Zmrzačeného budoucího císaře a krále Viléma II. lékaři doslova mučili, matka se za něj styděla. To nemohlo dopadnut dobře

Porod vždy byl a asi i zůstane jedním z nejrizikovějších momentů v lidském životě - a to jak pro matku, tak i pro dítě samotné. Je tomu tak dnes, kdy s moderní medicínou v zádech můžeme spoléhat na pomoc vynikajících lékařů, a bylo tomu tak samozřejmě i v minulosti. O to víc, že možnosti té doby byly oproti dnešku minimální. Kdo jiný než panovnické rody by ale měl mít tu nejlepší péči? I přesto se stalo, že se v roce 1859 pozdější německý císař a pruský král Vilém II. narodil s postižením, které se nepodařilo zcela vyléčit. 

Osudová chyba porodníka

Ještě pár minut před příchodem na svět byl chlapec zcela v pořádku. Pak ale přišly komplikace při porodu a lékař se rozhodl vše uspíšit použitím porodních kleští. Jeho zákrok se ale nepodařil tak, jak si představoval, a chlapec měl proto od prvního nádechu poškozenou levou ručičku. Byl to ale syn následníka německého císařského a pruského královského trůnu Fridricha III. a jeho ženy Viktorie, a tak něco takového podle všech pravidel nepřicházelo v úvahu. Ke slovu se tedy dostali další a další lékaři. To, co si musel maličký Vilém prožít, bychom jistě nikomu nepřáli. 

Nemluvně v rukou lékařů

K malému Vilémovi jeho matka Viktorie, dcera anglické královny Viktorie, nepustila nikoho jiného než anglické lékaře. Tolik si zakládala na svém původu a naopak nevěřila lidem z manželovy rodné země. Ostatně jí to Vilém II. v dospělosti stále přičítal k její vině, kterou jí kladl za své postižení. Ať už ale byli lékaři jakékoliv národnosti, nad jejich metodami zůstává rozum stát. Zmrzačenou ruku nemluvněte se snažili napravit například pravidelným poléváním ledovou vodou, případně “koupelí” v útrobách čerstvě zabitého zajíce. Možná by specialisté našli nějaké vzdálené vysvětlení, jak by taková kúra mohla pomoci, každopádně se snad ani tehdy nemohli domnívat, že by tím skutečně zachránili ruku, nevratně poraněnou při porodu. 

Pokračovaly snahy o léčbu i Vilémovo utrpení

A protože se lékař nemohli dobrat žádných velkých výsledků, pokračovala léčba v podobném duchu i v době, kdy budoucí panovník mohl dobře předvídat, co ho bude čekat. Aby se více soustředil na používání postižené ruky, sebrali mu lékaři tu zdravou, když ji pevně přivázali k tělu. Dítě tak zbavili možnosti využívat plně funkční ruku. Jistě - úmysl byl dobrý a určitě se doktoři snažili ze všech sil, ale dítě si muselo prožívat peklo. 

Bez mateřské lásky

Kdyby nestačilo to, jak se o malého Viléma neustále zajímali lékaři, kteří jej snahou o nápravu toho, co jeden z nich sám způsobil, denně trápili, neužíval si příští panovník ani velkého zájmu své vlastní matky, která se za svého syna doslova styděla a považovala jej spíš za trest pro sebe samotnou. Místo toho, aby se jej snažila podpořit a povzbudit, raději se ho stranila. To všechno samozřejmě na dítěti a později i dospívajícím muži zanechávalo nesmazatelné stopy, které se naplno projevily v době, kdy se dostal ke skutečné a obrovské moci.

Mocný nemocný panovník

Fyzicky zmrzačený a psychicky poznamenaný muž se stal prvním mužem své říše v devětadvaceti letech a jako velmi ambiciózní a také militantní člověk začal jednat s vervou, kterou si pravděpodobně kompenzoval i dosavadní utrpení a přehlížení. Není tedy divu, že právě jemu je kladen podíl na vině za vznik první světové války a i když se v listopadu roku 1918 definitivně vzdal vlády a uprchl do holandského exilu, nevzpomínali na něj jeho poddaní nijak v dobrém. 

Kdo ví, jak by se jeho život, vláda a vlastně i osud Evropy odvíjely, kdyby porodník, který jej přiváděl na svět, použil porodní kleště poněkud opatrněji… 

Zdroj: de.wikipedia, history.com

KAM DÁL: V Karibiku objevili obrovské monstrum. Video hada gigantických rozměrů obletělo internet