Adam Lacko: Se vším, na čem jsem jezdil, jezdil jsem rád

Na otázku ohledně oblíbenosti jednotlivých dekád vlastní závodní kariéry se podle Adama odpovídá těžko. „Pokud člověk přistoupí k závodění zodpovědně, tak každé testování a závod mu bez ohledu na výsledek musí něco přinést. Na autě až tak moc nezáleží. Dnes jezdím po závodech motokár se synem Nicolasem. Snažím se mu vysvětlit, že chyby patří k závodění a nedá se pořád vyhrávat. Ale důležité je, aby to člověka bavilo a chtěl se pořád zlepšovat.“

Univerzita života

První opravdové zkoušce byl Adam Lacko vystaven v necelých osmnácti letech, když se v dubnu 2003 představil v portugalském Estorilu poprvé v závodě ME tahačů. „Rok předtím jsem v týmu Standy Matějovského testoval. Přestože rozdíl mezi auty jako Octavia či Ford Fiesta a super truckem Tatra byl obrovský, všichni se shodli, že mi to jde.“ Úvod byl nadmíru povedený, v Portugalsku dojel Lacko čtvrtý, následovala druhá místa na A1 Ringu a v Zolderu. Nakonec z toho bylo v premiérové sezoně páté místo a titul Nováček roku. „Mám z té doby dvě vzpomínky. V Zolderu jsem ještě pár set metrů před cílem vedl, zoufale mi ale docházelo palivo. V Le Mans jsme do sebe ťukli s Harri Luostarinenem a šli do kačírku. Zatímco dvojnásobný mistr Evropy začal manévrovat, dojel jsem do cíle na zpátečku před ním.“

V následující sezoně přestoupil Adam do třídy Race Truck a stal se členem týmu Egona Allgäuera závodícím na speciálech MAN. „Docela legrační příběh. Egon byl šampiónem z roku 2002 a já ho začal porážet. Když jsem vyhrál v Barceloně svůj první závod, ještě dělal, že mu to nevadí. Pak už jsem byl rozmazlený spratek,“ vzpomíná dnes se smíchem. Přesto se k Rakušanovi, který mezitím ukončil závodní kariéru, v roce 2010 ještě na jednu sezonu vrátil. „Tenkrát se moje angažmá řešilo na poslední chvíli. Opět jsem se toho díky „péči“ šéfa Egona hodně naučil. Například jsem do té doby netušil, že lze odjet celou sezonu na jedné sadě pneumatik.“

Dva bronzy a Zlatý volant

Ve stejném čase vznikl ambiciózní projekt MKR Technology těšící se z tovární podpory truckové divize automobilky Renault. „Šel jsem z pekla do ráje. V týmu jsem jezdil vedle mistrů Evropy Östreicha a Bösigera, kteří snášeli moje závodění a vítězství s noblesou. Všechno fungovalo na profesionální bázi, dvakrát po sobě jsem skončil celkově třetí, v roce 2012 jsem získal Zlatý volant,“ vzpomíná.

Poslední sezona v barvách MKR Technology se ovšem z řady důvodů nepovedla, šesté místo neodpovídalo ambicím Adama Lacka. Do toho začaly prosakovat zvěsti o konci tovární podpory. „Šel jsem tenkrát za šéfem Mario Kressem s tím, že pokud bude tým pokračovat, zůstávám. Bylo mi ale řečeno, že si můžu hledat angažmá.“   

Czech Dream Team

V listopadu 2013 zažil domácí motoristický fanoušek pozitivní šok v podobě informace o tom, že dvojnásobného mistra Evropy, v té době rovněž již konstruktéra Davida Vršeckého, doplní ve stáji Buggyra Adam Lacko. „O naší rivalitě s Davidem se toho hodně napsalo, ale nikdy to nebylo až tak horké. V době, kdy získal dva tituly, jsem jezdil závody osobních aut a věřte či ne, celou dobu jsem mu fandil,“ vzpomíná Adam. „Nabídka Buggyry mě mimo jiné zaujala tím, že jsem dostal prostor podílet se na vývoji auta.“

Problém ve vzájemném soužití neviděl ani David Vršecký. „Adam se nám jevil jako logická a vlastně jediná volba. V Renaultu se dokázal prosadit v konkurenci Markuse Bösigera a Markuse Östreicha, v poslední sezoně ale neměl odpovídající techniku. My jsme během čtyř let posunuli Buggyru z nuly někam, auto nabývalo vítězných kontur. Říkali jsme si, že oponentura ze strany českého jezdce bude jen ku prospěchu věci.“

Přestože na začátku sezony 2014 toužila Buggyra po sérii pátých míst konečně po přerušení medailového půstu, konečně čtvrtá příčka Lacka se jevila jako úspěch. V průběhu sezony vyhrál osm závodů, nejvíce si cenil posledního triumfu v Le Mans, kdy v závěrečné jízdě šampionátu vybojovali s Davidem double. „V té chvíli bylo jasné, že to bude fungovat, výrazně jsme stáhli technologický náskok MAN.  Byla to dobrá sezona.“

První doba stříbrná

Hned v následující sezoně se ukázalo, že prognóza ohledně medailových ambicí stojí na pevných základech, nakonec skončil Adam celkově druhý. „I když jsem zajel vůbec nejlepší celkový výsledek své kariéry, neřekl bych, že se jednalo o životní sezonu,“ říká s odstupem času. „Před jejím začátkem přišla FIA s tím, že za hlavní závody i jízdy s hendikepem budou stejné body, z čehož vytěžil nejvíce obhájce titulu Norbert Kiss. Výborný, leč osobitý jezdec, kterého jsem trefil před lety ve Smolensku. V plné rychlosti mi praskly brzdové kotouče, rána šla naštěstí na místo spolujezdce.“

Sezona 2015 byla, vzhledem k suverenitě Norberta Kisse, především soubojem o druhé místo. Nakonec se po vypjatém závěru v Le Mans radoval Lacko. Navíc brala Buggyra poprvé od roku 2009 zásluhou dvojice Lacko – Vršecký Pohár konstruktérů. „Jak už jsem říkal, bylo to hezké, porazil jsem v přímém souboji o titul vicemistra Jochena Hahna. Bral jsem to ale jako logický a očekávaný posun. Věděl jsem, že máme na víc. Kromě toho, synovi Nicolasovi byly dva roky, jezdil jsem na 100 %, ale největší priority byly jinde.“

Druhá doba stříbrná

Do sezony 2016 vstupoval Adam Lacko jako jeden ze spolufavoritů. Šampión Norbert Kiss vyměnil MAN za Mercedes, Davida Vršeckého nahradil v kabině Buggyry talentovaný Jiří Forman. „Pozice favorita mi nevadila, Jirka Forman taky ne. Rozhodnutí Davida skončit se závoděním v Evropě, věnovat se práci konstruktéra a občas se projet a vyhrát v čínském šampionátu, jsem po těch letech zcela chápal.“

Úvod šampionátu Adamovi vyšel, po dvou úvodních podnicích v Rakousku a Itálii se vůbec poprvé ve své kariéře dostal na post průběžného lídra. Těsné vedení udržel v Nogaru i na Nürburgringu, po závodě v Maďarsku šel do čela Jochen Hahn. Jak později prozradil David Vršecký, sešlo se po Hungaroringu týmové vedení. „Během sezony jsme získali data z ostrých závodů, řešili jsme, jestli auto během sezony do značné míry nevylepšit. Pak jsme se shodli na tom, že nepůjdeme prostřednictvím nevyzkoušených věcí do zbytečného rizika.“

Po závodech v Mostě, Zolderu a Jaramě se mělo o titulu evropského šampióna rozhodovat v Le Mans. V podstatně lepší výchozí pozici byl Jochen Hahn, který dorazil na slavný okruh s komfortním náskokem 35 bodů. Nakonec slavil ostřílený německý závodník čtvrtý titul již v sobotu. „Jochenovi jsem to přál, ve druhé polovině šampionátu byl určitě nejlepší. Přesto jsem si byl skoro na 100 % jistý, že v příští sezoně to přijde, “ hodnotil Adam druhou stříbrnou sezonu.

Dobrá věc se podařila

Před začátkem šampionátu 2017 vyměnil úřadující šampión Jochen Hahn vítězný tahač MAN za Iveco. Podle Adama Lacka se ovšem o zase tak velké překvapení nejednalo. „MAN pomalu přestával s masivní podporou Jochenova týmu. Kromě toho Iveco testoval po dvě sezony několikanásobný mistr Evropy Gerd Körber. Oba spolu vytvořili silný tým.“

Závěrečné testování v Mostě ovšem naznačilo, že šampionát může být o Lackovi a Buggyře. První závod na extrémně krátkém okruhu Red Bull Ring sice příliš nevyšel, pak ale přišla výsledková exploze. V Misanu ovládl Adam tři ze čtyř závodů, ziskem 58 bodů si vytvořil osobák. To nejlepší si ovšem schoval na Nürburgring. V jámě lvové vyhrál všechno, co se vyhrát dalo, a mohl jen litovat toho, že po třech jízdách závodní víkend v důsledku nepřízně počasí předčasně skončil. Přesto činil jeho náskok na obhájce Hahna po třech závodech 47 bodů. „Po bitvě umí být každý generál, ale přestože se jednalo teprve o třetí závod, byl jsem po Nürburgringu přesvědčený o tom, že získám titul,“ konstatuje Adam dnes. „Ten pocit se obtížně zdůvodňuje, člověk se k němu musí propracovat postupem času.“

Jak ukázaly další závody, jednalo se o správný pocit. V dalších třech závodech (Slovakiaring, Hungaroring, Most) navýšil Adam svůj náskok na 60 bodů. Pak sice v Zolderu a Le Mans v souboji s Hahnem lehce ztratil, náskok 45 bodů se ovšem před posledním závodem ve Španělsku jevil jako dostatečný. „Docela mi lezlo krkem, když mě všichni v v Le Mans zdravili „ahoj mistře“. V sobotu, která se moc nepovedla, jsem na to začal být alergický.“

Následovala Jarama, kde bylo hotovo hned v prvním závodě, ve kterém dojel Adam druhý. „Bavili jsme s Davidem, který se vrátil tuším z Německa, o tom, že českým jezdcům na Buggyrách je souzeno získávat tituly v Jaramě. Před závodem jsme sice museli měnit motor, ale byl jsem v klidu. Bral jsem to tak, že jsem nějak dotáhl do konce sedmadvacet let, které se věnuji motosportu. Ještě jsem si říkal, že musím poděkovat všem těm, kteří mi pomohli. Celou dobu jsem myslel na rodinu, v březnu jsme čekali další přírůstek.“

Na kdyby se nehraje

Úvod sezony 2018 vyšel obhájci titulu skvěle, po synovi Nicolasovi přišla na svět dcera Mia. Poté se ale Adam podrobil víceméně rutinní operaci. Po několika hodinách následoval převoz na operační sál a další, tentokrát komplikovaná revize celé břišní dutiny. Do začátku šampionátu v Misanu přitom zbývalo pár týdnů. „Doktoři řekli, že nebudu závodit minimálně polovinu sezony. Manažer Buggyry Honza Kalivoda sdílel jejich názor, manželka to nechala na mně. Nakonec mi sehnali stahovací pásy, takže jsem přijel na konci května do Misana s tím, že uvidíme a nějak to dopadne.“ Nakonec to dopadlo nad očekávání dobře, po dvou druhých místech byl Adam pátý, když na průběžně bronzového Albaceteho ztrácel tři body. „Těch šestadvacet bodů z Misana bych pozlatil. Přijel jsem lehce rozpáraný, všechno mě bolelo. K tomu nehořlavá kombinéza, vedro a pásy, které tlačily na ránu…“

Zbytek šampionátu byl pak o tradičním souboji prakticky po celou sezonu ve stavu nemocných se nacházejícího Adama Lacka a Jochena Hahna. Již po předposledním závodě bylo jasné, že to s obhajobou nevyjde. „Novináři se mě ptali, jak by to dopadlo, kdybych nezávodil se zdravotním hendikepem? Asi by to bylo o něco dramatičtější, ale, na „kdyby“, se nehraje. Důležité bylo, že děti byly zdravé a rostly, zatímco mě, přes veškeré peripetie, nepřestalo bavit závodit.“

Určitě bude lépe

Dlouhá pauza před zahájením sezony 2019 se nesla ve znamení stavby nového vozu. „Po Jaramě jsme se shodli na potřebě nového speciálu. Nechtěli jsme dopadnout jako MAN, ve kterém rezignovali na základě dlouhodobé dominance na vývoj, aby po poslední sezoně zjistili, že v souboji s Iveco a Buggyrou nestíhají. David Vršecký začal stavět speciál VK 50 bez kompromisů, testování v Mostě dopadlo dobře, ale závod je závod.“

Premiéra nového tahače dopadla v Misanu nad očekávání, z Itálie totiž Adam odjížděl jako vedoucí závodník celkového pořadí. Hned v následujícím závodě na Hungaroringu ale přišly dvě nuly a propad na šesté místo. „Jednalo se o první z mnoha splátek za vývoj. V sobotu mě diskvalifikovali za překročení rychlosti o pár desetin kilometru, v neděli odešla elektronika.“

V dalších závodech na Slovakia Ringu a Nürburgringu naopak stoupal výše. „V Mostě to bylo v sobotu po druhém a třetím místě dobré. Druhý den závodního víkendu se ovšem v důsledku průtrže mračen nezávodilo.“ V Zolderu vybojoval Adam pro Buggyru 1000 pohár, Le Mans přineslo první vítězství v pohárovém závodě. A také jistotu toho třetího místa a páté bedny během Adamova šestiletého působení u Buggyry. „Jochen byl jako nový mistr jasný. Na druhého Antonia Albaceteho jsem ztrácel tři body. Končilo se ale na jeho okruhu v Jaramě. A celkově třetí jsem s Buggyrou ještě nebyl, tak jsem to zkompletoval,“ konstatoval Adam. Bronzová sezona byla fajn. Bylo to zkrátka dobré. Ovšem hlavní z pohledu Adama je, že věří, že bude ještě lépe.