65 let od smrti lékaře Alexandra Fleminga: Držitel Nobelovy ceny s boxerským nosem spasil svět penicilinem

Alexander Fleming se narodil 6. srpna 1881 ve skotském Lochfieldu. Fleming se narodil jako předposlední ze sedmi dětí do rodiny statkáře na statku Lochfield Farm v hrabství Ayrshir ve Skotsku. Do svých deseti let malý Alexander chodil do prosté školy, kde se učily jen ty naprosté základy. V deseti letech přešel na školu v Darvelu, kde si zlomil nos a od té doby měl svůj pověstný rozpláclý boxerský nos. 

V roce 1893 školu v Darvelu ukončil a nastoupil na akademii v Kilmarnocku v hrabství Ayrshir, kde studoval anorganickou chemii, magnetismus a elektřinu, teplo, světlo a zvuk a fyziologii. V roce 1901 začal působit v nemocnici sv. Marie, kde strávil celý svůj život. 

První světová válka 

Během první světové války působil jako lékař v armádním lékařském sboru a objevil, že velmi vážně raněným vojákům se musí odebrat zničená tkáň, aby tělo dokázalo odolat infekci. V první světové válce se Alxander Fleming zamiloval.

Vzal si irskou zdravotní sestrou Sarah McElroyovou, s níž měl syna, který byl také doktor. Po smrti jeho první ženy se podruhé oženil v roce 1953 za svoji řeckou kolegyni. 

Objev lysozymu

Jakmile skončila první světová válka, vrátil se Flaming zpátky do nemocnice sv. Marie, kde učinil první velký objev s lysozymem, jehož význam nebyl v jeho době nějak valný, ale vědci se k němu vrátili zpátky po třiceti letech. 

Lysozym je enzym přítomný například v slzách či vaječném bílku a hubící některé mikroorganismy. Fleming to vyzkoušel na vlastních hlenech z nosu  a jakmile se ukázalo, že hlen bakterie ničí, použil vlastní slzy, které také působily jako antiseptikum.

Legendární objev penicilinu

Jednoho zářijového dne roku 1928 se úplnou náhodou podařil Alexandru Flemingový převratný objev. Ve své laboratoři si Fleming všiml podivné plísně v miskách a následujícími pokusy zjistil, že plísňová šťáva není jednovatá a zabíjí stafylokoky a další mikroby kromě těch, které způsobují tyfus. 

Fleming začal s testováním na myších, kterým se snažil vyléčit zanícené rány. Nedařilo se mu to, protože nedokázal izolovat účinnou látku, kterou podle rodu plísně Penicillium nazval penicilín. Izolovat penicilin se podařilo až v květnu roku 1940 oxfordskému chemikovi Ernstu Chainovi a biochemikovi Howardu Floreyovi. 

V roce 1941 byl penicilin aplikován pacientovi, který umíral na septikemii. Po podání léku bylo zřetelné, že se stav pacienta začíná razantně lepšit. Už o dva roky později v roce 1943 bylo díky penicilinu vyléčena spousta lidí a lék putoval do armády na léčení raněných. 

Téhož roku byl Alexander Fleming zvolen členem Královské společnosti a o rok později mu byl udělen titul sir. Za své objevy byl mnohokrát oceněn. V roce 1945 získal Fleming společně s Floreyem a Chainem Nobelovu cenu za medicínu. Doktor Alexander Fleming zemřel doma 11. března 1955 a je pohřben v katedrále svatého Pavla v Londýně.

Snaha o napodobení našeho sovětského bratra se komunistům vymkla z rukou.