeho ostatky popravčí zpopelnili, popel sesypali do pytle a odvezli autem někam za Prahu, kde popel rozprášili po neznámé opuštěné silnici.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Nechal oběsit Heliodora Píku a chodil agitovat do školek. Nakonec sám Reicin skončil na šibenici.
