Ztracené světy nejsou jen mýty. Jak je to s legendárními zeměmi jako Atlantida?
Legendy o potopených městech, která byla ztracena v mořích a oceánech, jsou součástí folklóru po celém světě už tisíce let. Je to ale opravdu jen mytologie? Mnoho lidí tvrdí, že ne a že vyspělé civilizace postavily skvosty, nad kterými bychom i dnes žasli. Ať je to jakkoli, jde o lákavé archeologické záhady.
Pojďme se teď společně na chvíli ponořit do stále neprobádaných hlubin a prozkoumat pětici slavných potopených království. A třeba jednou zjistíme, co se doopravdy skrývá pod hladinou věčně modrého světa.
Atlantida
Nejstarší zmínky o Atlantidě jsou od řeckých spisovatelů Hérodota a Platóna. Platón, píšící ve 4. století př. n. l., uvedl, že příběh o Atlantidě byl Řekům předán od egyptských kněží před dvěma stoletími. Podle Platóna vzkvétala Atlantida asi 9 000 let. Lidé z Atlantidy – Atlanťané – byli napůl lidmi a napůl bohy, myslel si Platón. Byli prosperující a civilizovaní a jejich země byla bohatá na suroviny i zvířata.
Atlantida byla pokryta velkými paláci, obřími umělými přístavy a vodními cestami, její námořnictvo bylo mocné a rozšiřovalo svou sféru vlivu do Středomoří. Armáda byla nakonec poražena a poté byl ostrov zničen zemětřesením, které způsobilo, že jej pohltilo moře. Platón psal, že Atlantida je velká jako severní Afrika a že leží na západ od „Herkulových sloupů“, což znamená na západ od Gibraltarského průlivu v Atlantském oceánu. Dnes mnozí učenci považují Platónův příběh za fikci, ale po staletí se věřilo, že to bylo víc než pouhý mýtus.
Ve středověku se věřilo, že Atlantida existovala. V 19. a 20. století okultní spisovatelé jako Ignatius Donnelly a Helena Blavatská předložili názor, že starověké civilizace (například Egypt), založili lidé, kteří přežili konec Atlantidy, svatého grálu ztracených zemí. Téměř padesát míst po celém světě se více či méně dlouho považovalo za to pravé, kde kdysi Atlantida byla. Přesvědčivé důkazy dodnes neexistují.
Lyonesse
Jedna z nejstarších a nejznámějších legend o zemi ztracené pod vlnami pochází z Cornwallu. O ostrovech Scilly jihozápadně od Land’s End se říká, že jsou pozůstatkem dávno ztraceného království. Tato země se jmenovala Lyonesse a podle legendy měla bohatou, úrodnou půdu a majestátní hlavní město jménem Lions. Útes Seven Stones na půli cesty mezi Land’s End a ostrovy Scilly byl údajně místem největšího hradu (nebo katedrály) v Lions. Legenda praví, že Lyonesse bylo během jediné bouřlivé noci pohlceno mořem a navždy ztraceno.
V artušovské legendě bylo Lyonesse domovem Tristana, rytíře kulatého stolu. Tristanův otec byl král Lyonesse. Existují určité důkazy, které naznačují, že legenda by mohla mít kořeny ve skutečných událostech. Vědci se totiž domnívají, že ještě v době bronzové byla větší část území mezi zálivem Mount’s Bay a ostrovy Scilly nad hladinou moře.
Mu
Jedním z nejslavnějších spisovatelů, kteří psali o ztracených městech, je James Churchward. Narodil se v Devonu a byl inženýrem a autorem, který v roce 1926 vydal svou slavnou knihu. Podle Churchwarda ovládal asi od roku 20 000 př. n. l. Tichý oceán obrovský kontinent zvaný Mu. Mělo jít o rozlehlou pevninu, která se rozkládala nad rovníkem. Bylo to místo bohaté na život, žít zde mělo na 64 milionů lidí.
Mu prý byla teokracie, vládl zde velekněz Ra. Éra Mu trvala 19 000 let a skončila ve 12. století před naším letopočtem, když řada geologických událostí vycházejících ze zemského jádra způsobila, že se země potopila do oceánu. Churchward tvrdil, že jeho zdroje o Mu pocházejí ze dvou různých tabulek, z nichž jednu četl on sám. Druhou tabulku mu ukázal starší kněz, se kterým se setkal v izolované části Indie. Dnes neexistuje žádný vědecký důkaz o existenci Mu, ačkoli několik zajímavých podvodních útvarů u pobřeží ostrova Yonaguni v Japonsku je některými lidmi považováno za to, co z Mu zbylo.
Ys
Na severozápadě Francie jižně od Brestu leží Baie de Douarnenez. Pod vodami této zátoky jsou ruiny kdysi mocného města jménem Ys. Tak to říká legenda. Traduje se, že v 5. století bylo Ys bohatým a mocným městem s rušnými trhy, přístavem, velkými domy a majestátními paláci z mramoru, cedru a zlata. Ale postupem času, jak je typické v mnoha legendách o utopených královstvích, někdo v Ys udělal něco, co rozvrátilo řád a uvalilo na město kletbu. Jedné noci udeřila bouře a příštího rána velké město Ys zmizelo pod mořem.
Další verze příběhu vypráví, jak králova dcera v opilosti otevřela stavidla města a navždy ho potopila. Ať je to jakkoli, obyvatelé Bretaně po staletí věřili, že město existovalo. Nikdy nebyly nalezeny žádné vědecké důkazy o existenci Ys, legenda ale přetrvává.
Tyno Helig
U severního pobřeží Walesu, poblíž města Llandudna, je skalnatý výběžek známý ve velštině jako Pen y Gogarth a v angličtině jako Great Orme. Po staletí byl tento mys místem opředeným historií, legendami a tajemstvími, přičemž mnohé jednotlivé skalní útvary se pyšní svým vlastním příběhem. Jedním z nich je legenda o Llys Helig (Heligův palác), velké citadele, která dominovala zemi známé jako Tyno Helig. V 6. století byl palác základnou prince, jehož království se rozkládalo v pásmu severního Walesu.
Příběh vypráví, že princova dcera Gwendud se zamilovala do prostého občana. Tento muž jménem Tathal spáchal vraždu a loupež, aby se oženil s princeznou. Duch Tathalovy oběti se objevil na svatbě a přísahal pomstu. Po mnoha letech kletba královskou rodinu dostihla. Jednou v noci, během královské hostiny, začala palácem stoupat voda. Rodina a vznešení hosté uprchli do vnitrozemí a viděli, že oceán zcela pohltil palác. Legenda přetrvala a říká se, že starý královský palác lze stále vidět při odlivu na západním svahu mysu.
Zdroje: history.co.uk, oxfordreference.com, historic-uk.com, archive.org
KAM DÁL: Z vředů na kůži člověka vylétne nakrmený hmyz. Záhadná starověká nemoc ftiriáza.
